Všechno nejlepší k mým narozeninám

Po celkom dobrých recenziách som sa rozhodol, že si film pozriem. No a vlastne keby som ho nevidel, o nič prevratné by som neprišiel. Málo krvavý slasher, alebo skôr kriminálka, ktorej bodovanie zachraňuje všehovšudy celkom podarený záver, ktorý mi svojim štýlom, nie však obsahom, trošku pripomenul NOC ŽIVÝCH MŔTVYCH, ak ste tie filmy nevideli, nemusíte sa báť, nieje to SPOILER. S klasikami ako PIATOK 13 alebo HALLOWEEN si však nezadá. (26.07.2010)

Typický osmdesátkový slasher s pěknou kamerou, dobrou hudbou a podařenými vraždami, i když ani ty z průměru nijak nevybočují. Autoři počítali s tím, že divák se bude jen bavit a sledovat přímočaře děj, nikoliv přemýšlet. Jak dokázal vrah tak rychle uklízet mrtvoly a zahlazovat stopy, mi stále vrtalo v hlavě. Aktivita policie rovněž minimální, nálada ve škole veselá, jako by se nic nedělo. Odhalení vraha je nápadité, i když podobnou oslavu již bylo možné vidět ve více filmech, byť tenhle byl možná mezi prvními. Krve sice není tolik (i když jedna slušně ohozená stěna se najde), ale její absenci vyvažují pohledné herečky... (15.02.2013)

Režisér J. Lee Thompson, známý díky původnímu Mysu hrůzy, se zhostil i tohoto extrémně zábavného slasheru. Proto se člověku ani nechce věřit tomu, že vzniknul před 30 lety, tedy v době pouze vážně míněných kouscích typu Pátek třináctého, druhého Halloweenu nebo Vraha Rosemary. Díky chytře vystavěnému scénáři si divák nemůže být ani na chvilku jistý, kdopak nám to tu vraždí. V jednu chvíli se zdá vrahova identita jasná, vzápětí nám tu domněnku vyvrátí a fikaně nám předhodí další možnou variantu. Závěr vás pak musí stoprocentně mile překvapit. Jasně, do dokonalosti má tenhle slasher daleko, jelikož i tady se nevyhnul křečovitým momentům (vrah po sobě nevídaně rychle a pečlivě uklízí stopy, studenti pořádají ples a vůbec jim nevadí, že venku se ztrácejí jejich kamarádi), ale tohle není záležitost pro detailisty. Delší stopáž mi tentokrát vůbec nevadila a mírnější bodycount s číslem 8 zastiňuje nápaditost samotných mordů. Pro fanšmejkry, co rádi původní My Bloody Valentine nebo podobně laděný April Fool's Day, je tohle jasná volba. (15.05.2011)

Pro slashery z první poloviny 80. let mám docela slabost... U Happy Birthday to Me je zásadní problém zbytečná délka, v prvních dvou třetinách filmu se divák chvílemi docela nudí, i když jsou vraždy docela nápadité a herci dobří... Vše vynahrazuje výborná poslední třetina, u které se na diváka valí jeden zvrat za druhým a poslední záběr je vynikající... Být film tak o dvacet minut kratší a vraždy trochu krvavější, šel bych s hodnocením asi na maximum... Ale i tak je to nadprůměrná vyvražďovačka, která většinu dnešní produkce hravě strčí do kapsy... (30.05.2010)

„No tak, Winstone, polib mamince prdel!“ Vrah kosí zlatou mládež, která si myslí, že je pupkem světa. Jo, na to se vždycky dobře kouká. Ještě když je to dobře natočené a ty mordy jsou docela dobře vymyšlené. Jen je to moc dlouhé a ta závěrečná pointa možná trochu přepláclá a na štíru s logikou. Navíc zprvu zajímavý mix slasheru a psychologického horroru začne někde počátkem druhé půle skřípat a prolne se to právě i do toho závěru. Slušná práce to ale je, to zase nechci říct. (29.11.2012)