Zpívání v dešti

Trochu se stydím, ale nesledovat AFI, kde Al Pacino uvedl Zpívání v dešti jako jeden ze svých oblíbených filmů, dodnes bych tento muzikálový klenot americké kinematografie přehlížela. A musím říct, i když to zní jako nějaká pitomá fráze, že by to byla škoda. Když jsem přemýšlela nad nejpřesnějším adjektivem, kterým by se dalo Zpívání v dešti popsat, napadalo mě anglické slovíčko "witty". Witty, které Urban Dictionary překládá jako směs něčeho vtipného, chytrého, příjemného, sarkastického, rychle odsýpajícího, úžasného, inteligentního... Přesně takový totiž ten film je. Od jeho natočení uběhlo už půl století, ale ta podmanivá příjemná optimistická atmosféra vás stejně dostane. A že to není jenom o slavné písni "Singin' in the Rain", vám dokážou momenty, kdy se společně s diváky budete smát při promítání prvního hraného filmu hlavní hvězdy nebo v okamžiku, kdy vám Donald O'Connor suverénně naservíruje "Make 'em Laugh". Výborný výběr, pane Pacino. Teď si jdu sehnat ten druhý film - L'Albero degli zoccoli - který jste tam zmiňoval. (07.04.2008)

Film tvářící se naprosto jednoduše a prostě, film, kde se problémy řeší tancem a zpěvem a přesto se nejedná o prostoduchou báchorku. Zpívání v dešti přesahuje hranice muzikálového žánru, neboť tematizuje samotnou filmovou tvorbu, zobrazuje vášeň k filmu i samotné jeho tvorbě. Proto byť tento žánr nepatří mezi mé oblibené a byť nemohu říct, že bych se po celou dobu bavil, neodcházel jsem od obrazovky zklamán. Nehledě však na konzumní zábavu, smekám klobouk před uměním hereckého, resp. tanečního ansáblu, už samotná choreografie byla výjimečně skvělá, ovšem její realizace dotáhla některá čísla (step) až k dokonalosti. 8/10 (05.12.2010)

Jeden z vůbec nejslavnějších muzikálů všech dob vznikl velmi rychle a zbrkle. Studio namlsané úspěchem Američana v Paříži se rozhodlo kout železo, dokud je žhavé. Neboli splácat dohromady písně z archivu (snad každá už se v nějakém filmu uplatnila), orámovat jednoduchým (leč vtipným!) příběhem a angažovat Gene Kellyho, který se postará o vše ostatní. Takže jednotlivá čísla spolu mají pramálo společného. Typický příklad: trojice Kelly-Reynoldsová-O´Connor nad ránem dumá, jak oživit rozdělaný film, strhaný Kelly konečně dostane nápad udělat ho jako muzikál a praví: "Dvanáctého bude ode dneška můj šťastný den." Ostatní ho opraví, že třináctého, neboť je už ráno, načež se tahle trojka, zničená a vyčerpaná po probdělé noci, pustí do zběsilého tance a zpěvu GoodMorning, Good Morning! Bez předchozí domluvy. ;-) Nebo půlhodinová taneční sekvence, představující další zamýšlený film Dona Lockwooda. Ta nemá vůbec žádnou souvislost s předešlým ani následujícím dějem filmu. Zkrátka totální mišmaš, filmový eintopf. A světe div se - ono to funguje! Protože ty jednotlivé částečky jsou samy o sobě nádherné, hravé, vtipné, nápadité... Žádnému jinému filmu s tak nekonzistentním scénářem bych neudělil 100% (24.10.2005)

Kvůli své nevyléčitelné alergii na muzikály jsem Zpívání v dešti odkládal přes 2 roky. Až nakonec zvítězila touha mít to za sebou. Je to bez pochyby nadčasová klasika s nápaditou a úctyhodně sladěnou choreografií podpořená originálním barvitým zpracováním, avšak na odpůrce muzikálů to moc nezapůsobí. Taneční scény mají do poloviny filmu šťávu a díky bohu nenudí, další scény ztrácejí dech a vypadají obyčejně, aspoň v mém případě tomu tak bylo. Herecký ansámbl byl nepochybně skvěle připravený, škoda, že jeho sympatii výrazně narušovala paní Lamontová, která je se svým xichtem a hlasem snad ještě odpornější, než Angela Lansbury za mladých let, ale to je jen můj subjektivní názor. Pro milovníky muzikálů nekonečná slast. Já to vnímám jako škrtnutý rest ve svém filmovém vzdělání. 70% (19.04.2012)

Přiznávám bez mučení, nejsem fanoušek Muzikálů, tím méně filmových. Kromě Singin' in the Rain se mi do podvědomí zahryzly už jen dva další muzikálové filmy, My Fair Lady (což ovšem není úplně klasický muzikál) a Finian's Rainbow. Singin' in the Rain se mi z těch tří zdá nejméně zajímavé, což evidentně souvisí s tím, že je z těch tří nejvíce muzikálem a nejméně klasickým hraným filmem. Přesto si milovník filmu ve zpívání v dešti rozhodně přijde na své a to nejen pro samotné herectví zúčastněných, či pro doslova neuvěřitelné množství barev, kterými film téměř marnotratně hýří, ale také proto, že je v podstatě "filmem ve filmu". Děj zprostředkovávající notně "apokryfní" příběh z doby vzniku zvukového filmu je vtipný a zábavný sám o sobě, ale navíc si roztomile tropí žerty z celé řady filmových klišé své doby. Přitom je ovšem uctivý. Nemíní bourat Hollywodské ikony, jen si z nich tak trochu a jen poněkud podvratně utahuje. Formát "filmu ve filmu" navíc umožňuje tvůrcům rozehrát romantické melodrama, které by samo o sobě působilo téměř nesnesitelně, ovšem díky všudypřítomné nadsázce je osvěžující a velmi roztomilé... Celkový dojem: 90% (07.11.2009)