Kamera:
Harold RossonHudba:
Lennie HaytonHrají:
Gene Kelly, Donald O'Connor, Debbie Reynolds, Jean Hagen, Cyd Charisse, Douglas Fowley, Millard Mitchell, Rita Moreno, Mae Clarke, Bobby Watson, Lance Fuller (více)VOD (3)
Obsahy(2)
Jeden z nejlepších muzikálů, které kdy spatřily stříbro plátna, je zároveň výtečnou romantickou komedií, hravou satirou na Hollywood 20. let i mimoděčnou historickou lekcí o jedné z klíčových etap vývoje kinematografie. Hvězdy němé éry se ocitají v osidlech lásky a zvukového filmu a s obojím se vyrovnávají vtipně, vynalézavě a s grácií. A navíc jaksi mimochodem vynaleznou i dabing. (AČFK)
(více)Videa (1)
Recenze (463)
Trochu se stydím, ale nesledovat AFI, kde Al Pacino uvedl Zpívání v dešti jako jeden ze svých oblíbených filmů, dodnes bych tento muzikálový klenot americké kinematografie přehlížela. A musím říct, i když to zní jako nějaká pitomá fráze, že by to byla škoda. Když jsem přemýšlela nad nejpřesnějším adjektivem, kterým by se dalo Zpívání v dešti popsat, napadalo mě anglické slovíčko "witty". Witty, které Urban Dictionary překládá jako směs něčeho vtipného, chytrého, příjemného, sarkastického, rychle odsýpajícího, úžasného, inteligentního... Přesně takový totiž ten film je. Od jeho natočení uběhlo už půl století, ale ta podmanivá příjemná optimistická atmosféra vás stejně dostane. A že to není jenom o slavné písni "Singin' in the Rain", vám dokážou momenty, kdy se společně s diváky budete smát při promítání prvního hraného filmu hlavní hvězdy nebo v okamžiku, kdy vám Donald O'Connor suverénně naservíruje "Make 'em Laugh". Výborný výběr, pane Pacino. Teď si jdu sehnat ten druhý film - L'Albero degli zoccoli - který jste tam zmiňoval. ()
Vnímat Zpívání v dešti jako muzikál hraničí s krátkozrakostí, poněvadž jde o zástupce „filmu ve filmu", který má mnohem blíž k reflexím Truffauta (Americká noc) a Altmana (Hráč) než k nakažlivému „nakaženému“ optimismu francouzského režiséra Demyho nebo muzikálovým „muzikologickým“ prostocvikům Berkeleyho. Jistě, Zpívání v dešti je muzikálem, nikoliv však prvořadě, protože mnohem víc vypovídá o kinematografii - „pod“ hlavním dějem se pouštějí a natáčejí další filmy, a naopak „nad“ dějem vzniká zvuk, čemuž je třeba se přizpůsobovat. Navzdory těmto komplikovanostem si film zachovává lesk klasického Hollywoodu, protože postmoderna zpochybňující a narušující estetické a etické konvence a nedávající možnost se k těmto konvencím vůbec odvolat (anything goes) v té době ještě nedozrála. ()
Always dignity! Film o filmu pro film z rodu filmů, na které se dokonale vztahuje trefný popis "výjimečné kvality" od Bordwella a Thompsonové, uzmutý z úvodní kapitoly Písma svatého uctívače pohyblivých obrázků, Dějin filmu. Zní: Některé filmy jsou z uměleckého hlediska prostě výjimečné. Jsou bohaté, dojemné, komplexní, provokující, spletité, smysluplné apod. Alespoň zčásti díky těmto vlastnostem sehrávají takové filmy klíčovou roli v dějinách kinematografie. Já dodávám: Zpívání v dešti se - krom řazení ke smetánce stříbrného plátna - může považovat i za nejlepší muzikál všech časů, rozměrů a dimenzí, který snad není v moci smrtelníků možno pokořit. A nejlepší na tom je, že nejlepší je proto, že muzikálové výstupy, jakkoli nepřekonatelné a úchvatné a kouzelné a božské (byť pro mnohé členy štábu vykoupené velkou dávkou fyzické a duševní tortury způsobené Kellyho diktaturou), jsou pouze jednou z myriády jeho tváří nastavených očišťujícímu dešti slz divácké slasti. Existuje nějaká možnost, jak dát 10*? ()
Přiznávám bez mučení, nejsem fanoušek Muzikálů, tím méně filmových. Kromě Singin' in the Rain se mi do podvědomí zahryzly už jen dva další muzikálové filmy, My Fair Lady (což ovšem není úplně klasický muzikál) a Finian's Rainbow. Singin' in the Rain se mi z těch tří zdá nejméně zajímavé, což evidentně souvisí s tím, že je z těch tří nejvíce muzikálem a nejméně klasickým hraným filmem. Přesto si milovník filmu ve zpívání v dešti rozhodně přijde na své a to nejen pro samotné herectví zúčastněných, či pro doslova neuvěřitelné množství barev, kterými film téměř marnotratně hýří, ale také proto, že je v podstatě "filmem ve filmu". Děj zprostředkovávající notně "apokryfní" příběh z doby vzniku zvukového filmu je vtipný a zábavný sám o sobě, ale navíc si roztomile tropí žerty z celé řady filmových klišé své doby. Přitom je ovšem uctivý. Nemíní bourat Hollywodské ikony, jen si z nich tak trochu a jen poněkud podvratně utahuje. Formát "filmu ve filmu" navíc umožňuje tvůrcům rozehrát romantické melodrama, které by samo o sobě působilo téměř nesnesitelně, ovšem díky všudypřítomné nadsázce je osvěžující a velmi roztomilé... Celkový dojem: 90% ()
Film, jenž se závažným problemům vyhýbá jak čert kříži. Ve filmu je nastoleno, několik závažných zápletek, které by mohly být melodramaticky využity, ale film si jde svou vlastní cestou. Cestou čiré radosti. Optimismus z něj čisí z každého záběru a vůbec nepůsobí nijak strojeně a uměle, ba právě naopak je naprosto přirozený. Gene Kelly ještě ke všemu je stělesněným sex-appealem, takový herci se rodi jednou za pů století. Z dnešní herecké garnitury, by nikdo na tu roli neměl. Zpívání v dešti je natolik klasikou, že má i dnes co říct současnému divákovi. ()
Galerie (116)
Zajímavosti (61)
- Debbie Reynolds (Kathy Selden) označila za nejhorší dvě věci ve svém životě porod dítěte a natáčení tohoto filmu. (Kulmon)
- Některé písně Debbie Reynolds (Kathy Selden) vůbec nezpívala, zaskočila za ni Betty Noyes. Ta nakonec ani nebyla uvedena v titulcích. (Pavlínka9)
- Na konci slavného "zpívání v dešti" převezme od Gene Kellyho deštník muž, jímž není nikdo jiný než Harry „Snub“ Pollard, kdysi poměrně úspěšný komik němých grotesek. (Iggy)
Reklama