Spielen wir Liebe
Playing with Love
Obsahy(1)
Je začátek prázdnin a Fabrizio s Laurou se zase sešli na svém místě u kamenné zdi, kam každý rok před zimou schovávají své poklady. Laura si Fabrizia pozorně prohlíží. Je navenek pořád stejný, jen jeho pohled se změnil. Cítí se před ním najednou celá nesvá. Také Fabrizio si toho všiml, ale dělá, jako by nic, jen při hrách nevynechá jedinou příležitost dotknout se Lauřina hrudníku. Dívka Fabrizia nepokrytě zbožňuje, ale on se jí už dávno nabažil a dělá mu stále větší radost ji trýznit. Opuštěné ruiny objevené vysoko v lesích jsou ideálním místem pro krále lesa, Fabrizia. Mocný vladař však potřebuje sebevědomou královnu, a vystrašená Laura musí uvolnit místo rozhodné a kruté Silvii, plavovlásce z velkého domu pod horami, dříve opuštěného. Tahle dvojice si báječně rozumí, zabíjí v lese ptáky a s lukem a šípy zaútočí dokonce i na Lauru.
Film italského režiséra Piera Giuseppe Murgia se kvůli sexuálním scénám a neskrývané nahotě dětských aktérů dočkává i více než tři desetiletí od premiéry s velmi kontroverzním přijetím, vždyť oběma herečkám Laře Wendel i Evě Ionesco bylo v době natáčení pouhých jedenáct, představiteli Fabrizia Martinu Loebovi pak sedmnáct let. Snímek je v některých evropských státech označován jako dětská pornografie a patří na seznam zakázaných děl. (dopitak)
(více)Recenze (16)
Asi nejkontroverznější film, co jsem kdy viděl. Na jednu stranu všichni tři jsou nezletilí, a jen si představte své dítě, jak na něj ve dvanácti (u Evy dokonce v jedenácti) na premiéře kouká svět, když běhá po lese nahé, a dokonce simulovaně kopuluje (i když kdoví, co se při filmování dělo...) a /téměř/ explicitně si užívá orálního sexu. Zvláště scéna, kdy nahá Silvia zády ke kameře "nasedá" s roztaženýma nohama nad duchnou, je nefalšovanou pornografií. Na stranu druhu, když by nás někdo tajně nasnímal v začátcích naší rašící puberty během všech těch lákavých her "na doktora", nebylo by to leckdy o nic míň vulgární nebo chcete-li pornografické. Počátek dospívání je prostě takový nebo podobný, jako v tomhle filmu. Na Maladolescenze je vidět, jak křehká je hranice mezi uměním a nevkusem, pečlivou kompozicí a laciným kýčem. Filmování zjevně doprovázelo ještě pózování na plakáty (že by Irina?), protože některé momenty z fotek ve filmu nenajdete, tak například chybí byť jediná scéna, ve které jsou obě dívky nahé zároveň. U mě převládá nadšení. Mimořádné herecké výkony (angažovanost rodičů a následky výsledného díla nechme stranou), moc pěkná kamera a povedený hudební doprovod (až na občasné směřování do středověkého stylu - ty píšťaly). Z možnosti německé a italské stopy na disku jsem vybral tu druhou. Podle imdb by originálním jazykem měla být italština, jakkoliv to podle odezírání vypadalo, že snad Fabrizio a Laura mluví italsky, zatímco Silvia německy. Kdo ví? ()
Příběh vnímám jako podobenství o ztrátě dětské nevinnosti, o probuzení sexuality, o krutosti, ponižování i oddanosti. Samotná nahota mě nešokuje a ani mi nevadí, ale některé sexuálně otevřené scény na mě působí až příliš toporně a lacině chtěné. Nezůstává žádný prostor pro fantazii. Napadá mě, že okatá snaha o kontroverznost přebíjí vše ostatní. Výběr mladinkých hereček tomu jenom nasvědčuje! A to je to, co neskousnu, v ten moment končí veškerá má tolerance. ()
O filmu jsem slyšel již dávno, ale neměl možnost vidět. Dlouhé roky jsem byl navíc podle několika obrázků z netu a z kusých informací přesvědčen, že se bez debaty jedná o hebefilní soft porno. Ale po zhlédnutí bych to, při troše dobré vůle, spíš označil za erotickou romanci o zmatenosti dospívání. Klidně hoďte kamenem, ale mně se ta lesní love story opravdu líbila. ()
Tohle se hodnotí opravdu těžce, neboť po dějové stránce je film skutečně hodně prostý. Nakonec jsem zvolil zlatou střední cestu, která vyjadřuje především ocenění režisérovy odvahy překročit jistá filmová tabu i za cenu toho, že drtivou většinu publika pobouří. Díky ní se nám totiž nabízí konfrontace s filmovou kontroverzí, kterou se, přestože je natočená citlivě a s vkusem, nebojím nazvat skandální, na druhou stranu možná i proto tolik přitažlivou. ()
Dežo Kosztolanyi musel mít zajímavé dětství, ale v 19. století se hrálo bez pravidel. Napadla mě hned čtveřice filmů, legendární Kids a Klip, kde sexualita dospívajících je zpracována mnohem lépe a pak Antikrist spolu s Jackem, který staví dům, oboje od Triera. Jenže tady jsme v letech sedmdesátých. Nebudu hodnotit, co na film řeknou mravokárci a pedofilové. Označil bych ho řekněme za experimentální. Je tam určité podobenství a snaha hledat hranice. Zpracování odpovídá sedmdesátým létům. Oceňuju realističnost, se kterou Murgia přistupuje k dětskému světu krutosti a bezmyšlenkovitosti. Nemůžete čekat od malejch dětí herecký výkony a tak, když se zamyslím nad kvalitou, tak to není žádná pecka ani dějově ani zpracováním. Optika dětskýho světa snad funguje. Přesto nevidím důvod, proč bych na to koukal dvakrát. Vlastně to má přínos jen z hlediska filmové historie. ()
Reklama