Dva na cestě

Mám slabost pro road-movie a když v něm hlavní roli představuje Audrey Hepburn, tak není co řešit (protože když jí miluješ, tak není co řešit ;-). Ve své podstatě originální film mistrně využívající různých časových retrospektiv jednoho manželského páru (já vždycky věděl, že svatba není nic pro mě). A taky film spíše smutný než komediální, aneb nikdy nemůžete mít všechno, protože i když to máte, doceníte to až ve chvíli, kdy to ztratíte... (28.06.2013)

Herci jsou sice skvělí nejen podle jmen, ale i svými výkony, námět je možná zdařilý, retrospektivní zpracování a prolínání scén je asi fakt mistrovské, ale vtip tohoto snímku mi zůstal nějak utajen. Dlouho trvající nuda, kterou jsem nebyl schopen dokoukat na jeden zátah a při níž jsem se prakticky vůbec nezasmál. Zatím nejhorší snímek, co jsem s Audrey viděl. Veliké zklamání za 2* z milosti. (10.01.2012)

„Nevypadají moc šťastně.“ - „A proč by měli? Zrovna se berou.“ Jestliže mě to střídání časových rovin při první projekci zpočátku rušilo, lehce mátlo a trvalo mně si na něj zvyknout, napodruhé jsem si ho už užíval hned od začátku, a co chvíli oceňoval funkčnost jednotlivých navazujících „švů“. A styl vyprávění mi k atmosféře snímku (vhodně podpořené Manciniho hudbou) také dokonale seděl. Protože tahle hořko-komediálně-romantická exkurze do jednoho vztahu má největší sílu právě při přeskakovaném nahlížení do jeho jednotlivých fází, divák totiž může nádherně vidět ten vývoj. A nejen filmu ale i svůj vlastní, některé scény a momenty mě osobně bavily ještě více než prve (paradoxně nejvíc ty s nádechem hořkosti). A samozřejmě by mě tahle vztahová sonda tolik nechytla nebýt výborně sehrané a maximálně sympatické ústřední dvojice (na Audrey jsem, nepřekvapivě, mohl oči nechat). Zaslouženě čistých 5*. „Rýpání bys mohla vynechat.“ - „Mlčím jako hrob.“ - „Že jsi zticha, ještě neznamená, že se do mě nestrefuješ.“ (03.04.2010)

Na pozadí mnoha společných cest autem je vykreslena společná cesta životem úspěšného architekta (Albert Finney) a jeho krásné ženy (Audrey Hepburn). Přes všechny krize, kterými procházejí je postupně odhalována nejdůležitější skutečnost. Manželství drží pohromadě to nejdůležitější - láska. Velmi dobře natočené "road movie" zobrazované v různých časových rovinách, které se vzájemně mistrovsky prolínají. (20.03.2003)

Vtipně a skvěle vyřešené road movie občas dramatické nebo romantické :-). Moc se mi líbilo, že nenásilně způsobilo něco přechod ze skutečnosti do retrospektivy a naopak - třeba jste svědky zamilovaného páru a najednou se ocitnete o dvacet let později kde vidíte dva stejné aktéry, ale o dvacet let starší a v tom je ta poetičnost. Ten posun zapříčinil změnu událostí, shodu náhod, neskutečnou a nesourodou změť pocitů, ale zanechá ve vás jedno slovo - GENIÁLNÍ! Nevím, jestli mám věřit tomu, že Audrey Hepburn neuměla kouzlit, protože ve 38mi letech vypadala stále na 25 a člověk by jí nehádal ani o minutu navíc. Hudba Henryho Manciniho byla opět třešničkou na dortu. Co více si přát?! (06.01.2013)