Achilles a želva

Zase neuvěritelné........Pravda-z počátku mě mistr lehce zmátl-pro něj neobvyklým stylem vyprávění-ale po chvilce jsem odtušil kudy se film ubírá a že je vlastně vše na svém místě..........Jde o klasickou Kitanovku,která se nezaobírá nějákýma banalitama a nevtipkuje jen tak po povrchu...Kitano zde téma uchopil se vší vážností,ponořil se opravdu do hloubky a těch otázek a hledaných odpovědí je tu neuvěřitelné množství..Kitano hledá ,ze všech stran ošahává a vrtá se v celém tom tématu=umění=naprosto bez studu a ukazuje nám celou tu směšnou hru na umělce v její nelichotivé nahotě.........Moc dobrá studie (14.12.2010)

Takeši Kitano a jeho pohled do světa umění ve filmu Achilles a želva je zezačátku úplně něco odlišného od čehokoli co kitano natočil, ale už v té první půlce si člověk může začít všímat kam tento film směřuje. Achilles a želva je totiž velmi sarkasticky a černohumorně pojatý náhled na dějiny umění, umění samotné a obchod s uměním, což docení hlavně lidé, kteří o tomto mají alespoň nějaký základní přehled. Je tu ukázané všechno od švindlů s obrazy přes uměleckou kritiku a teorii až po vývoj veškerého umění až do současnosti včetně urputné honby za "originalitou". Všechno tohle je samozřejmě kitanovsky absurdní a nadsazené což se vystupňuje až do poslední třetiny filmu, kdy je hlavní hrdina už ve středním věku a pořád se mu nedaří dohnat tu želvu jménem Umění, a tak se snaží o všemožné úplně absurdně bláznivé blbiny, které tak vtipně karikují současnou podobu umění nebo spíš toho jak se umění mezi některými chápe. Hlavní hrdina Mačisu navíc je úplně na hlavu a kvůli umělecké tvorbě ani nespí, takže sází jedno "dílo" za druhým ve snaze stát se tím velkým umělcem a člověk jen čeká s čím zase tenhle náš mistr přijde. Divákovi, který o umění nemá žádný přehled asi film přijde jen jako taková absurdní komedie a možná dokonce ani ne tolik vtipná, ale pokud se tomu už člověk nějakou dobu věnoval, tak tento Takešiho film dostane úplně jiný rozměr. A možná že je to i odraz toho jaký vztah k umění má sám Takeši Kitano, který možná umění a umělce bere stejně jako ten kuchař se svým pojízdným stánkem s nudlema. :) (04.12.2010)

Uvést se do Kitanovy tvorby zhlédnutím tohoto fimu nebylo asi úplně nejlepším prvním krokem. Už ono žánrové zasazení do kategorie komedie po pár minutách zavánělo… Někdo by označil některé scény jako černohumorné, ale já jsem se tedy příliš nesmála, humor to byl tak cynicky suchý, že mě spíše mrazilo. Nejvíce mi asi utkvěl Machisu a jeho studentská léta. Vrážení kola s dvěma přidělanými kbelíky plnými barvy do zdi bylo úžasné. Ovšem následný pokus s autem mě velmi překvapil, začínalo mi být jasné, že tohle je asi onen humor a la Kitano. Krásný paradox jsem nalezla ve scéně, kdy dcera vyhrožuje svým uměním zaníceným rodičům, potom co pomalují obchod těmito slovy: "Ještě jednou a jdu z domu!". Zoufalství vytvořit originální počin zavede pár k dalším tragikomickým situacím, jako je třeba ničení obrazu sbíječkou, najmutí boxera, malování dopravní nehody a vše graduje, když se manžel nechává skoro utopit ve vaně - v naději, že nedostatek kyslíku ho inspiruje k namalování originálního obrazu. Bláznění se dostane téměř na maximum, když Machisu pomaluje obličej své mrtvé dcery rtěnkou a poté ho obtiskne do látky. (Že by pokus o další Veroničinu roušku?:) Celý lehce prapodivný snímek vyvrcholí totálním šílenstvím, když opuštěný Machisu téměř uhoří v boudě (při malování, jak jinak). Ale ani vzezření mumie ho nedonutí, aby se odvrátil od umění… Konec šťastný, dají se zase dohromady, ale já jsem tolik nadšená nebyla… 4. * dávám za bicykl a příště zkusím spíše něco krapet stravitelnějšího. Ona želva (rozuměj smysl filmu) mi totiž utíkala většinu snímku. (21.03.2009)

Subtilně humorné drama o neúspěšném, ale za to naprosto oddaném malíři, kterému se stále nedaří najít si svou cestu za úspěchem. Metody, jakými přistupuje k umění jsou úsměvné, jenže kromě těchto pár vystřižených momentů je film až příliš chudý na jakýkoli obsah. Zejména tedy první polovina je překvapivě nicneříkající... 6/10 (28.06.2015)

Musim rici, ze vysledny dojem z filmu zachranila az treti cast s hrdinou v pokrocilem veku v podani samotneho Kitana. Do te doby jsem kladne hodnotil leda prekvapivou prvni 3/4 hodinu, kdy by clovek stezi nabyl dojmu, ze sleduje prave jeho film, coz hodnotim jako tvurci zamer. Prostredni cast me za srdce nevzala vubec, tam bohuzel vinou scenare pribeh dost stal na miste a nebyl element, ktery by formu opakujicich se umeleckych pokusu a nasledne kritiky ucitele nejak ozivotnil. Az v treti casti se v nejvetsi mire projevil Kitanuv sverazny humor, signifikantni zpusob montaze s akci mimo ram a pro Kitana specificke druhoplanove emoce - tedy to, diky cemuz ho mame radi. Da se rici, ze timto pribeh konecne zacal byt s potrebou divacke spoluprace funkcni. Konec dobry, vsechno dobre, chce se rici, ale prece jen bych chtel jeste aspon jednou zazit Kitanuv novy film, ve kterem hrdina v jeho podani obcas vystekne do ztrestene debaty yakuzaku a pak mlcky bez mrknuti oka kverem rozprasi vsechno kolem. (05.05.2010)