Achilles a želva

Subtilně humorné drama o neúspěšném, ale za to naprosto oddaném malíři, kterému se stále nedaří najít si svou cestu za úspěchem. Metody, jakými přistupuje k umění jsou úsměvné, jenže kromě těchto pár vystřižených momentů je film až příliš chudý na jakýkoli obsah. Zejména tedy první polovina je překvapivě nicneříkající... 6/10 (28.06.2015)

Posledný diel umeleckej trilógie. Zatiaľ čo Takeshis sa zameriaval na hercov, glory for filmmaker! na režisérov tak achilles to kame sa zameriava na maliarstvo. Čo sú tri veci ktoré kitanovi idú najlepšie. Chronológia filmu je rozdelená na tri časti kde sledujeme malého chlapca ktorého snom je že raz bude slávny maliar. Prvá polovica filmu je mierne depresívna a mierne básnická, pretože vraždy všetkých zúčastených aj celkové nepochopenie chlapca má rozmery nejakého slávneho románu. Zameriava sa to na tragickosť a umocňuje vývin hrdinu, ktorý sa v ďaka nepriazni osudu zoceľuje. Práve táto časť postráda typický kitanovský humor aj keď pár miest by sa tu našlo. Druhá časť je už dospelosť. Táto časť sa zameriava na postupné zdokonalovanie a túžbu byť výnimočným. Lenže aj napriek tomu že hlavný hrdina neustále kreslí aj tak sa mu nedostáva patričného uznania. Lenže práve v tejto časti sa tragické scénky miešajú s komickými - celá pasáž s action paiting - a tiež tu hlavný hrdina spozná ženu ktorá mu ako jediná naozaj rozumie. V tretej časti je starý a stále nedosiahol patričný úspech. manželka sa mu snaží pomôcť ako sa dá a pritom zo seba robia bláznov. práve to má za následok že s ich dcéry sa stane prostitútka. Objavuje sa tu šialený humor - utop ma ale nie doslova, iba keď budem mať málo kyslíku v plúcach budem môcť tvoriť - ktorý je poznačený opäť tragikou. Prológ ktorý je animovaný nám skrátka rozpovie o tom že achilles nikdy nedokáže predbehnúť korytnačku a práve celý tento film je o hľadaný šťastia. samotnému hrdinovi keď si uvedomí že všetko stratil zostane oba spálená plechovka a on je celý zafáčovaný a všetci sa mu smejú. lenže ako to býva z umelca sa stal umelec už dávno aj keď si to neuvedomil a ako to tak býva tak satisfakciou sa mu stane to že nakoniec tú korytnačku predsa len dohoní. (30.11.2008)

Tesil som sa, ze Kitano konecne po dvoch experimentoch natocil jednoduchy, priamociary a emociami nabity film, ale znova som sklamany. Prevedenie nie je zle, ale tema ma nezaujala. Tym padom mi pomale tempo prislo neznesitelne. Tento film mi dost pripominal dalsi Kitanov film A Scene at the Sea. Len postavu uzavreteho maliara, ktory nevnima okolity svet vymente za surfistu a mate prakticky to iste. 5/10. (29.06.2009)

Tohle nám nedávno pustil učitel. Vážně jsem kroutila hlavou nad tím jak můžou být ti Japonci "zvláštní". :) Crazy umělecký svět. A ano, tak jak to filosof předpověděl. Achilles nikdy želvu nedohoní. Tak jako umělec nedožene pokrok umění :) (to co tam ukazovali za obrazy bych si nepověsila snad ani na záchod). Celá třída se smála tomu polévání na bílé plátno, akorát, až to s jejich připitomnělostí přehnaly, všichni ztichli.... (28.11.2014)

Uvést se do Kitanovy tvorby zhlédnutím tohoto fimu nebylo asi úplně nejlepším prvním krokem. Už ono žánrové zasazení do kategorie komedie po pár minutách zavánělo… Někdo by označil některé scény jako černohumorné, ale já jsem se tedy příliš nesmála, humor to byl tak cynicky suchý, že mě spíše mrazilo. Nejvíce mi asi utkvěl Machisu a jeho studentská léta. Vrážení kola s dvěma přidělanými kbelíky plnými barvy do zdi bylo úžasné. Ovšem následný pokus s autem mě velmi překvapil, začínalo mi být jasné, že tohle je asi onen humor a la Kitano. Krásný paradox jsem nalezla ve scéně, kdy dcera vyhrožuje svým uměním zaníceným rodičům, potom co pomalují obchod těmito slovy: "Ještě jednou a jdu z domu!". Zoufalství vytvořit originální počin zavede pár k dalším tragikomickým situacím, jako je třeba ničení obrazu sbíječkou, najmutí boxera, malování dopravní nehody a vše graduje, když se manžel nechává skoro utopit ve vaně - v naději, že nedostatek kyslíku ho inspiruje k namalování originálního obrazu. Bláznění se dostane téměř na maximum, když Machisu pomaluje obličej své mrtvé dcery rtěnkou a poté ho obtiskne do látky. (Že by pokus o další Veroničinu roušku?:) Celý lehce prapodivný snímek vyvrcholí totálním šílenstvím, když opuštěný Machisu téměř uhoří v boudě (při malování, jak jinak). Ale ani vzezření mumie ho nedonutí, aby se odvrátil od umění… Konec šťastný, dají se zase dohromady, ale já jsem tolik nadšená nebyla… 4. * dávám za bicykl a příště zkusím spíše něco krapet stravitelnějšího. Ona želva (rozuměj smysl filmu) mi totiž utíkala většinu snímku. (21.03.2009)