Zaslaná pošta

K Zasl(r)aný poště jsem ještě nedospěl, po pravdě jsem zatím skončil Pravdou. Nemůžu teda srovnávat s konkrétní knížkou, jenom se sérií jako takovou. Jak dopadlo oživení místa, kde kdysi vyhodili odpaky a nazvali je Ankh-Morpork? Dickensovskou stylizaci jsem upřímně nečekal, dosud jsem si to představoval spíš středověce. Takže jeden muž jeden hlas Vetinari coby anglický gentleman mi tak úplně nešmakoval (nic proti Charlesi Danceovi). Na druhou stranu Sacharóza Rezámková nebo Adoráta Srdénková mají díky tomu pěkné a rajcovní kostýmy. Co však dopadlo tragicky je Hlídka. Chudák Angua, kterou jsem si představoval jako šmrncovní děvčicu, co by si ale v případě potřeby dala k snídani jistou Lisbeth i s celou redakcí Milénia. Tady vypadá jako unylá emo fanynka Avril Lavigne po tejdenním flámu. Naštěstí není v záběru moc často a já netrpěl. Ani Vzoromil Výsměšek nějak nezapadal do mých představ vysokého štíhlého důstojného mága, co se nebojí akčně sportovat místo cvičení magie, přitom ovšem nemá problém proměnit vůdce lupičů v rajské jablko, zatímco tady je to takový Dědeček Hříbeček. A ŽÁDNÝ SMRŤ. Naštěstí přes to všechno si adaptace zachovala slušné množství pratchettovského humoru a nadsázky a kvalitní scénář a celé je to příjemná pohádka. Nezbývá než vyjádřit politování, že na (pod)průměrnost jako Harýk Potěr (kterej navíc IMHO Zeměplochu nechutně vykrádá) se vynakládají nekřesťanské peníze, zatímco tahle geniální záležitost musí tak trochu po partyzánsku postupně získávat pozice v tvrdém boji. I za to si zaslouží posunutí do vyšší kategorie. (18.01.2011)

Jediné kontakty se světem Zeměplochy z dílny Terryho Pratchetta jsem zatím zažil při sledování divadelního záznamu Soudných sester a především při hraní deskové hry ANKH-MORPORK. Díky Zaslané poště jsem konečně získal povědomí o některých postavách zobrazených na líci herních karet této hry. Četbou jsem nepolíbený a při pohledu na cca 250 bichlí uložených v mé knihovně, které jsem si postupně pořídil s výhledem na důchod, ani nečekám, že bych se k Pratchettovi někdy dopracoval. Tím pádem nejsem zatížený konkrétní představou, jak má ten který hrdina vypadat, a neuráží mě ani případné posuny v charakterech a dění. Nadsázka a humor jsou přítomné v dostatečné míře a s Vlahošem i jeho protihráči mi po dva večery bylo fajn. Má očekávání byla naplněna a dalšímu setkání se Zeměplochou se nebráním. Celkový dojem: 75 %. (21.02.2019)

Otec prasátek podle mě mnohem více vystihoval tu správnou pratchettovskou atmosféru, ale Zaslaná pošta má zase mnohem více divácky příjemnější a přijatelnější příběh. Navíc po nutných filmařských úpravách a zkratkách se dostáváme k skvělému a nenudícímu filmu. Jsem rád, že SkyOne natočilo ty tři filmy - alespoň trošku šíří povědomí o páně Pratchettově dokonalém světě i mezi lidmi, co o knížku ani nezavadí. A po Barvě kouzel jsme konečně zase viděli ankh-morporskou demokracii v praxi. Jeden muž, jeden hlas - a ten muž je lord Vetinari. (17.07.2010)

Od Terryho jsem zase tolik nepřečetl, ale Zaslaná pošta je moje nejoblíbenější knížka od něho. Film samozřejmě nemůže být nikdy lepší než kniha a proto jsem na film nekladl žádné velké nároky a v klidu si ho vychutnal. Musím říct, že opravdu parádně zfilmované, škoda jen že se jedná o pouhý televizní film. (18.01.2011)

Doposud nejlépe zpracovaný film dle předlohy Terryho Pratchetta. Zaslaná pošta je jedním z mých nejoblíbenějších svazků zeměplošského univerza, takže v tomto případě jde opravdu o srdeční záležitost. Slečna Srdénková je k nakousnutí, Vlahoš nezklamal a padouch Nadosah Pozlátko v podání Davida Sucheta je ztělesněné zlo :) Možná trochu odflákle působí ztvárnění golemů, ale vysoká úroveň humoru to plně vynahrazuje. Opravdu jsem se bavil, stále však platí, že knížky pana Pratchetta jsou mnohem (mnohem) lepší než filmové adaptace. (03.12.2010)