Nájemní vrazi

Naprosto bezchybný psychologický thriller. Výborný výkon A. Banderase, skvělé hlášky ("mám rád hřbitovy, však jsem sem několik lidí poslal"), napětí, akce, úžasná hra nervů...jeden z nejlepších Stallonových filmů od dob Ramba a Rockyho. Chybičky: 1) Jedna z chyb, které jsem si všiml, je hned na začátku, při scéně na hřbitově, kdy má Stallone na ruce "sádru", pod níž drží pistoli...všimněte si, kolik vystřelí ran z jednoho zásobníku, když se snaží trefit Banderase. Dávno by musel přebít. 2) Když je Robert Rath v bance a Electra mu vypráví vtip, dobře si hned na počátku všímejte šálku kávy, co je na stolku před Stallonem. V prvním záběru má ouško směrem doleva (z našeho pohledu), hned v dalším doprava (resp. není pořádně vidět), přičemž v dalším záběru (když se Rath chystá napít), tak opět míří doleva a v následujícím znovu doprava (tentokrát zřetelně). (18.12.2006)

UPDATE 2020: A já furt u Expendables 3 proč ten Banderas tak šaškuje. A hele on to mě se Stallonem takhle už o čtvrtstoletí dřív. Krásný oldschoolový thriller a parádně přestřelenou akcí. Donner byl opravdu machr. ----- --------- No jo devadesátky nejsou osmdesátky ... Banderas vypadal v pětatřiceti starší než v padesáti ... Jiný postřeh (třeba ke kvalitě snímku :-D) fakt nemám, sorry. (31.07.2011)

Původní hodnocení upraveno a komentář kompletně smazán, protože v něm byly hrozný kraviny a dneska jsem shledal, že jsem byl asi v době sepsání hrozně kulervoucí kverulant. Nebo možná platí i to co například u té Hrozby smrti a sice, že jsem měl prostě tenkrát jiný favority. Jako Sly mezi ně určitě patřil, ale tohle je film který jsem měl spojený spíše s obdobím úpadku jeho kariery než s dobou kdy byl na vrcholu a prostě jsem ho nedokázal plně docenit. Teď na opakované shlédnutí musím konstatovat, že se jedná o další zcela krystalický chlapácký film z devadesátých let se střetem dvou silných charakterů. Stallone jako zabiják gentleman je ok, ale o jeho vnitřním myšlení a změnách jeho motivace se toho moc nedozvíme. Daleko větší prostor a výraznější postavu se mi zdá, že tu má Banderas a musím říct, že jeho neřízená střela Miguel Bain mě bavil od začátku až do konce. Až mě mrzelo, že ač to byl ve svý podstatě hajzl co zabíjel lidi, že to s ním na konci dopadlo tak jak to dopadlo, ale to už si tak trochu zavinil sám. Každopádně dává tady do toho ten svůj typicky živelný herecký projev a neskutečnou energii. Jeho rozhovory se Slyem nemají chybu a celá ta rivalita mezi nimi, ale i vzájemný respekt z toho filmu přímo čiší. Richard Donner to pak jako zkušený režisérský profík dokázal celé perfektně ukočírovat ať už po stránce nejen dialogových scén, ale i akce která je opět stará dobrá poctivá a analogová jak už je ve filmech z této doby samozřejmostí. Ano uznávám, že finále je trochu klišé. Jednak kdo je ten hlavní zadavatel v pozadí je víceméně jasný už tak v polovině filmu. No a jak už jsem psal nevadilo by mi kdyby celý ten komplikovaný vztah mezi oběma hlavními hrdiny měl jiný vyústění. Mohli si třeba navzájem popřát štěstí projevit si respekt a rozejít se. Tak nějak to k tomu směřovalo, ale nakonec tam muselo být tak trochu na sílu to vítězství jakože dobra a potrestání zla. Přitom Sly tak nějak reprezentuje jenom o něco menší formu zla než Banderas, ale ok nebudu se v tom pitvat platí, že v dnešní době kdy už se tyhle poctivý filmy pro fanoušky starosvětský akce prakticky netočí je třeba nerejpat se v detailech a tyhle klasiky patřičně ocenit.95% (14.04.2024)

Na pozdní éru Stalloneho tvorby slušná zábava. Těch 132 minut uteče celkem rychle. Sly je tu opět takovej, jak ho máme rádi :o), tedy Mr.Stone-Face, Banderas naopak předvádí celou mimickou eskapádu, jeho nervní zabiják mně docela bavil. Ale celkově to na 4* není, ani kdyby si autoři odpustili ren připitomělý závěr. (28.09.2003)

Po Demolition manovi další film, ve kterém Sly dostává neuvěřitelně na prdel od mladšího kolegy. Ne třeba ani tak po stránce akční, jak spíš po té herecké a po stránce charismatu. Zatímco Sly si opět vystačil se svým výrazovým "standartem", Banderas v roce 1995 naplno potvrdil status akčního ďábla. Stejně jako u Demolition mana stojí film především na konfrontaci dvou akčních legend, kdy především Banderas tomu dává tu správnou šťávu a při zkušené režii Richarda Donnera mění i průměrný scénář na akční nářez. Julian Moore bohužel opět nasazuje svou obvyklou variaci na "tak asexuální ženskou už jste dlouho neviděli", ale ani ona už vysoce nasazenou laťku srazit nedokáže (a že se o to vydatně snaží). Škoda jen, že pro Antonia znamenal rok 1995 akční vrchol a pak už následoval jen prudký sešup dolů. (16.07.2007)