Ať vejde ten pravý

A nemá se člověk u hororu aspoň trošku bát? Podobnou nálepku bych v případě tohoto snímku raději vůbec nezmiňoval, anebo ji šoupnul až na poslední místo v popisku žánrového mixu. Spíše je to takové milé, nikam nespěchající, mrazivé nadpřirozené drama. S přihlédnutím k americkým mutantům, strašidlům a masovým vrahům ve všech jejich zběsilých filmech se od nich Let the Right One In nemůže více lišit. Tento snímek je "příběh", a ne šílená jízda plná videoklipovitých lekaček, jak si podobný žánr představuje Hollywood. Má hutnější atmosféru - v tomto případě se krve opravdu nedořežete, všechny končetiny jsou tu promrzlé až do morku kostí - neznámé a překvapivě přesvědčivé herce, klidnou a nezaměnitelnou hudbu... Celé je to vlastně parádní dramatický kousek, ale to jsem již nastínil v úvodu. Obrovská pochvala směřuje k české distribuci, která tento nezávislý (!), švédský (!!), a lehce přehlédnutelný (!!!) snímek šoupla do pražských multiplexů. Jen tak dále, snad se za pár let dočkáme i dalších nových snímků režisérů jako jsou Alfredson, Jones (Moon), nebo Christian Alvart (Pandorum). Bylo by to fajn. (24.11.2009)

Člověk se vždycky víc bojí toho, co jej přesahuje, než toho, nač nedosahuje aneb introvertní skandinávská lovestory... Teď už vím, nadevší pochybnost, že je Låt den rätte komma in velmi pomalý, hořký a smutný film, obrazotvorný ale nikoliv lacině obrazný. Příběh, který s chladem sobě vlastní minutu po minutě obrací vše, co je soudobou společností vnímáno jako klišé (od hodnoty přátelství, důvěry, naděje, upřímné lásky), příběh, který funguje na přísně citové rovině, kterou je nutno (spolu)prožít, jinak zůstává nedotčena. Tomas Alfredson nepřidal vůbec nic navíc, ani jediný motiv navrch k celkově minimalistickému formátu stejně jako kameraman Hoyte Van Hoytema, který si jen syrově pohrál s hloubkou ostrosti, detailem, prostorem a (povětšinou) minimem světla. A vlastně víc než kde jinde poutal pozornost i hudební doprovod Johana Söderqvista, jenžto přesně odhadl, které nástroje umí akusticky vyvolávat chlad - klavír, housle, kytara. Říká se, že skrze krev proudí život tělem, takže skrze nejednoznačně krvavý Låt den rätte komma in proudí život z těla ven. Opravdový, bolavý i upřímný. [final rate: 80%] (05.04.2011)

Zvláštní film, typicky seversky divný. Horror je nadnesené označení, protože strachu nevyvolá ani co by se šušní za nehet nacpalo, maximálně mírné mrazení. Ošklivé scény se najdou, to jo, akorát nepřinesou pocit osobního ohrožení. Dětští hrdinové odkazují na rodinný film, ale to je hodně vzdáleno realitě, tohle pomalu plynoucí drama s melancholickou až depresivní atmosférou by většinu mladých diváků spolehlivě znudilo. Náctileté pipinky by byly znechuceny, protože Oscar není zrovna Patyzón, vzhledem ani chováním. Naopak, je to od pohledu typický otloukánek, na čele má napsáno "kopněte si do mě" a někteří spolužáci rádi vyhoví. A Eli také příliš nevyhovuje mladistvým představám o vznešených upírech, je to spíše politováníhodná osůbka. Film obsáhl poměrně hodně motivů a námětů k zamyšlení, ať už jde o lidské starosti jako šikana, rozvedení rodiče, alkoholismus, až po ty upíří lapálie, jakými je věčné skrývání před světlem i světem, hlad, nutnost opatřit si potravu... a výčitky. Je v tom spousta emocí. Sblížení dvou izolovaných outsiderů snad nikoho nemůže překvapit. Romantická rovina mě lehce otravovala, ovšem měla své opodstatnění a ne právě malicherné. Vytknout můžu i předvídatelnost, ale nepřinesla sebou nudu, tak co... Závěr mi přišel poněkud nedotažený (SPOILER: vždyť co dokáže vyřídit 12-leté dítě bez dospělého?), na druhou stranu nevím, jak jinak by to mohlo skončit - takhle nějak jsem si to přece představovala:-). "Let the Right on in" je nevšední snímek, co utkví v hlavě, a jsem si jistá, že se k němu budu vracet. Povedená záležitost, byť ne na plný počet... Škoda prohřešků proti logice. 81% (20.05.2010)

Arma-Goddamn-Motherfuckin-Geddon. Tomas Alfredson má v hlavě speciální radar, který mu umožňuje rozpoznat, zda-li to co pravě natočil je a nebo není kontroverzní. Asi chce svoje děti ochraňovat před perverzí. Naneštěstí nám nemává před očima krucifixem a neroznáší morální ponaučení, které by měli člověka dovést k osvícení nebo nedejbože navést k překonvertování do satanského klubu mladých, kde všichni nosí šátky s lebkama a ob týden si ochutnávají svou krev. Neb film možná svádí přirovnat ke Stmívání (wtf?), jeho kvality a především atmosféra je , už jen tím, že je příběh situován do Švédska, podstatně bombastičtější. Člověk při sledování, ani nijak nezaregistruje, že některé scény jsou strašidelné až běda. Bývá to tradicí, že si to uvědomíme ve chvíli, kdy jsme osamoceni ve svém domě a nebo když jdeme večer do sklepa pro brambory a nesvítí světlo. Låt den rätte komma in je ten případ, který vyvstane ve vaší hlavě jako první. Pochybuju, že někdy zavítám do bazénu v nočních hodinách : ) Celkově to drží pohromadě, což je super, když většina hororů dnešní doby je ke konci mentální (scénář psaný na záchodě a herci jednolití...vždyť to znáte...). Švédsku palec nahoru a těm, kteří po závěrečných titulcích byli přinuceni jít parkem po dvanácté hodině večerní...no, tak to upřímnou soustrast :) (23.05.2009)

Rudá krev nejlépe vynikne na čerstvě napadaném sněhu, stejně jako vynikne něco brutálního vedle něčeho něžného. V tomto netradičním švédském filmu, který si nezaslouží být škatulkován (jenom) jako horor, toho vyniká spousta, asi i proto jde o vynikající podívanou. Atmosféra vytvářená delšími záběry, mrazivým severským podnebím a „sídlištním feelingem“ funguje perfektně, na samou mez únosnosti je vyostřena v podstatě nonstop. K těm největším zvrhlostem povětšinou dochází mimo kameru, čeho tvůrci velmi mazaně využívají ve svůj prospěch (nejvíce při finálním masakru v bazénu). Jindy jdou proti očekávání hororového diváka a předpokládanou lekačku oddalují tak dlouho, až se celá scéna vyvrbí v něco docela jiného. Ačkoliv mezi klíčová hesla Ať vejde ten pravý patří strach, zlo, krev, vnímal jsem jej jako krásný film. Nejen vizuálně. Soucit s těmi dětmi, které nebyly bledé bezdůvodně, mi přišel normálnější než lítost nad jejich oběťmi. Věčný hlad málokde vítaného upíra a věčný strach školního otloukánka posloužil jako základ příběhu o věčném přátelství. Když jsou v něm navíc přítomny stopové prvky černého humoru, nenapadá mne, co více si přát. 85% Zajímavé komentáře: Cervenak, Mahalik, Nick Tow, FlyBoy, wipeout, Morloth, Freemind, Traffic (07.07.2008)