Ať vejde ten pravý

Upířina, která sice zachovává všechny vlastnosti připisované tomuto druhu a rituály, kterými se jejich existence řídí, a přitom je dramaticky odlišná od drtivé většiny snímků s podobným obsahem. Nejde v pravém smyslu o horor a už vůbec ne o ten druh akčního a digitálními triky naplněného hororu, který v posledních letech převažuje, spíš jde o jakýsi pokus o moderní pojetí přenesením romantických představ z gotického románu do špinavého panelového sídliště současnosti. Není to film budící děs, ale spíš zneklidnění. Co je nutné ocenit, je forma, kde si kamera pohrává s odlesky světel a zaznamenává špínu periferie, výborné herecké výkony a citlivá režii. Co mi ale nesedí, je scénář, který neumí vytvořit skutečně hodnověrnou verzi světa obývaného nadpřirozenými bytostmi. Holt se už nepíše polovina 19. století, kdy slovenské hory nebo dokonce Transylvánie byly vzdálené exotické končiny vhodné pro ty nejfantastičtější příběhy s nádechem tajemna. Některé filmy a seriály se s dnešním technickým a informačně nabitým světem dokážou vyrovnat líp a zasazují své hrdiny do funkčnějšího prostředí, jako je např. Pravá krev nebo Interview s upírem. Navíc je tu problém, řekněme, etického ražení. To mám vážně fandit mnohonásobné vražedkyni a něžnému citu a probouzající se sexualitě dvou dětí na prahu puberty? Vždyť je to totéž, jako bych se díval na film o sériovém vrahovi, do kterého se zamiluje a pomáhá mu jeho partner či partnerka. Celkový dojem: 65 %. (03.02.2011)

I na chladném švédském zašedlém maloměstě se dá úspěšně pít krev. Nová příchozí upoutá pozornost nejen Oskarovu, ale i moji a když jde do tuhého, umí Tomas Alfredson vzít atmosféru pořádně do ruky a překvapit. Přesto z téhle opatrné upírské romance zůstávám silně zklamaný. Upoutat totiž umí výhradně scény s Oskarem či Eli a veškeré počínání vedlejších postav se děje jen mimoděk a v důsledku působí jen jako nicneříkající výplň, ať už se jedná o vystrašené povídání o zvláštních událostech nebo rutinní pokusy o naznačení upírského základu. Bezprostředně pozitivní dojmy tak navzdory několika ostudně nezvládnutým momentům (kočičí útok) zachraňuje jen a pouze fenomenální závěr, bez nadsázky jedna z nejhypnotičtějších scén, co jsem kdy viděl. Jinak je ale tahle adaptace chladná přesně tak, jak slibuje všudypřítomný sníh. (23.01.2011)

Trošku jsem se k tomuto filmu tvářil skepticky, protože ta látka samotná, co se upírů týče, už je lehce omšelá. Každopádně autoři to asi tušili a vytvořili film, který má v sobě prvky upírského hororu a romantiky, což se nevidí každý den, ale také se na to zvláštně kouká. Popravdě, atmosféra je zajímavá, ale mně to nechytlo, celkově jsem tušil že z té absurdní atmosféry nic nevzejde, a taky to tak nakonec dopadlo. Nijak nadšeně jsem tedy pos končení filmu opravdu nevypadal, i přesto, že mám severské filmy hodně rád. Zase se musí pochválit snaha, se kterou Švédsko chtělo zabrousit do temnějších vod, a to se hodně cení, něco jako když u nás vznikl Tobruk. Tomu se prostě musí vzdát poklona. (01.04.2009)

Chladno-krevné. Pomaloběžná romance, která nezapře knižní předlohu, ani nehollywoodský přístup k látce. Na hony vzdálené jakémukoliv západnímu pokusu o upíří film, krásně klaustrofobické a neodolatelně cizí. Vtáhne vás to do sebe, pohostí a pak vyplivne s pocitem, že Švédové jsou dobří nejen v hokeji. Do kina si ale vezměte topení, z tohohle filmu jde mráz po zádech ve všech významech toho slova. (30.11.2009)

Neuvěřitelně rozsáhle rozpracované upírské milostné drama. Nejsem expert na upírská témata, ale myslím, že film si držel svoje základní tématické niance a přitom byl zasazen do příběhu, děje a atmosféry pro nás velice nezvyklé, o to víc přitažlivé, ale také mrazivé ... chvílemi dojemné, chvílemi tragicky pesimistické a chvílemi až zvířecky brutální a nekomprosmisní ... Nekompromisní je pak obecně celý film a povodí si diváka jako malého caparta, špičkově odvedená práce, ke které v podstatě nemohou být výhrady. Jen toto není přímo šálek mojí kávy ... přesto se mi film velmi zamlouval. (03.05.2009)