Ať vejde ten pravý

Rudá krev nejlépe vynikne na čerstvě napadaném sněhu, stejně jako vynikne něco brutálního vedle něčeho něžného. V tomto netradičním švédském filmu, který si nezaslouží být škatulkován (jenom) jako horor, toho vyniká spousta, asi i proto jde o vynikající podívanou. Atmosféra vytvářená delšími záběry, mrazivým severským podnebím a „sídlištním feelingem“ funguje perfektně, na samou mez únosnosti je vyostřena v podstatě nonstop. K těm největším zvrhlostem povětšinou dochází mimo kameru, čeho tvůrci velmi mazaně využívají ve svůj prospěch (nejvíce při finálním masakru v bazénu). Jindy jdou proti očekávání hororového diváka a předpokládanou lekačku oddalují tak dlouho, až se celá scéna vyvrbí v něco docela jiného. Ačkoliv mezi klíčová hesla Ať vejde ten pravý patří strach, zlo, krev, vnímal jsem jej jako krásný film. Nejen vizuálně. Soucit s těmi dětmi, které nebyly bledé bezdůvodně, mi přišel normálnější než lítost nad jejich oběťmi. Věčný hlad málokde vítaného upíra a věčný strach školního otloukánka posloužil jako základ příběhu o věčném přátelství. Když jsou v něm navíc přítomny stopové prvky černého humoru, nenapadá mne, co více si přát. 85% Zajímavé komentáře: Cervenak, Mahalik, Nick Tow, FlyBoy, wipeout, Morloth, Freemind, Traffic (07.07.2008)

Člověk se vždycky víc bojí toho, co jej přesahuje, než toho, nač nedosahuje aneb introvertní skandinávská lovestory... Teď už vím, nadevší pochybnost, že je Låt den rätte komma in velmi pomalý, hořký a smutný film, obrazotvorný ale nikoliv lacině obrazný. Příběh, který s chladem sobě vlastní minutu po minutě obrací vše, co je soudobou společností vnímáno jako klišé (od hodnoty přátelství, důvěry, naděje, upřímné lásky), příběh, který funguje na přísně citové rovině, kterou je nutno (spolu)prožít, jinak zůstává nedotčena. Tomas Alfredson nepřidal vůbec nic navíc, ani jediný motiv navrch k celkově minimalistickému formátu stejně jako kameraman Hoyte Van Hoytema, který si jen syrově pohrál s hloubkou ostrosti, detailem, prostorem a (povětšinou) minimem světla. A vlastně víc než kde jinde poutal pozornost i hudební doprovod Johana Söderqvista, jenžto přesně odhadl, které nástroje umí akusticky vyvolávat chlad - klavír, housle, kytara. Říká se, že skrze krev proudí život tělem, takže skrze nejednoznačně krvavý Låt den rätte komma in proudí život z těla ven. Opravdový, bolavý i upřímný. [final rate: 80%] (05.04.2011)

Film spadající do škatulky "co kdyby"... Co kdyby vaše nová sousedka byla upír? Netradičnost snímku spočívá v absenci hororových postupů. Příběh se odehrává na obyčejném sídlišti současnosti a nepotřebuje žádné berličky v podobě hezounkých tvářiček, výtvarné stylizace či záplavy triků. Jakmile přijde na zvláštní schopnosti Eli, vždy se odehrávají šikovně "za rohem" a na přetřes zůstává jen výsledný efekt, zasazený do tradičně ztvárněného dramatu - netradičnost vyplývá až z příslušné kombinace nesourodých prvků. Na myšlenky se zde moc nehraje, maximálně můžeme uvažovat o tom, kterak se odstrkovaný outsider Oskar snadno spřátelí i se zcela nebezpečným fenoménem, pokud najde stopy hřejivého přátelství. Trochu navíc pak zůstávají jedině scény s nakaženou upírkou - byť je například scéna s útočícími kočkami sebepůsobivější, je postavená až příliš na efekt a pro film neznamená vůbec nic. Takže co kdyby... Co kdyby to tak vážně bylo? Mam kamarádku upírku... a jestli mě nenecháte, rozemele vás do jitrnic... a není to celé jen poněkud morbidní Oskarova představa? (06.02.2009)

Upíří horor, který díky dětským hlavním představitelům získává nový rozměr koukatelnosti a poutavosti. Příběh o dvanáctiletém bělovlasém klukovi, který je obětí školní šikany svých spolužáků a malé stejně staré černovlasé upíří dívce, který se odehrává na pozadí zasněženého švédského sídliště, kde není až zas tak mnoho scén, které by někoho děsily, ale přesto se na film velice pěkně dívá. Přátelství a romantika spolu s velice realistickou krví, bez použití extrémních efektů a fascinujících triků. 80 % (21.05.2010)

O přátelství, jenž život dává, ale také bere … Jednoduché, krvavé, drsné, bez zbytečných efektů. A hlavně - zajímavé! Místo rozzářené přírody ponuré švédské sídliště se sněhovými kulisami. Ani hlavní hrdinové nejsou nijak extra sympatičtí, ale bez problémů jim uvěříte, což je pro film to podstatné. Asi vám nebudou stát hrůzou vlasy, ale jistě na tento skromný, takřka komorní počin plný dětské romantiky s pusou od krve ihned nezapomenete. ,,A co se stane, když vstoupíš bez pozvání?“ PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ *** Co uvidíme (možná) příště? Je snad jasné, co bude následovat. A že (tentokrát) nekecám! (18.05.2009)