Žena v Berlíně

Natočit dnes něčím překvapující film o druhé světové válce, podívat se na tuto etapu dějin nějak jinak, nově, překvapivě, to je téměř nemožný úkol. Vše již bylo pojmenováno, vyřčeno, zdokumentováno... Přesto se čas od času někomu podaří vytvořit mimořádné dílo, které vyráží divákovi dech objevností tématu. Německý režisér Max Färberböck to svou adaptací kontroverzních pamětí ,,Žena v Berlíně" záměrně anonymní autorky ovšem dokázal. Pohled na válku z perspektivy ženy (je v podstatě jedno, jaké je národnosti, i přímo ve filmu zaznívají sugestivní pasáže dokumentující fakt, že pohled například ruské ženy by byl ještě mnohem drastičtější, proto odsuzovat slepě jen ruské vojáky a ruskou stranu je tragický omyl...) je skutečné novum a při jeho percepci mrazí. Válka a o to paradoxněji její konec není synonymem radosti a pozitivních nálad, ale jen a pouze strachu, potupy, pohany, znásilňování...(oč paradoxněji by popisované události vyzněli posunuty k skutečně vnímanému osvobození, kupříkladu do prostředí polského či pobaltského, eventuálně i našeho), neboť slovo válka je ve všech jazycích v podstatě jen eufemismem...její skutečné hrůzy se do žádného slova nevměstnají... ,,Válka změnila význam slov." (20.12.2009)

"Válka mění slova, láska už není tím, čím byla." Za mě má sice tento film poněkud dlouhou stopáž,  ale jinak přináší docela netradiční pohled na válku a její konec. Možná je pravda, co tvrdí ona německé novinářka (a anonymní autorka deníku), že mnohé z aktérek tohoto příběhu ony události, kterým se film věnuje,  "ocejchovaly" do konce života. Sama dotyčná to ostatně po letech, jak se dozvídáme v závěrečném titulku, pocítila na vlastní kůži...  Z dnešního pohledu bychom mohli říct, že ty ženy byly především obětmi násilí sexuálně vyprahlých rudoarmějců a v tomto směru jde o docela drsnou výpověď (ač bez zbytečně drastických závěrů). Snímek však rozhodně není natočen černobílé. Silná je třeba scéna, kde jeden ruský voják v domě plném německých žen a dětí vypráví, jak byl v Rusku svědkem toho, jak Němci vyvraždili celou vesnici (včetně dětí). Do některých scén pak filmaři vložili i humor (ač trošku drsný), třeba když si některé z žen (včetně těch již v letech) vypráví, jak se k nim ruští muži chovají v posteli. Ten popis "běžného" života německých žen v područí ruských vojáků mohl být možná méně rozvláčný, aby v něm více vyzněl ten osobní příběh "love story" novinářky a ruského důstojníka Andreje. I přesto jinak za mě povedený film. (01.02.2022)

Někoho válečné dějiny nezajímají, spoustu lidí však ano, naštěstí.Většina obyvatel Německa měla tak vymytý mozek a byla tak zmanipulovaná, že v žádném případě nevěřila tomu , co se děje.Někteří naštěstí ne, někteří prozřeli během vývoje a války a zkušeností s ní.Někteří neprozřeli bohužel ,dodnes.Problematika civilního obyvatelstva zde byla ukázána absolutně věrohodně a před autorkou tohoto díla se mohu jen sklonit.Co ji to muselo stát sil od poníženi až k nalezení sama sebe a zvláštní formy lásky od představitele znepřátelené země.Kolik mohlo být takových osudů, kolik změněných životů? Každopádně pro ty, co se zajímají o podobná témata, mohu doporučit knížku Laskavé bohyně,přečtete ji jedním dechem bez toho, aniž by vám přišlo divné, že má přes 800 stran.A já jedním dechem shlédla tenhle film. (24.10.2012)

U Němců si dlouhodobě cením jejich schopnosti pohlédnout na svou minulost kritickýma očima i korektnosti, kterou zachovávají k tehdejšímu nepříteli. Nicméně tady to trochu přehnali a k Rusům byli až moc schovívaví. Na mě to působilo tak, že se sice mezi nimi našlo pár vypatlaných mužiků, které nezajímalo nic jiného, než chlast a sex, ale ve valné většině to byli obyčejní kluci, kteří se s místníma holkama zkamarádili a dokázali s místními ženami koexistovat, vzhledem k podmínkám, v jisté harmonii. Jenže z toho, co víme, to bylo spíš naopak. To vykreslení žen, které se snažily přežít, bylo fajn a Nina Hoss zářila, povedla se i atmosféra Berlína bezprostředně po válce a nepřišlo mi to ani příliš natažené, jak tady někteří kritizují, ale vykreslení Rusůs semlela až úzkostlivá snaha o objektivitu a to se u mě na celkovém hodnocení podepisuje. 65% (03.11.2015)

Konečne sa o tom natočil film, zatiaľ sme to videli len v dokumentoch. Keď ruské vodkou nasiaknuté mozgy vstúpili do Berlína, priniesli so sebou aj kultúru prasiat a podľa štatistík za krátku dobu v Berlíne prebehlo 2 milióny znásilnení. Spomienky mnohých ľudí potvrdzujú, že pri ústupe sa vojaci Wehrmachtu k ním správali ďaleko lepšie ako sovietski tupí alkoholici, takzvaní osloboditelia s intelektom záchodového pavúka. Ešte podrobnejšie problematiku rozoberá geniálny francúzsky dokument Svet po Hitlerovi, ktorý je dokonca vo farbe. Užívateľ sochoking ponížil utrpenie týchto žien oznámkovaním 2 hviezdami s komentárom: "V živote ma ruština neiritovala tak, ako práve v tomto filme, kde sú Rusáci vykreslení ako ochlastané buranské hovädá!" Drahý sochoking, ale veď ty Rusáci vždy boli a dodnes stále sú ochlastané buranské hovädá, to si si nevšimol? (22.01.2019)