Vem si mou duši

Lehce překombinovaný a na sílu hnaný slasher, navíc v poměrně generickém duchu, na druhou stranu po formální a řemeslené stránce v klidu a nikterak vybočujicí teenage vyvražďovák. Do kontrastu však přichází srovnání s předchozí Cravenovou filmografií (srovnání se Scream nesnese v žádném případě) a na druhou stranu až přehnaně nízké hodnocení na CSFD. (12.03.2013)

Je to smutné, ale je to tak. Craven natočil tohle. Těžko říct, co to bylo. Začátek je jakž takž fajn, sice žádná pecka, ale na horor dobré. Pak se to ale rozplyne. Atmosféra nikde, vraždy nic moc a hrozně, ale fakt hrozně keců. Bohužel ani herci neoplývají charismatem a jsou tak šíleně nezajímaví, až je to bída. Logika tu chybí úplně, komplikovaný scénář taky nic moc, hudba standardní hororová. Ani nevím, jestli to Craven myslel vážně. Někdy mi přišlo, že z toho má velkou srandu, jindy ale, že to je smrtelně vážné, kde je pravda, se asi nedozvím. Nevim, co k tomu moc říct. Navíc jsem moc nepochopil účel 3D, které jsem skoro vůbec nepoznal. Málo vražd, nulová atmosféra a dementní dialogy i záporák, blbé vyústění = jedna hvězda a 20%. Je mi to líto. (28.03.2011)

Wes Craven patří spolu s Johnem Carpenterem mezi klasiky hororového žánru, přičemž oba dva tvůrci disponují kvalitativně dosti nevyváženou filmografií. Za Halloween nebo Věc by kdejaký hororový fanda na Carpenterovu počest obětoval i vlastního domácího mazlíčka, ale tenhle klasik si taky jednou za pár let vybere slabší chvilku a natočí slátaninu, která všem pochybovačům řádně přihřeje kašičku. Co takhle Duchové Marsu? Pamatujete? Mě vzpomínka na ten film bolí ještě dnes. Craven nám zase představil Freddyho Kruegera a hlavně revisionistickou slasherovskou sérii Vřískot, se kterou dokázal, že ne všechny teenage filmy musí být zákonitě debilní a předvídatelné. Sice má na výsledných kvalitách obrovskou zásluhu scénárista Kevin Williamson, ale právě Craven dodal celému dílu odpovídající tvar a napětí budoval jako pravý mistr. Ale jak již bylo řečeno, i tenhle „rejža“ sem tam ztratí soudnost a stvoří něco, co mu na reputaci rozhodně moc nepřidá. Máme tu „Blackulu“ v kůži Eddie Murphyho v Upírovi z Brooklynu, dementní teenage blábol s vlkodlaky Prokletí nebo právě jeho zatím poslední počin – My Soul To Take. ____ Craven si tenhle film i sám napsal a já hned musím podotknout, že se měl raději ozvat Williamsonovi…anebo kdejakému (pod)průměrnému pisálkovi, neboť to, co stvořil, je jedno velké WTF (nerad používám tyhle pubertální zkratky, ale sem to prostě sedí). Zápletka je průhledná až na kost, charaktery stupidní a zcela ploché, dialogy mnohdy nelogické a v některých případech navíc zcela odporují běžné lidské komunikaci – prostě kritikův ráj. Doslova mě unavovaly všechny ty berličky a laciné dávkování informací. Další „botu“ Craven udělal při castingu, kdy již na papíře nesympatické postavy obsadil nesympatickými a hlavně nevýraznými herci s omezenými vyjadřovacími schopnostmi. Ve výsledku mi bylo naprosto ukradené, kdy jaké postavě na tenisky vypadnou střeva (mimochodem samotné vraždy zde taky za moc nestojí…). _____ Co mě ale naprosto šokovalo, bylo zjištění, že My Soul To Take selhává i z hlediska budování napětí a režie celkově. Když si vzpomenu na to, jak mi Craven ve Vřískotech sebejistě brnkal na nervy, je mi z toho až do pláče. Některé momenty působí přímo „kosmicky“, jako z jiného světa – něco jako pitomá parodie, jen s tím rozdílem, že se to vyskytuje ve filmu zcela vážném a vážně to bylo i míněno. Konkrétně mám na mysli představení s kondorem, zrcadlené úkony hrdinů nebo podivný vůdčí spolek ve studentské komunitě. Upřímně, takové scény by vykolejily i Davida Lynche. Mě donutily k zamýšlení se nad tím, zda Wes Craven náhodou neztratil soudnost. Nyní čtvrtému Vřískotu už nedávám velké naděje. Vlastně se začínám celkem dost bát…ale ne tak, jak by si pan Craven přál. (08.03.2011)

Je to hloupé, až moc hloupé.. ale Craven holt umí točit tak, aby to alespoň nenudilo. Kdysi dávno jsem koukal na dost podobný film, a to bylo v porovnání s tímhle k uzoufání nudné (nemluvě o hlouposti). A já od tohodle slasheru upřímně neočekával vůbec nic. Možná proto mě nakonec tahle hloupost pobavila :) (17.09.2011)

Zde půjdu proti většině a jsem za to nesmírně rád. A tentokrát i proti kritikům. Byl jsem smířen, že dostanu nudný, neinovativní slasher s minimem krve a nesympatickými postavami. Ale ono tomu bylo zcela jinak - ano, inovace tu rozhodně nehraje prim a scénář je podobně tupý, jako u většiny jiných slasherů (alespoň co se chování obětí týče). Ale tohle mi vůbec nevadí, protože v rámci mezí to žánr prakticky vyžaduje (a pokud chcete vidět o třídu dementnější chování postav, nechť vaše oči spočinou na Laid to Rest). Krve je tu úměrné množství (žádný gorefest, ale jde to), úvodní scéna je imho výborná a herci jsou v rámci žánru těžký nadprůměr. Postavy hrající teenagery konečně vypadají jako teenageři a žádný z nich mi nebyl vyloženě nesympatický. Vrah sice příliš nezaujme (myslím vizáží a vražednou zbraní), ale ani neurazí a bodycount jakbysmet. Všehovšudy je v mých očích My Soul to Take nadprůměrný slasher z posledních let a rád se na něj někdy podívám znovu. V tomto případě bych očekával celkové hodnocení kolem 40 - 50%, ale černá čísla? Budiž, každý máme svůj vkus... (22.01.2011)