Ukrutně šťastni

Henrik Ruben Genz se ve svém třetím celovečerním filmu po ČÍŇANOVI opět zabývá motivem cizince (ne)schopného se přizpůsobit v určité komunitě a po do oscarového klání vyslaném UMĚNÍ PLAKAT se jedná již o druhou adaptaci knih(y) populárního dánského autora Erlinga Jepsena, pro kterého je typické ohýbání žánrových pravidel, morální ambivalence postav a "severská mentalita", tj. pasivní charaktery ve vyprávění se suchými až černohumornými vtipy._____ UKRUTNĚ ŠŤASTNI jsou vydařenějším filmem než UMĚNÍ PLAKAT, protože nedochází k zjednodušování a dramaturgické nedůslednosti, což je dáno tím, že se nacházíme v ryze žánrových světech. S tím je ale spojena i určitá schématičnost, kdy má příběh dvě možnosti, kterými se bude ubírat (a on se ubere tou nejpravděpodobnější a divácky nejvděčnější), a využívání klišovitých prvků, aby se film mohl posouvat dál. Pomalejší rozjezd následuje vygradovaný zbytek v rejdišti postav, zatímco se střídají jednotlivé žánry (co do stylu a syžetu především western a film-noir + zlá černá komedie, (psychologické) drama a melodram) a nálady. V rámci dánské kinematografie originální počin, v rámci celého světa již nikoliv. (15.10.2008)

Ukrutně šťastni patří do kategorie "kafkiád". Jde o snímek, kde určujícím prvkem je pečlivě budovaná atmosféra komunity, která si určuje svá vlastní pravidla hry, řídí se svou vlastní morálkou a ostražitě se chrání před pohledem zvenčí. Cizinec není našinec a je potřeba ho buď vypudit, zlikvidovat nebo uzpůsobit k obrazu svému. Kladem v tomhle případě je, že scénárista ani režisér snad s výjimkou jedné dvou scén moc netlačí na pilu a celé to vypadá civilně a uvěřitelně. Je to vlastně variace na těžce černohumorné severské tragikomedie s těžko napodobitelným stylem a všudypřítomnou absurditou. Pokud v takovém případě přistoupíte na hru, kterou s vámi filmoví tvůrci hrají, můžete se královsky bavit. Pokud ne, můžete jen nad těmi podivíny krčit rameny a ošívat se nad nemorálností těch svérázných antihrdinů. Celkový dojem: 90 %. (30.04.2012)

Velice pestrá žánrová směsice (psychologická detektivka, existenciální drama, černá komedie, film noir, western, kriminální thriller, fantasy a bůhví co ještě všechno) chvílemi připomíná filmy bratrů Coenových a jindy spíš Davida Lynche. Skvěle napsané postavy, výborní herci a režisér, který tomu dokázal dát určitý řád a atmosféru, to jsou hlavní přednosti filmu. (15.10.2008)

Ďalší zo zaujímavých dánskych filmov, u ktorého ma vôbec netrápi jeho ťažká žánrová klasifikácia a ani sa príliš nesnažím spomenúť si, ktorý z predchádzajúcich filmov mi Ukrutne šťastní pripomínajú. Mimovoľne ma napadla istá podobnosť s Hanekeho Bielou stuhou alebo dokonca s dávno videným Tancovala jedno leto. Film sa môže pochváliť výborne udržiavanou atmosférou, typovo dobre vybraní herci mu dávajú punc uveriteľnosti a celkovo je to film, ktorého zhliadnutie divák nemusí ľutovať. (23.05.2012)

Jakob mě okouzlil, už v Submarinu, které na mě hodně zapůsobilo a tady je neméně skvělý. Atmosferický snímek se strohou konverzací, bažinou převlečenou za skládku mrtvol a jiného nepotřebného harampádí. Spolkem karbaníků, kteří hledají parťáka. A jiných podivných lidiček v jednom podívném městečku, kde si problémy řeší zcela svérázným způsobem po svém. Takže náplava Robert, který se tam přijede, tak trochu schovat, před nevalnou minulostí, si záhy svými nechtěnými skutky a činy podepíše ortel. A myšlenky na odchod z tohoto podivného městečka, kde se všichni tváří ukrutně šťastně se pomalu rozplynou, jak mraky nad bažinou. "Teď jsi náš Roberte". (20.03.2018)