Ukrutně šťastni

severské drama s tou pravou drsnou atmosférou - jak v přírodě, tak i v mentalitě lidí. Srovnání s Coenem je na místě, ale tohle je mi mnohem bližší - oproti postavám v jeho filmech mi tady přijdou mnohem přirozenější a na zlé si nehrajou, tady prostě jsou zlí a ukrutní. Takže doporučuji, i když určitě víc sarkasmu či nadsázky by filmu neškodilo. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (10.05.2012)

Jakob mě okouzlil, už v Submarinu, které na mě hodně zapůsobilo a tady je neméně skvělý. Atmosferický snímek se strohou konverzací, bažinou převlečenou za skládku mrtvol a jiného nepotřebného harampádí. Spolkem karbaníků, kteří hledají parťáka. A jiných podivných lidiček v jednom podívném městečku, kde si problémy řeší zcela svérázným způsobem po svém. Takže náplava Robert, který se tam přijede, tak trochu schovat, před nevalnou minulostí, si záhy svými nechtěnými skutky a činy podepíše ortel. A myšlenky na odchod z tohoto podivného městečka, kde se všichni tváří ukrutně šťastně se pomalu rozplynou, jak mraky nad bažinou. "Teď jsi náš Roberte". (20.03.2018)

Padajú tu mená ako Lynch, Von Trier a Coenovci, ja by som ale Ukrutne šťastných videl ako taký moderný western, kde je pôvodný pôdorys klasických westernov trochu pozmenený, ale podstatné je prostredie a postavičky. Ospalé mestečko, osamelý antihrdina, krčma ako v štýle starých saloonov, žena, ktorá potrebuje pomoc. A samozrejme dlhé, všehovoriace pohľady medzi postavami a kovbojský klobúk. Z tohoto uhlu pohľadu vám ani nebude vadiť nepravdepodobnosť deja a dementné chovanie hlavnej postavy pri zásadnom zvrate filmu. Dánska krajina je rovnako žánrovo príťažlivá, ako tá španielska v špagetti westernoch a je kľúčovou postavou filmu. Prečo nevznikajú aj u nás a našich západných susedov takéto zaujímavé žánrové kúsky, kde je navyše nad čím premýšlať? Kto je tu vlastne skutočným vrahom? (11.09.2013)

Henrik Ruben Genz se ve svém třetím celovečerním filmu po ČÍŇANOVI opět zabývá motivem cizince (ne)schopného se přizpůsobit v určité komunitě a po do oscarového klání vyslaném UMĚNÍ PLAKAT se jedná již o druhou adaptaci knih(y) populárního dánského autora Erlinga Jepsena, pro kterého je typické ohýbání žánrových pravidel, morální ambivalence postav a "severská mentalita", tj. pasivní charaktery ve vyprávění se suchými až černohumornými vtipy._____ UKRUTNĚ ŠŤASTNI jsou vydařenějším filmem než UMĚNÍ PLAKAT, protože nedochází k zjednodušování a dramaturgické nedůslednosti, což je dáno tím, že se nacházíme v ryze žánrových světech. S tím je ale spojena i určitá schématičnost, kdy má příběh dvě možnosti, kterými se bude ubírat (a on se ubere tou nejpravděpodobnější a divácky nejvděčnější), a využívání klišovitých prvků, aby se film mohl posouvat dál. Pomalejší rozjezd následuje vygradovaný zbytek v rejdišti postav, zatímco se střídají jednotlivé žánry (co do stylu a syžetu především western a film-noir + zlá černá komedie, (psychologické) drama a melodram) a nálady. V rámci dánské kinematografie originální počin, v rámci celého světa již nikoliv. (15.10.2008)

Ukrutně šťastni je film především o atmosféře. Ta je velmi specifická (střídá a prolíná se zde hned několik žánrů; drama, krimi, komedie, nechybí dokonce ani prvky thrilleru, hororu či westernu), ale rozhodně magická, dokáže člověka vtáhnout do příběhu. Ostatně o to se postará už uvedení. Společně s hlavním hrdinou-cizincem (do jehož situace je hozen i sám divák) zavítáte do té nejzapadlejší díry, ve které: místní přijímají návštěvníky odjinud s posměškem, despektem a nedůvěrou, nic se v ní neděje, čas tu plyne děsivě pomalu a pořádně znervóznit vás dokáže i malá holčička s kočárkem. A když si k tomu přidáte nevyzpytatelnou a vytrvalou paničku, pravidla, kterými se musíte řídit i proti své vůli a naschvály, jež jsou stále drsnější a přerůstají vám přes hlavu, postupně začnete tuhle zkaženou noru čím dál víc nenávidět a doufáte, že si „šerif“ pořídí napalm a s vaším požehnáním tu všem pořádně zatopí. Divákův vztek a bezmoc navíc výborně napomáhá k tomu, aby si člověk hlavního hrdinu okamžitě oblíbil a maximálně s ním sympatizoval (což je vlastně i potřeba, abyste v určité chvíli „správňáka“ morálně neodsoudili). Ale jen u negativních emocí film rozhodně nezůstává, protože jak jsem již zmínil v úvodu, snímek je místy zároveň i komedií (je však nutné se připravit nato, že humor je hodně černý, morbidní až šibeniční). Výborný průnik nálad se potká v závěru, který je nádherně škodolibý a zlověstný zároveň (s patřičně ironicky použitou hudbou), já se u něj každopádně pobavil (stejně jako u toho nejlepší ve filmu, tedy „hospodského souboje“). Abych jen nechválil, jsou tu přesně 2 místa, která mi nesedla (ano, jsou to ty 2 pasáže, kdy jsou divákovy sympatie k hlavnímu hrdinovi zakoušeny nejvíce), ale tyto 2 „kaňky“ na jinak velmi poutavém počinu srazí hodnocení sice na slabších, ale stejně ještě 5*. A s panem režisérem si plánuju dát v budoucnu další dostaveníčko, třeba u na první pohled zajímavého Číňana. „On se prostě zvedl a odešel z obchodu?“ – „Ne, on zmizel.“ – „Zmizel?“ – „Lidi tu čas od času zmizí. Bude lepší o tom už nemluvit.“ (21.11.2014)