Ukrutně šťastni

V televizních upoutávkách to na mě působilo výrazně lepším dojmem, než jaký jsem z toho nakonec měl. Je to určitě lepší než běžná komerční produkce, ale osobně jsem od toho čekal mnohem víc. Nudilo mě to a pořád jsem čekal, kdy konečně přijde moment, který mě přesvědčí, že mělo cenu si tuhle "ryzí severskou depku" pustit. Za pár dnů si nejspíš ani nevzpomenu, že jsem tohle kdy viděl. (29.04.2012)

Johohó! Tak to bylo něco! Ze začátku mi přišlo, že se ve snímku ani nic moc neděje a že se jedná o jednu z těch klasických slabších detektivek. Jenže chyba lávky! Znenadání se objeví (pro mě naprosto nečekaný) zvrat a my sledujeme rázem úplně jiný film. Skoro jsem si až říkal, že takhle to přece být ani nemůže... Nicméně vše se určitým způsobem zase srovná a dospěje do "šťastného" konce s pohodovou hudbou a život jde dál... _______Jakob Cedergren zvládá utáhnout celý film de facto sám, ale ostatní herci taky nejsou špatní. Po řemeslné stránce se dle mého nejedná o "pětkový" film, ale zasáhl mě natolik, že si tak vysoké hodnocení zaslouží. (04.12.2008)

Stylisticky i dějově velmi podobné norskému dramatu Insomnia. Severské prostředí jako by tvořilo hustou atmosféru už samo o sobě, navíc se dějí především věci, o kterých se nemluví a které jsou notně přitažené za vlasy. To ovšem vůbec nevadí, protože nakonec taková fraška plná močálů, gumáků a slizkých štamgastů, co každý z nich vypadá, že někoho před pěti minutama zabil, je celkem koukatelný zboží. (19.10.2008)

Mám čím dál radši filmy, kde vlastně nikdo není normální... Zatraceně zvláštní atmosféra MOJN dodává filmu zvláštní příchuť, průběh a děj mě docela překvapil, což vždycky potěší... Frygtelig lykkelignavíc má navíc takovou zvláštní vlastnost, že se docela zažere pod kůži a hlodá, vrací se... některý scény nezapomenutelný.. no a impozantní závěr to všechno krásně završil, 4* (18.06.2012)

Ukrutně šťastni je film především o atmosféře. Ta je velmi specifická (střídá a prolíná se zde hned několik žánrů; drama, krimi, komedie, nechybí dokonce ani prvky thrilleru, hororu či westernu), ale rozhodně magická, dokáže člověka vtáhnout do příběhu. Ostatně o to se postará už uvedení. Společně s hlavním hrdinou-cizincem (do jehož situace je hozen i sám divák) zavítáte do té nejzapadlejší díry, ve které: místní přijímají návštěvníky odjinud s posměškem, despektem a nedůvěrou, nic se v ní neděje, čas tu plyne děsivě pomalu a pořádně znervóznit vás dokáže i malá holčička s kočárkem. A když si k tomu přidáte nevyzpytatelnou a vytrvalou paničku, pravidla, kterými se musíte řídit i proti své vůli a naschvály, jež jsou stále drsnější a přerůstají vám přes hlavu, postupně začnete tuhle zkaženou noru čím dál víc nenávidět a doufáte, že si „šerif“ pořídí napalm a s vaším požehnáním tu všem pořádně zatopí. Divákův vztek a bezmoc navíc výborně napomáhá k tomu, aby si člověk hlavního hrdinu okamžitě oblíbil a maximálně s ním sympatizoval (což je vlastně i potřeba, abyste v určité chvíli „správňáka“ morálně neodsoudili). Ale jen u negativních emocí film rozhodně nezůstává, protože jak jsem již zmínil v úvodu, snímek je místy zároveň i komedií (je však nutné se připravit nato, že humor je hodně černý, morbidní až šibeniční). Výborný průnik nálad se potká v závěru, který je nádherně škodolibý a zlověstný zároveň (s patřičně ironicky použitou hudbou), já se u něj každopádně pobavil (stejně jako u toho nejlepší ve filmu, tedy „hospodského souboje“). Abych jen nechválil, jsou tu přesně 2 místa, která mi nesedla (ano, jsou to ty 2 pasáže, kdy jsou divákovy sympatie k hlavnímu hrdinovi zakoušeny nejvíce), ale tyto 2 „kaňky“ na jinak velmi poutavém počinu srazí hodnocení sice na slabších, ale stejně ještě 5*. A s panem režisérem si plánuju dát v budoucnu další dostaveníčko, třeba u na první pohled zajímavého Číňana. „On se prostě zvedl a odešel z obchodu?“ – „Ne, on zmizel.“ – „Zmizel?“ – „Lidi tu čas od času zmizí. Bude lepší o tom už nemluvit.“ (21.11.2014)