Trhliny

Pokud jste někdy chtěli vidět Bradavice prosté čar a kouzel, s (ne)latentním sexuálním podtextem, pouze s ženským osazenstvem, pak jsou Trhliny přesně film pro vás. Snad jedinou výtku bych měl k motivaci postavy Evy Green, která mi tak nějak zůstala utajená, přičemž jsem stále čekal na nějakou tu vysvětlující scénu. Jinak skvělé drama, s opravdu výborným mladým hereckým obsazením a hodně pěknou atmosférou. 8/10 (24.04.2013)

Tam kde je Eva Green bývá i výborný herecký výkon v kategorii ženy, Trhliny nejsou vyjímkou. Ze začátku jsem si říkal, že zase čumím na nějaký babský čajový dýchanek, ale film, díky skvělé psychologické postupce zvyšuje adrenalinek v krvi. Závěrečná scéna je silná, ale úplně top byl ten pohled Evy Green, ještě teď ho mám před očima, takhle nějak se tváří naše temné já. (26.03.2013)

Trhliny pro mne byly silným filmovým zážitkem. Nehrají si na rádoby psychologickou sondu, kterou nám předvádí Černá labuť,nejsou schizofrenním bludištěm ve stylu Polanského Nájemníka ani Hořkého měsíce. Jsou pravým opakem. Velmi lidským, komorním a smutným příběhem. Našel bych mnoho výhrat k vývinu ději a k psychologii postav. Vývoj Miss G měl být plynulejší; scénář se mohl více zabývat vnitřním vztahem mezi děvčaty a jejich lektorkou, a samotným vztahem či citem Miss G s Fiammou a Fiammě. Bez zmíněných výhrat by si Trhliny zasloužily čistých pět, pro výhrady jen čtyři, které nemění nic na originalitě a kvalitě filmu (28.02.2011)

I když se tam v podstatě jen skáče do vody a hrajou k tomu klavíry, tak mě to bavilo. A to hlavně díky psychopatické lesbě Evě Green. Taková Juno Temple byla také dobrá, ale Eva Green tomu dodávala ten vyšinutej drajv. Dost mě to překvapilo asi i díky tomu, že jsem od toho naprosto nic nečekal, ale znova bych se na to taky nepodíval. A po vizuální stránce je to nezpochybnitelné. Prostě jednou za čas mě nějakej babskej film nezabije. (27.09.2010)

Dívčí škola z minulého či předminulého století, zkrátka z doby, ve které se tyto příběhy ze staré Anglie obvykle odehrávají. Žačky jsou oblečené do ohavných stejnokrojů a učitelky jsou staré, vrásčité a upjaté do svých korzetů a důstojnosti. Jako divoká lilie mezi bodláky se mezi nimi vyjímá „slečna G“. Její nekonvenční krásu a nespoutaného ducha žačky bezmezně obdivují a učitelky tolerují – i když s nesouhlasně sevřenými rty a pohoršeně se chvějícím chřípím. Při pohledu zblízka je ale patrné, že tenhle poetický výjev z anglického venkova má značné trhliny. Drobná šikana se občas povážlivě zvrhne a slečna G svýma pozoruhodnýma očima hypnotizuje dívky jako šelma vyhlédnuté oběti. A každého predátora nejvíce dráždí oběť, která se nevzdává… Jordanu Scottovi se podařilo natočit slušně temný komorní příběh, který se naštěstí nepokouší o analýzu ženské duše, ani si nepřisuzuje povinnost předat divákovi nějaké hlubokomyslné poselství. Zato však v člověku hezkou chvíli rezonuje jako chvění vysokého tónu, které zní v uších ještě dlouho potom, co nastalo ticho. (30.03.2012)