Tajný život včel

Filmov s černošskou tematikou je veľa a priznávam sa že tento som si vybral kvôli Dakote Fanning a neľutoval som. Môžem ho statočne zaradiť k tým vydarenejším. Jednak téma vyraďovania černochov zo spoločnosti a na druhej strane trápenie sa Dakoty, ktorá v detstve nedopatrením zastrelila svoju mamu. Celá táto smrť je však zahalená rúžkom tajomstva, pretože otec presviedča svoju dcéru, že ich mama opustila, lebo ju už nemilovala a v ten deň, keď umrela, sa doma len zastavila pre jej posledné veci. Po nespočetných nezhodách s otcom uteká Dakota na svoje narodeniny s pestúnkou od otca preč a vydá sa na cestu do mesta, kde strávila jej mama svoje detstvo, aby zistila skutočnú pravdu. Otec, ktorý Dakotu doma bijával, sa nakoniec ako to už býva zvykom zmení a pôjde hľadat svoju dcéru. Vynikajúca dráma s dobrými hercami až na Aliciu Keys, ktorá mi tam liezla na nervy až do ¾ filmu. (09.08.2009)

.......................nádherné........................prepojenie života včiel a ľudí......a ich niekedy krutý osud.......a porovnanie včiel- nosníc a ich života so životom ľudí a ich bremena, ktoré musia uniesť a keď je to bremeno príliš veľké končí (počase) ich smrťou.......čo.je tu nádherne metaforicky nielen vyslovené ale aj zobrazené.....................nestáva sa často aby počas celého plynutia filmu na mňa pôsobila taká neskutočná energia a čaro ako z tohoto snímku........................................nádherné............... (07.05.2009)

Láska má rôzne podoby a v Tajnom živote včiel rozhodne nejaké cítiť boli. Pekná banda ženských predstaviteliek sa tam zišla. A možno mal film trošku rasovo ladený podtón, ale len na prvý pohľad. Ženy v ružovom domčeku sa tým nedali zlákať... LÁSKA JE VŠADE OKOLO. Dakota je opäť super. A nielen ona. Aplauzzz.. (25.10.2010)

Ale tak, snést se to vcelku dalo. Dráma z doby šedesátých let, kdy Amerika byla ještě těžce rasistická, ale černošská menšina začala vystrkovat drápky. Moc filmů z tý doby není a tenhle je trošičku vyjímkou, kde se sešly docela zajímavá jména. To je hrozně těžký o těhlech dramatech něco řikat. Většinou jsou všecky na jedno brdo, ale špatný taky nejsou. Prostě ze života a otázka je, jestli to zaujme nebo nudí. Každý příběh je totiž pro každého individuální, a mě tenhle vcelku zajímal, ale ruce pryč od té doby spátky do reality. (13.10.2009)

Když se to vezme kolem a kolem, určitě nejsem tím, co by tvůrkyně tohoto snímku nazvaly cílovou skupinou. Náboženství a já k sobě chováme vzájemný odpor, takže se snažíme vyhnout jakémukoli kontaktu; tady nám to jaksi nevyšlo, ale záchvat jsem z toho nedostal. Nejsem ani fandou černošské agitky, protože idiotské kvóty a hnutí BLM mě posouvají stále více tam, kam bych dobrovolně nikdy nevlezl, a jen obrovské vypětí vůle mě ještě drží nad srázem, pod nímž mě s radostným očekáváním vítá bublající a páchnoucí náruč rasizmu. Nejsem ani velký romantik ani milovník poetiky. A přes všechny tyto připomínky se mi film líbil. Náboženský zápal jsem se skřípěním zubů vydržel, černošskou agitku jsem tady dokonce podporoval, protože Američané si vždycky slova svoboda, rovnost a demokracie vykládali úplně jinak než já, a poetika zde obsažená mě kupodivu oslovila. Tím vším chci říct, že mě film bavil i při repríze po letech a že jsem se i přes poklidné tempo ani na moment nenudil. Spokojenost. / Poučení: Sklenicí medu zeď neprorazíš. (10.07.2022)