Smrtonosná zbraň

Skvělý první díl geniální série. Chytrý scénář a Donnerova parádní režie doplněná skvělými herci. Mel Gibson je jako Martin Riggs nepřekonatelný. Jeho kreace totálního magora a zároveň zuboženého policajta je bezchybná a v Riggsových citových záchvatech je vidět ona příslovečná jiskra šílenství. Navíc spousta nezapomenutelných hlášek a gagů, které mě rozesmějí klidně i po dvacáté. Klasika. (09.09.2006)

V dospelosti ma jednotka baví oveľa viac ako v detstve, kedy som preferoval komediálne pokračovania. Je to najmä pre jej hustú atmosféru rozpáleného Los Angeles za zvukov neskutočnej jazzovej hudby Michaela Kamena, čo predstavuje úplne definičný genius loci dekády i žánru. Čo ma stále nebaví je posledná tretina, ktorá napriek napätiu a akcii je strašne naťahovaná až ubíjajúca. Má štyri nosné pasáže - v púšti, v sklade, v meste a pred domom - pričom každá z nich by mohla byť regulérnym finále. Čo je nutné odstupom času poznamenať, dnes by asi nebolo možné nakrútiť seriózny film o dvoch hrdinských policajtoch, ktorí nedokážu nič vyriešiť (všetky stopy im priniesla náhoda), ale zato veselo strieľajú okolo seba a krágľujú jedného za druhým. Vďaka za osemdesiate roky (aj za to, že sú už za nami). (27.06.2012)

Nadupaná akční podívaná s dokonalou ústřední dvojicí, vražedným tempem a několika slušnými fórky. Plný počet ale nedám, protože některé scény jsem panu režirérovi prostě nežral (např. elektrošoky mučený sprintař Mel) a ani tuctový konec to zrovna moc pěkně neuzavřel(naprosto klišoidní a k tomu dost nedůvěryhodná bitka v dešti za příhlížení tuctu policejních jednotek mě vcelku znechutila). Nic to však nemění na faktu, že jsem se dobře bavil a už se těším na dvojku. (24.10.2010)

Nestárnoucí klasika a ikona buddy-movies. Gibson-Glover je skvělá dvojka, akce a násilí je tu dostatek (mučení a prostřílení se ven), stejně jako povedených fórků (Shane Black je pojem sám o sobě). Přestože druhý díl se mi líbil víc (a možná to bude tím nesmyslným a totálně zbytečným závěrečným soubojem), první Lethal Weapon má to neopakovatelné kouzlo setkání parťáků na policejní stanici a začátek jednoho velkého přátelství. Takové fluidum už nynější filmy nemají. [Přesná stopáž: 112 min - Director's cut] (04.07.2005)

"Potkal jsi někdy někoho, koho jsi nezabil?" Kdybych si měl za parťáka vybrat mezi bílým sebevražedným psychopatem a černým tatíkem číhajícím v závětří na důchod, tak by to bylo nelehké rozhodování. Asi by to vyhrál psychopat Riggs, protože je s ním větší sranda a lépe střílí, ale ani poněkud upjatý Murtaugh by nebyl k zahození. Jejich první případ byl pro mne skvělým spojením detektivky a zábavy, což je kombinace, pro kterou mám vrozenou slabost a jejíž výskyt je na můj vkus na filmovém plátně spíše sporadický. (16.11.2015)