Ta naše písnička česká

Film v podobné stylu, jako jiné Podskalského operetky a muzikálky (sága o záletníku Karáskovi, Námluvy komtesy Gladioly, ...), jen schází takové to schazování absurditami, jako když Iva Janžurová pěje Chtěla bych tančit jen (z My Fair Lady) a u toho honí po silnici splašenou rezervní pneumatiku. Tady herci a zpěváci většinou jen tupě ilustrují obsah písně. I tak by se mi to dost líbilo, nabýt otravné vypravěčky Bohdalové. Zajímavá byla scéna, kdy Hana Hegerová zpívá duet s Karlem Gottem, ale nikdy nejsou společně v jednom záběru - patrně se nemohli dohodnout na termínu natáčení. (14.02.2009)

Sympatická a promyšlená snaha překlenout jednoduché obehrávání písniček věků minulých pomocí podstatných scének, uvádějících diváka do atmosféry a překlenujících propast času, která běžně bývá příliš vysokou překážkou znesnadňující přistoupení na stylizovanou hru starých dvorků, kolotočů, panen a mládenců. To vše v jednotě hereckých a pěveckých výkonů pod jistým a stylovým ale přitom nearchaickým Podskalského vedením a s Illínovým hudebním vkladem (prolnutí hašlerovky se Starci na chmelu). Důstojnější formou se to už těžko někomu povede. (28.10.2014)

Udělat film s písničkami není lehké. Stává se, že písničky jsou do děje vkomponovány násilně nebo se nevztahují k ději nebo jsou písničky pěkné, ale děj filmu nestojí za nic... Je milé, že nic z toho se tohoto filmu netýká! Navíc sledovat české zpěváky z druhé poloviny 60. let je víc než zajímavé. Je to taková „Babiččina krabička“ ve filmovém podání. Toto dílo pana Podskalského se mi zdá jako skvělá pocta písničkáři Hašlerovi a skvělé připomenutí jeho písniček. Těch dodnes živých i těch už pozapomenutých. (09.07.2009)

První polovina výborná. Pohotová reportérka sympatická Bohdalová, efektní přechod z černobílého do barevného provedení, hezké písně Neckáře, duet Gotta – Hegerové, atd. Postupem času se začnou podobné melodie opakovat a ke konci už je trochu přepísňováno. Zpívající Beyvel a Kopecký mě úplně nenadchli. Manželství Hermanové s Matuškou jsem už nepochopil vůbec. V druhé půlce se mi líbila nejvíce výpravná pouť. Hlášky: 1967: „Já jsem slyšela, že Karel Hašler dodnes chodí po Praze.“ „Pan Hašler tady přece někde musí bejt!“ „A tak je Hašler přeci jenom pořád mezi námi.“ – že by soudruzi přiznávali pravdu? (11.05.2024)

Je treba pripomenout, kdy film vznikal - koncem uvolnenych sedesatych let. Je v nem akcent na radost ze zivota,pospolitost,vlastenectvi /Hašler/ a češtví vůbec /Frič/. Tedy presne to, co nam za rok na dvacet let sebrali. Nekdo tu napsal, ze se staly fronty na vstupenky do kin na tento film. Pamatuji se, lidem se to totiz libilo. Nebyli jeste tak zahledeni do sebe a na zahranicni tvorbu a pana Podskalskeho milovali, protoze jim rozumel. Takze, kdo jste to nezazil, nehodnoťte a nezatracujte. Ten film je lehce naivním romantickým kouskem historie Prahy, poklonou panu Hašlerovi a zároveň vzpominkou na doby úžasných sedesátých let, kdy se tocily krasný věci. Howgh! (06.11.2018)