Nahá pravda

Cary Grant bol ako vždy skvelý ale tentoraz hrá až druhé husle a hlavným motorom je tu prekvapivo Irene Dunne. Film z výkladnej skrine svojho žánru z čias keď bol na absolútnom vrchole. Svižné, nahláškované, sympatické s výbornou chémiou medzi hlavnými postavami. Vynikajúca romantická komédia zo zlatého veku Hollywoodu. (09.09.2015)

Tak u tohohle kousku se krasna Irene Dunne (majitelka nejhezciho smichu - dle meho nazoru) paradne vyradila! Takze jí predevsim patri muj dik za mily a vesely vecer u tv... Zdatne sekundovali predevsim: Cary Grant, Alexander D'Arcy, Cecil Cunningham, Ralph Bellamy a samozrejme Asta, jako Mr. Smith... :-))) (23.09.2009)

Některé screwballky do toho pálí naplno od prvních vteřin, jiné s postupem času gradují a divácký prožitek tak šroubují postupně. To je případ The Awful Truth. První desítky minut se tváří jako taková běžná romantická vztahovka s občasnými vypointovanými vtipnými dialogy. Když se ale u soudního přelíčení začne rozhodovat o tom, u koho zůstane ten rozkošný malý nezbeda bydlet , je načase zpozornět. The Awful Truth totiž začně s postupujícím časem vytahovat tak zábavné a šílené karty, že až se vzpamatujete, uvědomíte si, že sledujete dokonale ujetou podívanou na úrovni Bringing Up Baby. Je zajímavé, jak dokázal být tehdejší hollywoodský mainstream syrově nekompromisní, dynamicky ujetý a i sexuálně explicitní. Navíc schopnost, jakým to vše dokázal zakomponovat do jednoho funkčního celku, je při pohledu na dnešní produkci o to víc obdivuhodná. 9/10 (27.08.2018)

Nejvíc se mi líbil Mr. Smith (čili pes). Zatím nejhorší film s Carym Grantem z 11, které jsem doposud viděl. Až na pár ojedinělých a roztroušených výjimek vůbec ne vtipné, spíše takové divné, nekonzistentní a přešlapující na místě. Nedivím se C. Grantovi, že se mu scénář nelíbil a snažil se z role vyvázat. Tahle "komedie", kde je od začátku patrné, jak skončí, mě nebavila. (05.11.2013)

Geniálna komédia, odborníka na tento skvostný žáner ( myslím v tých, brilantných rokoch, za čias - classic hollywood ), Lea McCareyho, ktorý sa vycvičil u bratov Marxovcov, či dal dokopy - slávnu dvojicu Oliver a Hardy, tu nie je, ani jeden z týchto výnimočných UMELCOV, ale je tu CARY GRANT, ktorý stačí, že JE, že sa vie perfektne ksichtiť, robiť grimasy, to isté platí aj o nádhernej IRENE DUNNE. Obidvaja si zahrali manželský pár, ktorým sa rúca - manželstvo, Lucy požiada o rozvod, tento prejde, teraz ešte ostáva, komu zostáva verný psík, p. Smith, či právoplatnosť rozhodnutia o rozvode, nadobudne po 60. dňoch, dovtedy si obaja, zatiaľ hľadajú partnerov, zisťujú, že nemá význam, sa medzi sebou handrkovať, ale robia si poriadne naschváľ, akoto tak býva, nájdu si k sebe opäť spoločnú cestu, ale pokiaľ sa tak stane, je to fascinujúce sledovať, najmä pre dokonalú, mimoriadnu, energickú, dynamickú, nadčasovú réžiu, Lea McCareyho s mnohočetnými úsmevmi na tvári i z čísiel, ktoré vyvádza ich pes, či aj mačka, ktorá zasiahne na pár okamihov do deja, až ku konci. Samozrejme, nie je to len o týchto domácich maznáčikoch, ale najmä o dvoch ľuďoch, ktorí predvádzajú - úžasný herecký koncert so vstupom zaujímavých postáv, ktoré zamiešajú kartami. Jednoducho, krása ! (08.05.2016)