Kanadská noc

Silný český film s ústřední hereckou dvojicí, která dokázala zahrát velmi dobře pocity rodičů poté, co se dozví o smrti svého skoro dospělého syna. Dagmar Havlová i Viktor Preiss zahráli na jedničku, ostatní už jsou spíše jen do počtu. Televizní film, který si zaslouží nejvyšší hodnocení. Hudba: Jiří Škorpík (05.10.2010)

Když jsem pročítal komentáře některých uživatelů nespokojených s nižším hodnocením filmu, byl jsem zvědavý, o co tu vlastně jde. Měl sem v plánu, jak tu budu kritizovat čsfďáky, kteří hodnotí pod 60%, za povrchnost a nepochopení. Bohužel ani já tomuto filmu hodnocení zrovna nezvednu. Příběh o, dle mého názoru, lehce retardovaném dospívajícím chlapci, běhajícím po zahradě s lukem a šípem a hrajícím si na indiány, nezaujal ani mě. Zevrubná pointa filmu mě napadla velmi brzo, takže jsem se nedočkal ani dějového překvapení. Co se týče hereckých výkonů, ani z těch nejsem ve většině případů nijak nadšen, dokonce v případě obou chlapců jsem naopak spíš otráven-oba jak z jiného světa. Další nedostatek vidím ve skutečně ohrané symbolice, typu krkavec za oknem. Doufal jsem, že to už nikdy nikde neuvidím. Na závěr mi dovolte žertovnou otázku: Že to ale měl po ruce šikovnou hadici co? ;-) (04.10.2010)

Kanadskou noc ČT odvysílala symbolicky den po udělení cen Elsa. A myslím, že má Kanadská noc zaděláno pro rok 2009 na úspěch. Počítají se pořady odvysílané od 1. července 2008 do 30. června 2009. V jednoduchosti je síla. Scénář Hany Cielové je věrohodný. Příběh kompaktní. Od symboliky jmen občanských – Vránovi, přes symboliku indiánských jmen –Jelen, Velký černý pták. Herecky stoprocentní – od rolí studentů (Ladislav Ondřej, Tereza Voříšková) až po epizodku doktora Sváti Skopala. A ústřední dvojice Viktor Preis a Dagmar Havlová excelentní. Hlavně ta proměna pohodových rodičů ve zničené rodiče. Scény po pohřbu nejpůsobivější. Hudba – kapitola sama pro sebe. Den před uvedením Kanadské noci v ČT jsem viděl Hlídače č. 47 a od úvodních tónů jsem identifikoval Jiřího Škorpíka. Jeho podmanivá aranžmá tak působila podobně jako bych si po soundtracku Hooka pustil další williamsovský kousek Sám doma, nebo Jurský park. Jen tak mimochodem, shodou okolností od středy poslouchám denně 4Tet, jehož hudebním producentem je Jiří Škorpík… (15.12.2008)

V rámci Zelenkovy tvorby zcela atypický film, který od začátku kašle na jakýkoli humor a s každou minutou se z něj stává emocionálně vyhrocené drama. Ztráta syna, ztráta důvěry, ztráta šťastného manželství, slzy, křik, hysterie. Návrat Dagmar Veškrnové - Havlové je skutečně velkolepý a její mimořádně soustředěný výkon dává zapomenout na všechny ty normalizační husičky, přesto mám pocit, že je v některých okamžicích až přespříliš unavená a (možná nemocemi) vysílená. Viktor Preiss tentokrát v méně výrazné roli, přesto výborný jako vždy. Čím si ale Zelenka definitivně pod sebou podtrhl větev, je obsazení mladých, protože to, co předvádí Filip Cíl a Tereza Voříšková je katastrofální podívaná. Nicméně jako celek je film působivý a rozhodně má čím oslovit. (11.07.2010)

O komunismu lze říci mnohé, ale jedna věc z té doby je určitě nesporná: kvalita předlistopadových scénářů byla řádově, určitě výrazně, vyšší než dnes. Ke smůle České televize je přitom potřeba dodat, že bez ohledu na tuto poměrně bezohlednou konstataci je Cielové výtvor jednoznačně v polistopadové televizní scénáristice to lepší tím spíš, že narazil na vynikající Zelenkovu režii i poměrně závažné a v každém případě zajímavé téma. Jako často ani tady herci neměli co hrát a vlastně ani zkazit. Veškrnová jen potvrdila, že patří k našim špičkovým dramatickým umělkyním a zaujala i tím, jak alespoň navenek snadno se dokázala přehrát do rolí žen pokročilejšího středního věku. Jedno je jisté: do zlatého fondu naší národní dramatické tvorby se toto dílo nezařadí. (14.12.2008)