Kanadská noc

Rozpaky. Velké rozpaky. Měl-li ten ideální otco-syno-matko vztah co nejvíce kontrastovat s tragédií, která následovala, a s pocity pozůstalých členů rodiny, přestřelili tvůrci víc, než bylo záhodno. Tohle se snad nevidí ani v Soukromých pastech. A ten havran měl být volným pokračováním Arabely? Škoda přeškoda, paradoxně jeden z mála uvěřitelných momentů zachycující psychiku zhrouceného člověka pro mě byl citový výlev matky (Havlová). (17.12.2008)

Pro mě mimořádně silný zážitek, jelikož vím co to znamená předčasně ztratit nejbližšího člena rodiny. Herecké výkony bez debat skvostné. Dagmar Havlová v nejlepších letech, je vidět že neztratila ani špetku ze svého neobyčejného charisma. A skutečně se není čemu divit, když jí nějaký státník (už ale nevím kdo) nazval nejkrásnější 1. dámou na světě. S Viktorem Preissem tvoří dokonalý pár pro ztvárnění takto obtížné životní zkoušky. Na televizní film hodně dobré a po herecké stránce božské. Tleskám... (14.12.2008)

O komunismu lze říci mnohé, ale jedna věc z té doby je určitě nesporná: kvalita předlistopadových scénářů byla řádově, určitě výrazně, vyšší než dnes. Ke smůle České televize je přitom potřeba dodat, že bez ohledu na tuto poměrně bezohlednou konstataci je Cielové výtvor jednoznačně v polistopadové televizní scénáristice to lepší tím spíš, že narazil na vynikající Zelenkovu režii i poměrně závažné a v každém případě zajímavé téma. Jako často ani tady herci neměli co hrát a vlastně ani zkazit. Veškrnová jen potvrdila, že patří k našim špičkovým dramatickým umělkyním a zaujala i tím, jak alespoň navenek snadno se dokázala přehrát do rolí žen pokročilejšího středního věku. Jedno je jisté: do zlatého fondu naší národní dramatické tvorby se toto dílo nezařadí. (14.12.2008)

Na vnímání tohoto snímku nejspíše měl také vliv náhlý odchod mého pejska do nebe. Smutný, depresivní film, ve kterém jsou však záblesky porozumění, naděje a znovunalezení radosti. V tu chvíli jsem s rodiči a hlavní postavou v podání Filipa Cíle velmi cítila, neboť jejich smutek, prázdnotu a bolest ze ztráty pociťuji i já. Dáša Veškrnová zahrála na výbornou a její postavu jsem jí v nejvyšší míře uvěřila. Její ztrápený a prázdný obličej na mě působil velmi přirozeně. Především mě také okouzlil již výše zmiňovaný Filip Cíl, jehož tvář mi neustále připadala povědomá a já v ní na okamžik spatřila jisté rysy Jaromíra Hanzlíka. Jeho, charizmaticky, tajemně a introvertně na mě působící vzhled mi dokonale seděl do uzavřené postavy, jíž ztvárnil. Poměrně silný zážitek a na poměry současných TV filmů více než výborné. (04.10.2010)

Veškrnová a Preiss jsou dobří, ostatně jako vždy. Ale ten scénář! Doják nejnižší úrovně. Neštěstí ohlašuje... kdo myslíte? No jistěěěě, krkavec, kdo jiný? A když přijde katarze, je samozřejmě bouřka. Záchrana přijde v poslední minutě. No kurva, to je originální jak sovětský cirkus. Páááne šiditelííí, páááne šiditelííí... (04.04.2022)