Ondine

To jsem si takhle na zlínském festivalu objednala lístky na film, který jak jsem později zjistila, mám doma. Fajn, řekla jsem si unavená po pracovní šichtě před projekcí. Když tak se v kině hezky prospím a film si v klidu vychutnám později. Jenže tohle byla taková nasládlá přeromantizovaná blbost, že jsem spánek raději přemohla, páč koukat na tohle znovu, tož to teda rozhodně nee. Poznámka k žánru: drama, romantický, pohádkový, akční, krimi...Takový "výborně" namixovaný pejsko-kočičí filmový dortík. (04.06.2012)

Ondine jsem ověnčil "jen" třema, ale nezáleží na počtu, spíš na dojmu. A ten je zvláštní. Respektive odlišný, osobitý a hlavně strašně krásný. Nedávno jsem vyštrachal svou starou - a především bizarní, slohovku "O mém snění". Bylo tam něco o lodi vyrobené z víček a smrti způsobené golfovým míčkem. Chci říct, že jsem při tom nálezu, stejně jako u Ondine, vycítil závan sentimentální nálady. Tu nesnáším, ale dává najevo určitou náklonnost k daný věci. A Ondine možná není průlom v Neilově životě, není to pohádka, ale má giganticky přátelský rozpětí křídel. Syracuse tam byl ostrovem sám pro sebe, a proto se někdy rád nachlámal, jeho počínání jsem chápal (např. útěk od majáku). Je to stará dobrá životní paralela. Kámoš. Cítil jsem to. Z plátna! (Aero - Praha, já a sestra :) (23.07.2010)

Příběh téměř pohádkový, s nádhernou Alicjou, mužným Colinem a talentovanou Alison, kde mi bylo potěšením věřit všemu, co se nabízelo - i když vím, že konec asi musel dospět do reálu, chtěla jsem se nechat unášet mořskou záhadou až do závěrečných titulků a v hlavě si nechat doznívat selkijský zpěv tuleňů i falešnou iluzi, že takové věci se zkrátka mohou stát... (03.01.2012)

„Misery is easy. Happiness you have to work at..“ Bylo, nebylo, za devatero horami a devatero řekami Tullamore Dew vytáhl Cirkus Farrell z moře selkie (panna to zjevně nebyla a to nejen kvůli absenci ploutve v dolní polovině těla).. Vtisknutí problematické irské duše, islandská pohlazení, nevhodně zvolený „pošmourno“ filtr a klíč Hanse Christiana Andersena, že není krásnějších pohádek než těch, které píše život sám. A kdyby Neil Jordan více využil divákovu představivost, žili by všichni v mém srdci šťastně až dodnes.. (03.04.2017)

Pořád přemýšlím, proč jsem tomuhle filmu prvně nedal pět hvězd. Ondine by si to totiž ve všech ohledech zasloužil. Nádherná irská příroda, těžký irský život a do toho se vznese jeden lehký příběh s nádechem fantasie. Ke břehům totiž doplave Ondine. Možná za to mohl samotný průběh, kdy jsem já, a ani samotný film netušil, zdali jsem na vlně fantasie nebo jen neuvěřitelného příběhu. Na druhou stranu mi dokonalý podkres ponurého, depresivního Irska dosadila naprosto geniální hudba islandských Sigur Rós. Takže i tohle byla pro mě velká výhra, kterou jsem přijal s víc než jenom otevřenou náručí. A když tak nad tím psaním komentáře přemýšlím, pět hvězd tomu nakonec dám. Film si to zaslouží. Je zvláštní, originální. Režisér naprosto perfektně využil hudbu, která si k filmům takového formátu naprosto koleduje, být součástí. A udělal prostě to, co musel. Dal ve výsledku filmu správný řád. Ondine je irský klenot. Nikdy jsem z této země neměl depresivnější, ale o to oslavnější náladu, než při sledování tohoto filmu. (06.03.2011)