Bitch Slap

Které dvě okolnosti brání ženám v tom, aby byly stejně dobré jako muži? Je to sex a děti. Aby nedošlo k nedorozumění, v řadě textů jsem se žen zastával (The Ugly Truth, Obsluhoval jsem anglického krále). Chci se ale podívat na problém i z druhé strany. ____ (i) Začněme u sexu. V sexu je aktivnější vždy chlap, neboť má penis. On je hybatelem událostí, tím, kdo pohybuje pánví dopředu a dozadu, zatímco ženě nezbývá než pobývat v pasivní služebné poloze. Ženský křik při milování je pouhou reakcí na mužskou akci a čin. Penis předurčuje muže k tomu, aby inicioval sexuální polohy, určoval jejich střídání a volil rytmus i tempo celého sexuálního aktu. Mít penis je jen jiné vyjádření pro to být kreativní. Tato skutečnost je ve shodě s tradiční představou o sexu jako o exkluzivní doméně mužského tvůrčího ducha, který se svou nezávislou a inovativní tvorbou a svým nekonvenčním způsobem myšlení staví do opozice vůči ženě, která při sexu zůstává v roli poddajné loutky, hraničící s obětí. Nečinná pozice ji během milování odvádí od lásky a erotiky k myšlenkám na úklid a neutřený prach na nočním stolečku. Ženy jako znehybnělé předměty nacházíme v historii západního umění nakonec odjakživa. Ze stejného důvodu – chlap má penis, žena ne – radikálně selhává idea dominance a submisivity, která se rozmohla v široké škále D/S praktik, neboť chce-li žena znásilnit chlapa, dostává se do úzkých. Obráceně to není problém, chlap partnerku sváže a s jejím svolením ohleduplně opíchá, nicméně žena v dominantní pozici chlapa explicitně znásilnit či jakkoliv jinak sexuálně vyexploatovat nemůže. Proto se musí uchýlit k náhražkovým proprietám, jako je bičík, devítiocasá kočka, latex či PVC. Žena si samozřejmě může nasadit připínací umělý penis, akorát se tím ale vystaví trapné roli čápa, jemuž v pohádce předložila liška řídkou polévku na mělkém talíři, a ten ji svým dlouhým zobákem nemohl nabrat. Rozpolcenost ve statusu mužů a žen ve společnosti, kultuře a umění, na nějž upozorňuje feministické myšlení, dokládá i role muže při D/S hrách, která zůstává úplně stejná jako při běžném sexu, zatímco žena je oproti mužskému protějšku nucena se přizpůsobovat a měnit nepřirozeně své chování. Také nucená sexuální abstinence nahrává mužům: Penis se dá vždycky uříznout, ale jak zapomenout na prázdnotu vagíny? Díra, kterou má pod břichem, musí ženě bez partnera připadat strašně zbytečná (poslední dvě věty pocházejí od misogyna Houellebecqa; takovou sviňárnu bych nenapsal ani já). ____ (ii) Druhá odlišnost mezi ženami a muži spočívá v tom, že ženy mohou rodit děti. Banalitou takovéhoto konstatování se nenechme odradit; důsledky jsou dalekosáhlé. V prvé řadě děti zdůvodňují větší přízemnost žen oproti mužům. Žena vychovávající nevzrostlé malé dítě je nucena směřovat svůj pohled do země k maličkému a kromě toho během i po těhotenství obvykle ztloustne a následkem gravitace směřuje do země. Žena se pochopitelně může rozhodnout děti nemít, ale to ji odsouvá ještě více na okraj, než když děti má a je nucena se podřídit nespravedlivému patriarchálnímu rozvrhu světa. Za druhé odsouvá ženu mateřství a děti na rozhodně ne zanedbatelnou dobu z veřejné sféry do sféry soukromé, kde se odehrávají pouze druhořadé apolitické ahistorické úkony nezávislé na vnějším světě (nakupování a uklízení se děje za každého režimu, ať totalitního, nebo demokratického). Dualita vnější-vnitřní, která spoluzakládá binární systém zapadni filozofie, měla od antiky nezpochybnitelný vliv na společenské uspořádání a tzv. pohlavní dělbu práce. Zatímco místem ženy je domov, což řada myslitelů od Aristotela po Freuda vykládá jako logický důsledek tvaru těla ženy a jeho skrytých pohlavních orgánů, místem muže byla veřejná prostranství, kde se diskutovala res publica a tvořily dějiny a „velké“ umění. Na problematiku dětí naráží i homosexualita. Děti jsou posledním klenákem, který zbývá homosexuálům do úhledné klenby; kamenem, který ale nikdy nemohou vydobýt a klenbu jím uzavřít, poněvadž děti jednoduše mít nemohou. Je to ta poslední hranice, kterou nikdy nepřekonají. ____ (i+ii) Podle většiny feministek může za nerovnost pohlaví vzdělání a instituce, společenské a rodinné předsudky, ještě nedávno běžné vyloučení žen z výuky na akademiích a univerzitách apod. Nebo-li kulturně a sociálně vytvořené rozdíly. Jenže sex a děti jsou biologické rozdíly. A neexistuje způsob, jak je překonat. Jsou věčným prokletím, uvaleným na nás přírodou. Bitch Slap lze proto nejlépe číst jako „touhu žen být mužem“, respektive být ženou a umět se pohybovat v prostředí mužů (opakem jsou zženštilí muži jako Hugh Grant - slovy Bloodhound Gang, just another dick with no balls - nebo Tom Hanks). Radikální narušení konzistence ženských postav se v Bitch Slap projevuje znegováním všeho shora uvedeného, co brání ženám být stejně dobré jako muži, tzn. že se tu v prvé řadě všechny tři zlobivý holky chovají jako chlapi s příkrým macho slovníkem a ptáka jim nahrazují velký bouchačky, a za druhý je od jakékoliv eventuální spojitosti s mamkami od plotny vzdaluje to, že děti nemají a v brzké budoucnosti zjevně ani neplánují; jen by je brzdily v rozletu. Jakkoliv se stavím proti voyeuristickému potěšení z kochání se pozastaveným, erotizovaným obrazem ženy ve filmech a upozorňuji na nelichotivé role, jaké na ženy vyzbývají v populární kultuře, ani desítky odrůd feministického myšlení, stovky souborných antologií a tisíce nejrozmanitějších statí prostě a jednoduše nezpůsobí, aby ženám narostl penis a muži rodili děti, respektive aby se muži rodili bez penisu a ženy se vzdaly dětí. Zviditelnění žen jako svébytných subjektů v dějinách i současnosti navíc podrývá skutečnost, že k jejich emancipaci dochází v anomálních oblastech druhotných žánrů, jako jsou slashery (Texaský masakr motorovou pilou), revenge filmy (I Spit on Your Grave), grindhousey (Auto zabiják), karate béčka (Mise spravedlnosti), women's cinema (Riddles of the Sphinx) nebo postfeministický campy (Xena). Mainstream je ženám tradičně odepřen. ____ Film samotný je učiněný nářez. Takovou intenzivní rozkoš jsem si prožil naposled u Zombieho Vyvrženců pekla. Digitální (videoherní) logikou a estetikou řízená závěrečná plochá a barevně veselá pop-artová přestřelka, kterou opanuje Kevin Sorbo s dvojící automatů, je něco neuvěřitelného – a neuvěřitelně zábavného. Oproti uctívaným a citovaným zdrojům jako Faster, Pussycat! Kill! Kill! se nám v Bitch Slap akorát znatelně zkomplikovalo vyprávění, ačkoliv proměna grindhousovské hyper-stylizace v hyper-narativizaci díky přesunu diváků z rušných drive-inů a grind-houseů k domácím videím a přehrávačům, kde mají více klidu k přemýšlení, byla patrná už u bikerské retro exploatace Hell Ride. Zde ovšem dosáhla symbolického vrcholu v radikálním rozkolu mezi postmoderním uměním „povrchu“, „dopadu“ a „vjemu“ (politika těla a performance art – tělo jako bojiště) a moderním uměním „významu“, „hloubky“ a „interpretace“ (nenadálý zvraty a zlomy v příběhu – tělo jako myslivna). Oscar Wilde je mrtev. Ať žije Rick Jacobson s heslem pro třetí tisíciletí: Jak je důležité míti koz... penis! (11.01.2010) (méně) (více)