Přichází Satan!

Do tretice (Rosemary, Exorcista) prispel aj Donner klasickým satanskko-antikristovským hororom, ktorý sa právom považuje za už legendu a kult žánru a jeden z jeho vrcholov, kedy šlo o atmosféru budovanú pomaly a psychologicky, kedy sa postavy chovali logicky, kedy hudba bola diabolská a scenár scenárom s hlavou a pätou. napriek tomu ale pre mňa osobne spomedzi trojice vyššie zmienených filmov s podobnou tematikou i žánrovým obdobím, ktoré v rozmedzí ôsmych rokov vznikli, mi Omen príde v naozaj silnej konkurencii najslabší, aj keď čo do informatívnosti najobsiahlejší. (31.07.2011)

Zručně napsaný děj, ve kterém jsou velmi efektní formou objasněny základní pojmy satanismu, neztratil ani po letech nic ze své chytlavosti. Gradace napětí stoupá s téměř „schodovitou“ přesností a spěje až ke konci, na němž by se měla závěrečná patnáctiminutovka vyučovat, protože já sám jsem chvílemi zapomínal dýchat. Zajímavá výprava ve stylu chladných velkolepých budov, které skýtá jak samotný dům velvyslance, tak i mnoho kostelů, po kterých se prochází nejistě pátrající Gregory Peck, kterého je radost sledovat a spolu s ním si prožívat téměř až nezdravé emoční vypětí, ke kterému nemalou měrou přispěla i hudba Jerryho Goldsmithe. Dle mého je Omen nejzdařilejší kousek svého subžánru. Přesto dávám „jenom“ čtyři hvězdičky, protože horory se satanskou tematikou mi nikdy řádně nepřirostli k srdci. (29.09.2005)

Mívám někdy ten pocit, když malá vletí s řevem do obýváku.., ale ne, dělám si legraci, ona je andílek.. Koitus Belzebuba a šakalí feny má za následek zrození antikrista, Donner chrlí jednu sugestivní scénu za druhou a diplomat Peck zcela nediplomaticky vláčí dítě po podlaze kostela s úmyslem udělat z něj na oltáři jehelníček, což na herce jeho gentlemanského formátu bylo vzhledem k očekáváním publika více než odvážné. Chválit Goldsmithovu hudbu je jako poučovat satanistu, ať si ten kříž na zdi v kuchyni otočí, že jinak nateče Ježíšovi krev do hlavy, nicméně i přes tu houstnoucí atmosféru, čím dál tím ostřejší zub času přeci jen na The Omen své ďábelské dílo vykonal. Odehrávat se to celé na začátku 21.století, sešli by se na konci při pohřbu satani dva. George junior by držel Damiena za ručku, skotský teriér Barney by dováděl v oválné pracovně s černým rotvajlerem a ze střechy prezidentského paláce by již na Saddáma mířil padající hromosvod.. (08.04.2010)

V 70. letech západní Evropou a Spojenými státy hýbala módní vlna satanismu, kterou pomohly rozpoutat i žánrové snímky, z nichž první byl Rosemary má děťátko a poté slavný Vymítač ďábla. Podobné to bylo koneckonců i v literatuře, protože v roce 1969 vyšla Le-Veyova Satanská bible. Producenti si řekli, že by bylo fajn naskočit do tohohle rozjíždějícího se vlaku a pověřili Richarda Donnera natočením snímku podle stejnojmenné literární předlohy. Donner použil jenom minima triků a zvláštních efektů, ale protože je to dobrý režisér, dokázal velice úspornými prostředky vytvořit úžasnou a, jak se později podle volných pokračování a remaků ukázalo, prakticky neopakovatelnou atmosféru. Pohybem kamery, náboženskou hudbou, sborovým liturgickým zpěvem a nejrůznějšími rekvizitami dokázal zhmotnit představy všudypřítomného, plíživě postupujícího zla, které přichází s osudovou nevyhnutelností díky biblickým proroctvím. Předtucha smrti je doprovázena např. temnými liniemi na fotografiích osob, které mají zemřít. Biblické motivy, které ohlašují příchod apokalypsy a Antikrista, jsou spojené s pochmurnou kostelní atmosférou. Zvláštní kontrast a napětí způsobuje srovnání démonického zjevu některých duchovních - fakticky kladných postav s nevinností maličkého dítěte, které s sebou nese zlo. Celý film evokuje příchod tmy, iracionálna a znejistění všeho dosud fungujícího materiálního světa. Doslova geniální je otevřený konec, kdy kamera ulpí na několik sekund na obličeji šťastně se usmívajícího dítěte. Z toho úsměvu jde strach...Celkový dojem: 100 %. (19.01.2008)

Tento film vsetkym nazorne ukazuje ze podstata hororoveho filmu spociva v navodeni atmosfery a neprijemneho pocitu strachu a nie v mnozstve krvi a vnutorosti. Aj ked mam krvaky rad je smutne ze dnesne filmy zakladaju len na tom ako divaka znechutit a nie vystrasit. The Omen to je jedna velka ucebnica poctiveho hororu a nie som si isty ci sa mu okrem niektorych dobovych klasik (Exorcist, Rosemary's baby) nieco co len trosku vyrovna. 10/10 (13.11.2006)