Kuky se vrací

Hezké, ale nudné. Loutky jsou sice dokonalé, ale chybí jim zajímavější příběh a většině z nich i pořadný prostor se divákovi představit. Ale, proč nosit růžový plyš do lesa, když už to tu bylo řečeno tolikrát. Jen dodám, že jsem byl na dětské projekci a většina dětí začala po pár minutách zívat, odcházet na záchod (někteří se již nevrátili) a mnohem zajímavější jim připadaly obyvatelé žijící v dutinách jejich nosů, než ty lesní na plátně. Kuky prostě není až zase takový frajer, jak se nás snažila marketingová masáž přesvědčit. (01.10.2010)

Je docela dost těžký napsat ke Kukymu něco kritického, protože si připadám jak při zabíjení neviňátka, ale bohužel musí to bejt a radši si to odbudu hned na začátku. Tak tedy co nmě vadilo ? Ty dětský sny - fantazie, kdy Kuky dobrodružněl v lese, to tam podle mě vůbec nemělo bejt, posouvalo to ten film úplně jinam, do jiný atmosféry a k jiným pocitům. Uf a mám to za sebou, teď už jen chvála. Veškerý Kukyho lesní dobrodružství bylo nádherný, tak uvolněný, zábavný, zkrátka šla z toho velká pozitivní energie. Scénaristicky je to vymazlenost nejvyšší. Nevěřil jsem, že by se mě něco takovýho mohlo líbit, ale opak je pravdou film jsem dokončoval za absolutní vnitřní pohody, kterou jsem během Kuykoho postupně nabíral. Možná tenhle made in Svěrák film není úplně dokonalej, ale kdybych tomu dal jen tři hvězdy, tak by se mnou moje srdce asi hodně dlouho nemluvilo. (13.05.2011)

Nevěřím že Jan Svěrák jde ve stopách Jindřicha Poláka, jednoho z nejlepších českých režisérů, jen zcela nezáměrně a nevědomě. Polách oživil žánr sci-fi s Ikarií XB1 a Návštěvníky, Svěrák zas s Ropáky a Akumulátorem. Polák složil poctu českým letcům v Nebeských jezdcích, Svěrák s Tmavomodrým světem. A ze všeho nejvíce si Polák udělal jméno s filmy pro děti, s nesmrtelnými sériemi o Chobotnicích z druhého patra, Lucii s formeláky a dalšími... a přesně do této řeky vstupuje i Jan Svěrák a konečně po mnoha letech trpění Troškovských sraček dokazuje, že kvalitní dětský film v českých končinách ještě nevymřel. Kuky s příjemně infantilní hravostí a chytrým nadhledem předvádí nečekanou osobitost a styl, ale nezvrhává se do Švankmajerovské onanie nad formou. Naopak, i přes svou originalitu a přehršel nápadů je starosvětsky jednoduchou pohádkou o "naivní hračce co se dostala do velkého světa". S příběhem tak akorát přímočarým aby zaujal, nenudil a přitom poskytl dost prostoru pro humor a hlavně akci, protože v Kuky se vrací je nejspíš ta nejlepší a nejdelší automobilová honička jaká se kdy v českém filmu objevila. Jen škoda že se v něm musel objevit i Ondřej Svěrák, protože tenhle malý špunt hrát vážně neumí. Naštěstí ale na plátně není zas tak často... 8/10 (19.03.2011)

Kouzelná pohádka, která mě překvapila a zarmoutila "principem vyprávěním malým Ondrou", ale jinak v ní nenajdu nic špatného. Kukyho roadmovie v podobě procházky současným lesem je opravdu úžasný nápad a jeho ztvárnění je bezchybné včetně decentně humorných scén (list, vážky, sníh). Musím však podotknout, že talent Jakuba Dvorského (šéf Amanita Design, tvůrci her např. Samorost a Machinarium) je na filmu hodně cítit a já osobně se na jeho práci dokážu dívat hodiny a hodiny. Podmanivá a pohádkovou atmosféru dotvářející hudba Michala Novinskiho také stojí za zmínění, v Česku se rodí zajímavé osobnosti. (31.12.2010)

Rodinná Svěrákovská pohádka, zřejmě inspirovaná doslova z jejich rodiny. Úsměvné, milé, i když lesní příšerky mi splývaly v těžko oddělitelnou masu, ale vlastně to ničemu nevadilo. Tak si ale říkám: nebude jednou Janu Svěrákovi ten čas, který Kukymu věnoval, chybět, až si bude říkat, co jsem toho ještě chtěl natočit, ale už to nestihnu? (11.01.2011)