Kuky se vrací

Docela mě mrzí, že se většina lidí rozplývá nad Kukyho originalitou, hravostí a nádhernou dětskostí, a přitom nemají ani ponětí o Bartově o rok starším filmu Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny. Ten přitom má všechno, co má i Kuky, ale zdá se mi mnohem originálnější. No ale zpátky k růžov... Pardon... Červenému plyšákovi a jeho lesní štrapáci. Je to moc hezký film, ano. Originální, s půvabnými loutkami, pěknou kamerou, hudbou a dobře vybranými dabéry (jen Macháček s Liškou trochu rozčilovali). I tak jsem mu ovšem dal tři hvězdy, protože se mi zdál příliš dlouhý, v závěru - ačkoliv "akčním" - bez napětí, a skoro nudný. Celkově to tedy dobré bylo, ale nijak zvlášť nelituji, že jsem medvěda nezastihl v kině. Doma a na DVD mu to slušelo tak akorát. (10.08.2011)

Je docela dost těžký napsat ke Kukymu něco kritického, protože si připadám jak při zabíjení neviňátka, ale bohužel musí to bejt a radši si to odbudu hned na začátku. Tak tedy co nmě vadilo ? Ty dětský sny - fantazie, kdy Kuky dobrodružněl v lese, to tam podle mě vůbec nemělo bejt, posouvalo to ten film úplně jinam, do jiný atmosféry a k jiným pocitům. Uf a mám to za sebou, teď už jen chvála. Veškerý Kukyho lesní dobrodružství bylo nádherný, tak uvolněný, zábavný, zkrátka šla z toho velká pozitivní energie. Scénaristicky je to vymazlenost nejvyšší. Nevěřil jsem, že by se mě něco takovýho mohlo líbit, ale opak je pravdou film jsem dokončoval za absolutní vnitřní pohody, kterou jsem během Kuykoho postupně nabíral. Možná tenhle made in Svěrák film není úplně dokonalej, ale kdybych tomu dal jen tři hvězdy, tak by se mnou moje srdce asi hodně dlouho nemluvilo. (13.05.2011)

Po hodně slibném rozjezdu plném hravých nápadů, kdy si zvykáte na tu unikátní a krásnou vizuální stránku, Svěrák zpomaluje a dobrou půlhodinu (honba za ztracenými vejci) klopýtá co se týče dramaturgie. Ta střední část, navzdory skvěle natočené automobilové honičce, se vleče. Jinak jsem byla celkem nadšená, Jan Svěrák znovu potvrzuje, že naší režisérskou jedničkou není nadarmo a umí si pohlídat jak technickou stránku filmu, tak příběh a poetiku. A fandím mu, protože aspoň na chvíli oživil starou českou loutkovou animaci. Se svou roztomilostí Kuky úplně odlišný od noirového thrilleru Pouta, přesto jsou tyhle filmy zatím nejlepší českou filmovou dvojkou pro rok 2010. (29.07.2010)

Už několik týdnů na mě Kuky vykukuje ze stránek novin a časopisů, v podobě filmu o filmu i z televizní obrazovky a tak má člověk tendenci vidět v něm návrat ke skvělé minulosti českého animovaného filmu. Skutečnost je asi taková - připadal jsem si jako hudební mistr, který si za partnerku vybere výtečnou zpěvačku s podřadnou vizáží a pak ji touží jenom poslouchat. Zkrátka a dobře, můj vztah ke Kukymu musí být nutně rozumový, protože po emoční stránce mě naprosto minul. Určitě je možné mluvit v superlativech o formální stránce, ať už výtvarné nebo především o kameře a střihu, ale poměrně zásadní problém mám se scénářem a s tempem filmu, který mě po celou dobu tlumil a ukolíbával. Pokud člověk navštíví polední představení v multiplexu, nemá za sebou prohýřenou noc nebo těžký oběd a přesto musí vydávat neúnosné množství energie, aby nezadřímal, není něco v pořádku. Navíc mě celou dobu rozptyloval "dabing" medvídka v podání Ondřeje Svěráka. Pochybuju, že chtěl jeho táta ušetřit, spíš šlo o pokus dostat svou ratolest do světa filmu už v útlém věku, ale jeho neškolený monotónní hlas, se kterým by měl problémy i logoped, mě znechucoval. Kuky má určitě řadu jednotlivých prvků, které se dají vyzdvihnout, ale jako celek u mě nezabodoval a i ta třetí hvězdička je opravdu spíš oceněním určité výlučnosti, protože nejen na našem malém dvorečku, ale i v celosvětovém měřítku je to film určitě originální, kombinace loutek a přírody spolu s výtvarnými ujetostmi, jako jsou autíčka pohádkových postaviček, dává dohromady něco, co tu ještě nebylo. Pokud jde o animační stránku, ale vlastně i tu výtvarnou, mám nicméně dojem, že Bartův snímek Na půdě Svěráka pokořil, byť pochopitelně na známého oscarového filmaře přijde nepoměrně víc diváků a vzhledem k mediální podpoře bude nesporně úspěšnější. U Bartova snímku jsem díky vizuálním orgiím a dynamičtějšímu tempu dokonale vytěsnil vědomí velmi jednoduchého scénáře, zatímco tady jsem ty nedostatky zřetelně pociťoval. Celkový dojem: 50 %. Představení jsem navštívil i se svými dětmi, které by měly být v ideální věkové kategorii pro zhlédnutí podobného filmu, a přesto i jejich konečná reakce byla velmi vlažná. (23.05.2010)

Dávám tři hvězdičky a trochu si přitom připadám, jako bych tomu růžovému plyšákovi vydloubávala očíčka, ale nemůžu si pomoct: já jsem se po většinu filmu prostě nudila. Příběh mi nic nedal, ba ani důvodů ke smíchu se moc nenašlo a že je vizuál celý takový jiný, neotřele zvláštní, to jaksi nevyváží celkovou nezáživnost a rozháranost Kukyho. Nevím, jestli bych byla nadšená v kuřecím věku, malinko o tom pochybuju. Sociálně inženýrský houmlesácký finiš mě pak přiměl při hodnocení váhavě mávat myší mezi dvěmi a třemi hvězdičkami... nakonec pro jednou vyhrála moje laskavá, infantilní stránka, leč pouze o ňadra vrcholové gymnastky. 54% (29.09.2011)