Cvokař

Tak nám to s Kevinom spolu vyšlo vďaka tomu nezáživne pomalému rozbehu až na tretí krát (dvakrát som totiž zaspal). Keď som si nakoniec film dopozeral (radšej už ale v poobedných hodinách), nemôžem sa zbaviť pocitu, že nežnejšie polovičky ľudstva si túto konverzačnú, pomaly plynúcu chuťovku budú užívať viac ako muži, ktorí sa nie moc radi hrabú v pocitoch a náladách iných. Ja si z filmu dlhodobo asi odnesiem len poznatok, že keď Kevin Spacey mesiac nepoužije žiletku a "trošku" pohulí, tak sa aj s tými váčkami pod očami ale strašne podobá na môjho suseda odnaproti, ktorý sa už 40 rokov aktívne venuje slovenskej hádzanej. Rozdiel medzi nimi je hádam len ten, že Kevina nemusím tri krát do týždňa v skorých ranných hodinách zdvíhať zo zeme a ťahať na chodník, aby mu nejaký sused ponáhľajúci sa ráno do práce neprešiel po chrbtici. (21.10.2009)

Jak čelit životu, jaké má kdo zvládací strategie na stress, na osobní tragédie a na pocity nesmyslnosti všeho… Navíc kierkegaardovský citát o tom, že "trpící si musí pomoct sám" tady nepřešel do moralistního kýče. - No prostě podle mně tohle vůbec není hloupý film. A hollywoodský happy end, jak zaznívá občas v komentářích, to taky na stoprocent není. (01.08.2010)

Hodně, hodně jsem si tento film chtěla oblíbit, protože v jeho jádru je ukryta řada aspektů, které mám v příbězích ráda: hlavní hrdiny je lidský, zranitelný (a zraněný), postavy nejsou rozděleny na kladné a záporné. Bohužel po scénáristické stránce vše úplně nefunguje – a i když jsou to jen detaily, výrazně ovlivňují můj celkový dojem. Jsou to zbytečné expozice, kdy některá z postav jen kvůli divákovi vysvětluje to, co všichni v dané scéně ví. Jsou to neuvěřitelné náhody jako moment, kdy jedna z postav najde cosi, co se jí přímo týká, pohozené na ulici. Je to uspěchaný scénář, který se v závěru snaží divákovi vnutit rychlou proměnu postav, ačkoliv stopáž by si zasloužila deset až dvacet minut navíc. Je to konec, který náhle změní vyznění celého filmu. U jiného žánru by tato zaškobrtnutí scénáristovi asi prošla, když se však snažíte dát dohromady civilní, citlivou, civilizační výpověď, může několik nerealistických scén snadno udělat z filmu s velkým potenciálem jen zapomenutelné drama. (18.11.2016)

Kevin Spacey v roli psychotického psychiatra, který kouří trávu, má problémy sám se sebou a ještě řeší své hollywoodské pacoše (na což odkazuje v původním názvu dvojsmyslná hříčka). Moderní způsob střípkovitého a mozaikového vyprávění rádoby ozvláštňuje tento snímek, který se tak strašně snaží tvářit jako psychologický nezávislý film, až selhává prakticky ve všem. Sledujeme osudy zhruba pěti lidí a jejich problémů, které se – jak nečekané! – v závěru střetnou. Jenže i přes pomalé tempo vyprávění nejsou postavy psychologicky do hloubky zpracované, jen mají povrchní feeling (zhulený neholený Kevin Spacey na dvorku přece vypadá trošku jako dr. House, ne?), ale o jejich životech se nedozvíme nic. Resp. zjistíme, jaký mají problém, ale v podstatě netušíme, z čeho vyvěrá, jestli měli nějaké problémy v rodině, takže je hrozně těžké s postavami jít. Nebo jim fandit. Osobně mi byly úplně putna. Vůbec jsem se nedozvěděl, jestli ti lidi mají rodiče, sourozence, příbuzné, koníčky a hobby, co je ovlivnilo v mládí - prostě ty základní kameny každého psychologického filmu, pokud chceme proniknout do nitra duše. Tady, je to zvláštní, většina klientů u cvokaře má jenom problémy se sexem, s ničím jiným. Zkrátka nemám tyhle "vyděračské" filmy rád - snaží se mě přesvědčovat celou dobu, jak jsou angažované a reflektují život, přitom jsou jen pozlaceným výkalem. (05.11.2009)

Téměř celou stopáž jsem se výborně bavil, a to díky absurdním situacím a hláškám, které mají potenciál vyvolat výbuchy smíchu. Po dramatické stránce film také funguje, ale už ne tak bezchybně, jak bych si přál. Příběhová mozaika se totiž v druhé polovině začne rozpadat a to především vinou vykonstruovanosti téměř všech linií vyprávění. Korunu tomu všemu nasadil zpackaný závěr, jehož pravděpodobnost se pohybuje ve sférách sci-fi. "Shrink" má však v rukávu jedno trumfové eso - Kevina Spaceyho, který zde podal jeden ze svých nejzdařilejších výkonů (fyzickou i psychickou rezignovanost jsem mu uvěřil od první do poslední minuty!). Tak rád bych dal ještě o něco vyšší hodnocení, ale vinou nedotaženého scénáře prostě nemůžu. 7/10 (22.10.2009)