Poslední vládce větru

Já mám Shyamalana hodně ráda, ale tentokrát šlápl pořádně vedle. Ty strašlivé dětičky (čím menší, tím horší), bez jakéhokoliv výrazu, sympatií, schopností hrát, příběh zajímavý, ale totálně špatně (tedy nudně) odvyprávěný a triky to nezachrání - zvlášť když jim pokaždé předchází to nemožné máchání rukama a podivné otočky těch hrozných dětí. (30.03.2011)

Líbilo se mě to více, než Letopisy Narnie už kvůli lepší vizuální stránce, hudbě a dobrým soubojům. Sice příběh mě nikterak neoslovil a místy nudné dialogy tomu taky nepomáhali. Někteří herci byly toporní a nepřesvědčivý… ale i tak bych pokračování rád viděl, snad to nedopadne jak Robin Hood nebo Zlatý kompas (i když to tak vypadá). Mé hodnocení 2,5 hvězdičky… (03.10.2010)

Popravdě jsem čekala nějaký příšerný propadák plný japonských klišé (tím myslím především ty jejich bojové techniky)a vyklubala se nám z toho americká (i když jako přes kopírák od Japonců)fantasy s velice nadějným příběhem. Ono to celé má docela potenciál, ale v závěru dost nevyužitý. Pěkné efekty a zajímavou zápletku se čtyřmi živly bohužel přebíjí neslanost nemastnost doprovázená nulovým charismatem postav a emocemi na bodu mrazu.Zkrátka pěkný obal,ale to co je uvnitř už za tolik nestojí:)Stručně a jasně, je to takovém nijaké. Dokonale vystihující dvě hvězdičky :) (20.03.2012)

Tak tohle bolelo. Pomalu až neuvěřitelný důkaz toho, jak se může z talentovaného režiséra, který kdysi uměl točit atmosférické a vypointované pecky, na který se každý těšil. Teď už aby se každý opravdu každý bál, s čím Shyamalan přijde příště. Tady totiž přišel s naprosto po všech střánkách nezvládnutým blockbusterem o protivném plešatém chlapci, který je celý potetovanej a má v tyči zabudovaný rogalo. Tady opravdu nefunguje nic. Jednoduchý příběh by ani tolik nevadil, ale to že některé scény na sebe pomalu ani nenavazují, postavy jsou naprosto ploché, na nějaký jejich vývoj se tady kašle a jejich chování mezi jednotlivými scénami je totálně nelogické. Navíc je to extrémně pomalé, kamera průměrná a akční scény, i přes výborné efekty, naprosto odfláklé a bez nápadu. Shyamalan tady opravdu zkazil co mohl, podobný žánr mu vůbec nesedí a místy to, dokonce vypadalo, jak kdyby to točil nějaký debutant. Aspoň, že ten Dev Patel potvrdil, že má charisma. (22.11.2010)

POSLEDNÍ VLÁDCE VĚTRU je sice nejslabším Shyamalanovým filmem od ŠESTÉHO SMYSLU, ale to ještě neznamená, že se jedná o špatný letní film, přestože nesplňuje požadavky letního blockbusteru, či dokonce o jeden z nejhorších počinů posledních let, když je jeho nepřijetí u angloamerického a evropského publika dáno neznalostí či neochotou přistoupit na odlišné vnímání (pasivní rezistence) a pojetí světa (buddhismus) a úlohy i motivace postav v něm (karma). Hlavní problém bych viděl především ve snaze vměstnat celou první sezóna seriálu (tj. dvacet 20minutových dílů) do jednoho celovečerního filmu (tj. 103 minut včetně závěrečných titulků), přičemž se pro vyprávění - uzpůsobeného pohledu hlavní hrdinky - zachovává to zcela nezbytné. Ačkoliv je koncepce trilogie zachována, opomíjí se, že v kapitole první šlo v americkém anime především o představení a prokreslení postav, obeznámení se zákonitostmi fikčního světa a opuštění pohádkového rámce vstříc žánru fantasy s nastíněním komplexnějších (geo)politicko-ekonomických vazeb a propletených vztahů. Film na výše zmíněné rezignuje ve prospěch podřízenosti základním myšlenkám buddhismu včetně gándhíovského protikolonizačního přístupu pasivní rezistence, a tak si na mainstreamový letní blockbuster dovolí inscenovat scény atrakcí jako baletní představení, ve kterém jde o ladnost pohybu a nikoliv fyzický dopad, flashbacky a montážní sekvence redukující ohromné množství časoprostorých vazeb na naprosté minimum jsou do vyprávění vloženy ne z důvodu vypravěčské nemohoucnosti a neschopnosti prokreslit postavy, ale k podpoření jednoho z významů. Vzhledem příslušnosti k určité kategorii (letní blockbuster podle oblíbeného seriálu) a zacílenosti na konkrétní diváckou skupinu (prepubertální mládež ve věku Aanga) jde o chvályhodný přístup, který si odsudek zaslouží leda za to, že celek vyzní jako poněkud tezovitá buddhistická protikolonizační agitka a Shyamalan jako auteur upozadil svůj rukopis (vypravěčská sofistikovanost spolu se žánrovou nevyzpytatelností a stylistickou nekonvenčností včetně významotvorného barevného ladění v pojednání o upínání se k iluzím na úkor skutečnosti) ve prospěch požadavků studia. (13.09.2010)