Užívej si, co to jde

Byla jsem dosti rozrušená spoustou věcí, některými nejspíš naschvál a o většině se mi ani nechce rozepisovat, ale jeden hlavní zádrhel bych prohlásila za největší podpásovku: S takovým soustem, jaké si tady Woody nabral, by ten film měl mít alespoň čtyři hodiny, aby udělal všem náhle příchozím postavám spravedlnost. Takhle je roztažený začátek vůči konci strašlivě disproporční a většina zvratů dělá z lidí ploché idioty a z toho happy endu ne až zase tak moc happy end. A to se ještě ani nepouštím do toho, jaká je hranice mezi sebeuvědoměním a nechtěnou sebeparodií. (02.04.2016)

V poslednom čase mi akosi novšia tvorba W. Allena nešmakuje, no pritom ani nemôžem tvrdiť, že som výrazne sklamaný. Len jednoducho stále čakám niečo viac. V tomto prípade ma však postava do seba zahľadeného výstredného a neurotického génia Borisa dokázala baviť po celý čas, občas tie jeho hlášky a názory na život vážne stáli za to, i tie scénky so šachom pobavili. No časti dejovej linky mimo tejto zaujímavej persóny nestáli za veľa (hlavne scénky s rodičmi Melody boli jedna veľká trapošina, ktorá sa s blížiacim sa koncom stupňovala), takže som v tých chvíľach trpel výraznou nudou, z ktorej ma vždy vyslobodil až Boris. Našťastie bol na obraze často. Najmä vďaka nemu hodnotím lepším priemerom. 65/100 (21.11.2017)

Užívej si, co to jde je v podstatě dost zlomyslný film. Woody Allen coby ateista a typický městský liberál v americkém prostředí výrazně posunutý doleva byl odjakživa na kordy se sociálními konzervativci, náboženskými fundamentalisty a vůbec s těmi, kteří v Americe tíhnou k opačné straně politického spektra. V řadě filmů se tohle jeho vidění dá zřetelně vystopovat a tu a tam si neodpustí nějakou tu jízlivost. Tohle je ale první film, kde svému pohledu podřizuje vše a náboženští svatouškové tu od něho sklízí pěknou nakládačku. Woody si s nimi vyřizuje účet z doby, kdy probíhal jeho rozvod s Miou Farrow a bolestné tahanice o děti. Tehdy konzervativní tisk dost nechutným způsobem probíral jeho život a bulvár si s rozkoší smlsnul na detailech jeho partnerské nevěry. V tomto snímku, který má v podstatě hodně jednoduchou zápletku, líčí Allen, jak se ve svobodomyslném prostředí New Yorku rychle rozpouští slupka pokrytectví typické jižanské konzervativní rodiny. Matka v sobě objeví skrytého bohéma s uměleckými sklony a sexuální hyperaktivitou, počestný tatík sobě i svému okolí přizná homosexualitu a dcerunka se spustí s Allenovým alter egem v podobě zapšklého morouse ztvárněného Larrym Davidem. Woody Allen si tady střílí i sám ze sebe, protože jeho ztělesnění je přímo symbolem životní skepse a pohrdání společností. V rámci toho, co hyperaktivní Woody stvořil v poslední dekádě, jde o jeden z nejlepších snímků, ze kterého je cítit energie typická pro Allenovo mládí. Celkový dojem: 85 %. (30.08.2014)

S mnohými z vás je to těžké. Když v následujícím filmu You Will Meet a Tall Dark Stranger Woody zvolil velmi otevřené konce všech dějových linek, nelíbilo se vám to. Když tady naopak končí ve velmi smířlivém duchu, taky se vám to nelíbí. A to je základní premisa stejná - všechno závisí na štěstí, nic není jisté... Tak co s vámi. - Ale dost hudrování. Boris Yellnikoff je neurotický intelektuál Woodyho typu, i když v lecčems jiný - je nekompromisnější, naštvanější a misantropičtější než Allen ve svých klasických kreacích. Za sebe tvrdím, že je to dobře - nenávist k lidem s Larry Davidem sdílím úplně stejnou, a to ani nemusím mít IQ 200. Ostatní postavy se ale mění až příliš snadno: "všichni ti jižanští pánbíčkáři, co se přijdou modlit k Borisovým dveřím", se jako zázrakem změní, stačí mávnout kouzelným proutkem. Přece jen, aby se konzervativní militantní fundamentalistický křesťan změnil v citlivého gaye tak snadno...no, nevím nevím. A u Henryho Cavilla jsem jen litoval, že mu v Tudorovcích neusekli hlavu. Zato u rozkošně pitomoučké Evan Rachel Woodové si dokážu představit, že by pobláznila ne jen jednoho dědka a neúspěšnýho herce. Zkrátka a dobře, další Woodyho vztahová variace opět dokazuje, že vztahy, to je jen o štěstí. O ničem jiném. (06.02.2013)

Snad poprvé za kariéru je Allenova story natolik vyfabulovaná, scenáristicky nevyvážená a zaplněna tolika fantaskními elementy, že jí z předkládaných mouder a životních zašmodrchání nevěříte zhola nic. Velká škoda, realialističtější pojetí s vyvarováním se postav-karikatur, náhlým změnám tempa či polopatickému předkládání přicházejícího zlomu by allenovsky přesnému Larrymu Davidovi a jižansky prostoduché blondýně rozkošné Evan Rachel Wood (silně ji podezírám, že chování i akcent odkoukala od Anny Paquin z True Blood) jen prospělo. 5/10 (17.11.2009)