Užívej si, co to jde

Má-li někdo pocit, že točit "kopie" či obměny na allenovský způsob je snadné, měl by být vyveden z omylu. Tradiční protagonistovu úlohu v tomto filmu přebírá Larry David, zjevem i projevem připomínající režisérovo neurotizující herectví. Jeho projev ve srovnání s Allenovým není podle mého názoru agresívnější, ale dospělejší (méně chlapecký, více výbušný, o poznání samolibější; je otázkou, nakolik se na tomto pojetí podílí Allenovo režijní vedení); jako kdyby odrážel naši dobu hodnotového rozvratu, který zahrnuje i rezignaci na slušnost. Pod touto vystupňovanou žlučovitostí se skrývá až dětsky bezradná zranitelnost, ale také věcnost a náhle znovu objevená zodpovědná dospělost muže z dolního patra střední třídy. Překvapivě dobrý a Davidovy kreace výborně rozvíjející je výkon mladičké Evy Woodové. Osobitá a výrazná láska - skutečný hluboký cit - , který se mezi oběma rozvíjí, mohl vést - ale nevedl - k velkému a působivému dílu. (Viz Davidův vstup popisující překvapivě věcně jeho pocity po ročním atypickém manželství) Okamžikem vstupů Melodyiných rodičl se dílo allenovsky zalamuje do charakteristického idylizujícího konce, který není špatný ani nepřirozený, na druhé straně však přece jen méně překvapivou allenovskou tematiku odsouvá potenciál hluboké mezigenerační lásky, tj. tóny, které nalézáme např. v MADISONSKÝCH MOSTECH nebo v také komediálně laděných filmech Alana Aldy. Od Woodyho Allena bychom měli a mohli očekávat víc než mnohokrát použitou a stále, byť nápaditě masku zraněného, ne zcela dospělého jedince, který se před vnějším světem opakovaně zachraňuje vědomým pádem do neurotické dětinské sebestřednosti. (19.02.2012)

Zatímco mnoho režisérů ve stáří točí samé propadáky, najdou se také šťastné výjimky co odmítají se k nim přidat a Woody Allen je jednou z nich. Vystavěl tu scénář na malém prostoru odehrávajicí se převážně v bytě, připomíná spíše divadelní hru, je ovšem precizně udělaný. Vykreslil charakterní dvojici, zakomponoval do nich protiklady a Woody u nich také předvedl svůj cit pro dialogy. V první půli jsem se skvěle bavil, druhá polovina však trochu zaostávala, takže jen 70% (06.03.2010)

Rozhodně jedna z mých nejoblíbenějších allenovek, která mě strašně bavila i na druhé zhlédnutí. Zpočátku se sice musí člověk trochu aklimatizovat na rychlejší tempo dialogů - především hlavní postava, Boris, své repliky skutečně odříkává ve zběsilém tempu, a navíc u toho člověk musí zapojit mozek, aby to všechno pobral, ale po chvilce už si člověk zvykne (tempo filmu stejně postupně zvolní) a už se jen královsky baví - osobně jsem u tohoto filmu (dvakrát) málem umřel smíchy. Boris je neuvěřitelně zajímavý týpek, jehož životní teorie a názory jsou v podstatě bezrozporné a nevyvratitelné, a tak by mě osobně strašně zajímalo, nakolik se dá v jeho případě mluvit o Allenově alter-egu a do jaké míry je to pouze stylizace. Kdo to ví, odpoví... Ke konci se film už krapet zvrhne v debilní nevtipnou taškařici, která už je hodně za čáru, ale samotná závěrečná replika Borise do kamery přece jenom výsledný dojem vytáhne zase nahoru - tenhle film je prostě tak chytrý, že ho nemůžete dlouho dostat z hlavy, a musíte o něm pořád přemýšlet a zvažovat, jestli náhodou zrovna v tomhle filmu není podán elegantní recept na život lehký, jako by se nechumelilo. Za mě osobně 5 hvězd bez stínu pochybností, nehledě na trapnost některých scén k závěru. (03.05.2015)

Přišlo mi to spíš jako Woodyho projekce do postavy Borise. Čili jinými slovy, Woody se z nějakého důvodu rozhodl nezahrát to, co by jistě zahrát svedl, a obsadil (nutno dodat, že výtečně) Larryho Davida. Možná se mu nezdálo vlastní charisma. Whatever Works je vtipnou ironicky sžíravou komedií, u které se možná nebudete svíjet napětím, rozhodně se však dobře pobavíte. A proto s nadějí shlížejme k You Will Meet a Tall Dark Stranger a doufejme, že se film objeví v koukatelném releasu dříve než v českém prosincovém kině. (17.04.2010)

Myslím, že tento film stojí a padá na Larry Davidovi, který je možná tím nejlepším ztvárněním Woodyho v době, když se samotnému Woodymu nechce před kameru. Whatever Works se někomu může zdát jako moc kousavé či agresivní dílo, jak zde někteří píší, ale neviděl bych to tak černě. Zkrátka a dobře, jak nám tak Woody stárne, tak si uvědomuje, že všechno to, na čem lpíme, vlastně neznamená nic, hlavní je, abychom byli šťastní a to jakýmkoliv způsobem. Něco na tom možná bude… Každopádně ještě jednou pochvala Davidovi a já si jdu hledat nějaké další filmy s Evan Rachel Wood. ;-) 80 %. (21.01.2013)