Užívej si, co to jde

Aby bolo jasné, Woody je a bude vždy pre mňa géniom a najobľúbenejším režisérom a scenáristom, na tom sa nemení nič! Všetko PODSTATNÉ čo mal povedať, už svetu povedal, pričom posledný opus magnum je pre mňa Match Point, ktorý naozaj v tom pozitívnom šokoval. Woody nevie natočiť zlý film, to je fakt. Vicky Christina Barcelona dokonca naznačila, že Maestro je stále svieži, nápaditý a stále vie byť originálny. Paradoxne návratom do New Yorku sa stratil moment prekvapenia a nastúpila rutina. Whatever Works začína ako v najlepších časoch, úvodný monológ prvých pár minút by sa nestratil ani v najväčších skvostoch a je za *****. Čo sa deje potom? Woodyho "trademarkové" hlášky (tradične vychytávkové a skvelé!), ktoré sú ovešané na trápnej príbehovej kostre,ktorá ma v niektorých momentoch vyslovene rozčulovala (prvý krát! a to som videl 41 filmov režírovaných Allenom), tak ako niektoré trápne postavy, ešte k tomu nie celkom dobre zahrané (ešte najlepšie z toho vychádza alter ego LarryDavid). Veľa vecí je tak trochu zjednodušených, miestami banálnych a "telenovelistických". Záverom sa opäť film dostáva do normálu, ale otázka je: "stačí to"? Vkráda sa myšlienka, že WW je Woodyho najslabší film... Ale čo na tom, že pri ďalších minimálne 20 perlách sa vlastne nič také hrozné nestalo a tento fakt sa dá pomerne ľahko prepáčiť, pretože sa budem vracať k nim (Annie Hall som videl asi 10x:)...k Whatever Works veľmi ťažko. (05.12.2009)

Další z Woodyho „jen abych něco natočil“ počinů je po krátkém výletu po Evropě návratem do milovaného New Yorku. New Yorku, který postavám tentokrát pomáhá najít tu správnou životní cestu. Film vyznívá jako óda na liberální velkoměsto. Jenom si nejsem jistý jestli úmyslně, nebo omylem a stejně tápu, týče-li se aktérů a jejich (ne)sympatičnosti. Vedle sebestředného, neurotického polo-psychopata sheldonovského typu tady máme akorát zaostalé venkovské vidláky a pár intelektuálně zdatnějších kamarádů, aby bylo s kým plkat o marxismu a židovství. O režisérovi je známo, že nemá rád venkov, ale netuším, kde se v něm vzala náhlá potřeba dát svou nelásku najevo natolik explicitně. Whatever Works i přes přilípnutý pozitivní závěr připomíná dílo zatrpklého dědka s potřebou vyjadřovat se ke všemu, co mu způsobuje žaludeční vředy. Vtipnost jeho kafrání je tentokrát příliš zřídkavá a forma podání příliš vyčpělá, aby dokázal zastřít, jaký problém mu činí udržet vlastní myšlenku a divákovu pozornost. Za pár dobrých vtipů velmi slabé tři hvězdičky. 60% Zajímavé komentáře: Renton, Subjektiv, genetique, F.man, claudel, Kaluž, knotie (21.01.2010)

K Woody Allenovi chovám určité názorové sympatie. Především plně sdílím strach ze smrtelnosti. Pro Woodyho přijde zubatá s kosou pravděpodobně o více než půl století dříve, ale i v takhle útlém věku se umím parádně vydeptat při představě, že mě jednou také čeká to nekonečné nic. Narozdíl od určité názorové shody, mě Woodyho filmy ve většině případů nebavily. Tento snímek ovšem nebyl tím většinovým případem. Zcela bez debat se jedná o jeho zatím nejvtipnější komedii, která byla mým očím dopřáta. Smál jsem se hodně a smál jsem se často. Úsměv na tváři mi malinko ztuhl, když jsem si uvědomil, že se v nezanedbatelném procentu věcí hlavnímu hrdinovi podobám. Společně nesdílíme pouze genialitu, ale do značné míry i pohled na svět. Když si odmyslím pár detailů, jako že třeba stále zvládám spinkat po tmě, tak byl Boris celkem reálným obrazem mě samého za 80 let, když si zkusím trošku fandit. Vynikající snímek pro všechny, kteří se nebojí podívat na svět jiným způsobem, než přes růžové brýle. (04.12.2016)

Jo jo, musíme přeci plnit jeden film ročně. Jinak si to od Woodyho nelze moc vysvětlit. Znovu se tu snažíme sdělit něco podstatného a důležitého, na úrodnou půdu to ale tentokrát nepadne. Hlavní hrdina hází jeden trefný vtípek za druhým, má kousavé poznámky, vždy musí mít pravdu, je paranoidní a permanentně s něčím nespokojený. Jenže tak nějak nechutná jako před lety. Bělovlasý komik Larry David mi navíc do role totálně nesedl, cítil jsem nejen z něho, ale i z ostatních postav a hlavně ze scénáře, že je to prostě tak nějak „za každou cenu“. (24.07.2013)

Woody Allen na stará kolena trpí zjevně tvůrčí krizí, což se projevuje zejména tím, že má ve svých filmech téměř neustále potřebu opakovat se, přičemž nedokáže přinést nic výrazně nového. Ve filmu Whatever works dospěla jeho tendence svého dosavadního vrcholu. Nejenže opakuje své vtipy a dokonce i celé scény (např. scéna s I'm dying, I'm dying!!! už podruhé nebyla vůbec vtipná), tentorkát si dokonce dovolil "kopírovat" svou typickou postavu neurotického hypochondra, a to postavou Borise Yellnikoffa (Larry David). Dokážu pochopit, že si Woody už nedokáže zahrát v takové roli, ale nemusel by se do filmu dávat takto uměle a spíše vytvořit jiné postavy a témata. Jediným velkým kladem je viditelný odkaz na Felliniho a to, že film i přesto v určitých momentech dokáže pobavit. Jako celek je však Whatever Works jedním z nejslabších děl Allena, což však v celku dnešní americké filmové tvorby rozhodně neznamená podprůměr... (19.10.2009)