Reklama

Reklama

Přežít svůj život

  • Česko Přežít svůj život (teorie a praxe) (neoficiální název) (více)
Trailer

Obsahy(1)

Psychoanalytická komedie o snech a snění jednoho muže pozdních středních let. Autorský film Jana Švankmajera vypráví o jednom mužském osudu v surrealistických obrazech a s použitím výtvarné stylizace, v níž jsou propojeny hrané části s animovanými fotografiemi herců, podobně jako v papírkovém filmu, jak ve vtipné předmluvě říká sám autor... Evžen žije dvojí život: jeden reálný a druhý ve svých snech. V reálném životě má manželku, ve snovém mladou milenku. Tuší, že sny, které ho provázejí, mají hlubší význam, a tak se obrátí na psychoanalytičku, aby mu sny vyložila. Evžen ztratil v dětství rodiče, v jeho snech vedle milenky vystupuje i babizna, která ho neustále varuje, že nesmí své milence ublížit. Psychoanalytička je z jeho zmatených snů zoufalá a skutečná manželka ho podezírá z nevěry. Tajně jednou prohlédne Evženův rituál, vstoupí do jeho snového světa a odhalí manželovu bigamii. Teprve přes nalezenou fotografii shledá Evžen pravdu o osudu svých rodičů a pochopí smysl svých snů. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (157)

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Zpočátku jsem měl strach, že se bude jednat jen o bezbřehou animaci bez pointy. Mýlil jsem se. Pointa byla prostá. Režisér navíc naštěstí pamatoval i na nás průměrné diváky a vše nám prostřednictvím paní psycholožky a obrazů Freuda a Junga polopatě vysvětlil. V půlce snímku mi tedy vše došlo, co mi nedošlo, jsem pochopil později, a jsem rád. Nakonec to byl velmi slušný snímek. Už ne žádné Švankmajerovo šílené Šílenství. A navíc po Monty Python:Smysl života to by druhá největší blitka ve filmu, co jsem kdy viděl. 75% ()

Kracken 

všechny recenze uživatele

Švankmajerova sonda do světa podvědomí, vědomí i svědomí. Kolážová animace je mi sympatická, dialogy vtipné a výstižné. Hlavní hrdina je takový standartní člověk, který má problém s minulostí a když nalezne řešení, tak se ho chytne a nepustí. Stopáž tak na hraně, ale klidně bych 15 minut zkrouhnul. Celkově spokojenost. Už se těším na další zajímavou podívanou. 85% ()

Reklama

Maagggdddda 

všechny recenze uživatele

Celé tahle přehlídka úžasné animace začala skvělým intrem v podání samotného Švankmajera. Film nabízí dokonalé propojení animovaných a hraných sekvencí, smršť výborných nápadů, většinou na motivy psychoanalýzy, od nafukujícího se melounu po vytrhávané zuby, strašně se mi líbily při určitých slovech záběry jen na rty aktérů, ovšem nejlepší byli Freud a Jung na zdi dávající si pěstí.Takže výtvarnému zpracování nemám co vytknout,ale bohužel snímek samotný je velmi předvídatelný a zdlouhavý,proto to nízké hodnocení. ()

Sobis87 

všechny recenze uživatele

Surrealistická adaptace učebnice psychologie - light verze. Švankmajer točí a vypráví podle jasně stanovených parametrů, jen je někdy až moc polopatický, jindy zase zbytečně manýristický a sem tam bohužel i nudný. "Tupý" verbální přednes herců a jejich celková topornost a křečovitost v detailech (jinak jde totiž o fotografickou animaci...) na dobrém dojmu taky moc nepřidává, ale na druhou stranu musím přiznat, že Freud s Jungem mě vždy dokázali solidně pobavit. Tenhle film je taková jednorázová skládačka, která při kompletaci představuje vcelku jednoduchý a při znalosti Oidipova komplexu i předem čitelný obraz. ()

Adramelech 

všechny recenze uživatele

Filmová i psychoanalytická lahůdka. Připojuji záznam tematicky korespondujícího snu. - - - Sen o Animě (v noci z 8. na 9. ledna 2009) - - -     Sedím v zahradní restauraci, dopíjím pivo a chci zaplatit. Vznikne problém s číšníkem, který mi nepsal lístek a nyní tvrdí, že jsem měl pět piv, zatímco já jsem vypil jenom čtyři piva. Nějak vím, že to ten číšník dělá schválně. Ne proto, aby se obohatil, ale aby mě naštval. Říkám, že pět piv mu prostě nezaplatím, ať na mě třeba zavolá policii. On skutečně někam volá mobilem a pak oba čekáme na příjezd policie. Ptám se číšníka, proč dělá takové problémy, když přece ví, kolik jsem měl piv. Říká, že proto, že ho štvou lidi. Podivím se, proč si nenajde jiné zaměstnání, kdy by s lidmi nepřicházel do kontaktu, a on odpovídá, že tuhle práci dělá právě proto, aby s lidmi v kontaktu byl a mohl jim škodit, protože ho štvou. Uznávám, že to nepostrádá logiku. Čekáme dál a já myslím na to, zda se policie bude vůbec kvůli takové prkotině obtěžovat přijet. Jenže auto už přijíždí.      Vůbec ale není policejní. Je to luxusní drahý vůz, který řídí vídeňský Matěj, zjevně šofér. Vzadu ve voze sedí překrásná rudovlasá žena. Auto zastaví, žena otevře dveře a vyzve mne, abych nasedl. Je mladá, a zároveň zralá a moudrá. Její tvář je mi neznámá, ale přesto vím, že tu ženu znám a při pohledu na ni cítím téměř posvátné vytržení. Přijela coby deus (nebo spíš dea) ex machina. Nastupuji do auta a sedám si vedle ní na sedadlo. V tom si uvědomím dvě věci. Za prvé to, že se mi tohle všechno jenom zdá, za druhé to, že jsem právě v kontaktu se svou Animou. Numinózní pocit však nezmizí. V duchu se ptám, odkdy je moje Anima zrzavá, ale hned si uvědomím, že archetyp na sebe může přijímat nejrůznější podoby. Pro jistotu se však ženy otáži: „Kdo jsi?“ a ona odpoví: „Ego sum Anima tua.“ Uchopím ji jemně za ramena a pozorně jí hledím do tváře, abych si ji dobře zapamatoval. Jenže se mi to nějak nedaří. „Ukaž se mi,“ pomyslím si, a v jejím obličeji se postupně mihnou tři ženské podoby: Vlasta H., Jana H. a – světe, zboř se – Klára H. Hbitě vyhodnotím, co mají tyto ženy společného: všechny jsou černovlásky a jejich příjmení začínají písmenem H. Není však čas o tom uvažovat, protože děj snu se odvíjí dál.      Najednou stojí vedle další auto, rovněž luxusní, ale mnohem starší model, snad prvorepublikový. I tohle auto řídí vídeňský Matěj. V autě sedí onen číšník. Moje Anima se rozdvojí a nastoupí k němu. V tu chvíli vypadá přesně jako herečka z filmu Postřižiny. Číšník jí ustřihne vlasy. Výjevu jaksi nerozumím: je to nějaký symbolický obřad nebo snad trest? Slyším hlas, který říká: „Byla to jeho manželka.“ Auto s číšníkem i s jednou ze dvou Anim startuje a rychle odjíždí. Vypadá to jako filmový happyend. Jenže číšník, neboť i on se zřejmě rozdvojil, zůstal venku! Nasedá na koloběžku a zoufale auto pronásleduje. Myslím si, že snad chce tou zběsilou jízdou spáchat sebevraždu, ale ne, on prostě jede zpět v čase. Mění se v malého chlapce, dál jede na koloběžce a volá: „Mami, nenechávej mě tady!“      Říkám si, že jsem asi omylem vstoupil do snu nějakého číšníka, protože s tímhle nemám nic společného. Freud by se v tom vyznal! S touto myšlenkou se probudím. () (méně) (více)

Galerie (16)

Zajímavosti (9)

  • Snímek byl ve světové premiéře uveden na 67. ročníku mezinárodního filmového festivalu v Benátkách, kde u publika sklidil značný úspěch. S velkou pravděpodobností by byl přijat i do prestižní soutěžní sekce, ale režisér Švankmajer a jeho stálý producent Jaromír Kalista se svými snímky zásadně nesoutěží. (Coldrex)
  • Scenár bol pôvodne napísaný vo forme určenej pre hraný film, neskôr sa uvažovalo nad animovanou technikou s využitím rozpohybovaných fotografií a výtvarných koláží. Ani jedna z techník sa nakoniec nepoužila. (Raccoon.city)
  • Z finančních důvodů volil režisér techniku papírkových filmů, která byla používána kupříkladu při tvorbě večerníčků. Tento nápad se však kvůli své složitosti nakonec spíše prodražil. (hippyman)

Reklama

Reklama