Přežít svůj život

nostalgické -4* pamatuji si, že na tento film jsem si tenkrát vyrazil do kina. I když je plný Švankmajerových surrealistických výjevů, tak asi patří k jeho nejnormalnějším filmům a navíc komedie, Já se bavil, ale určitě by to stálo taky časem na zopakování. Takže zatím raději nedoporučuji a nechám si čas na rozmyšlenou. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (30.01.2020)

Grafická podoba filmu zcela bez výhrad. I když Švankmajer pracuje jen s jedním nápadem a nekombinuje jich víc (jako třeba Gondry), film svojí podobou baví a táhne celou dobu. Hlavně zpočátku filmu je radost jenom koukat na vizuální a snové obrazy, které se spojují do vtípků na psychnoanalýzu, mnohovýznamnových symbolů nebo do prostých vizuálních gagů. Každopádně po první půl hodině, když se divák ve filmu rozkouká, přichází nuda způsobená nedostatkem dějovosti. Příběh stojí na místě, nikam nespěje, a na závěr spíše přestane, než že by zcela skončil. Je to sice srovnávání nesrovnatelného, ale právě tahle absence příběhu ubírá Přežít svůj život body, které nasbírala třeba Nauka o snech. (30.06.2011)

"Každá úniková cesta se dá použít jen jednou."                                                                                                                       Úžasné metafory. Líbilo se mi haštěření mezi Jungem a Freudem až po vykopávání z rámu. :o) U Švankmajera mám pocit, že přijde vždycky s něčím novým, ani nedokážu říct, který jeho film se mi líbí nejvíc. Každý je osobitý. Vzhledem k obsahu i jménu páně řežiséra - je to žrádlo!! (12.09.2014)

,,Je třeba se naučit plavat, abys přežil." Jak mám Švankmajera rád, tak se příznám, že jsem chtěl film několikrát vypnout. Vyčkat do konce se ale vyplatilo. Jedním slovem - skvělé! Evžen krůček po krůčku odhaluje tajemství svých snů společně s divákem, a jelikož v jisté chvíli přijde tušení, tak závěr je jeho potvrzením. Původně jsem čekal více bizarních nápadů, avšak po zhlédnutí jsem spokojen. (12.02.2015)

Švankmajerův humor je prostě jedinečnej a těží především z nezvyklejch vizuálních prostředků a znaků, který dává do souvislostí neortodoxním způsobem. Přesto je na filmu něco hrozně normálního. A tím je oidipovský příběh. To, že je rozpůlen do dvou realit( sen tak jistým způsobem ospravedlňuje přítomnost několika bizardností-když se pak i ty dostanou do skutečné reality, syntéza obou světů je dokonána), je pouze klasickým "Švankmajerovstvím". Využití psychoanalýzy je poslední tečkou. Přesto, že se ve filmu využívá k vysvětlení Evženových snů, tak stejně pořád cítíme, jak moc je přitažená za vlasy a že se individuální prožitky na nějakou strukturu sice našroubovat daj, ale nikdy nebudou sedět přesně. MFF (07.07.2011)