Resident Evil: Afterlife

Druhý nejlepší díl z filmové mutace Resident Evil (ano, jsem si vědom jak blbě to zní). Hudební doprovod a samotné ozvučení je bombastické, třetí rozměr tomu dodává šťávu. Doposavaď jsem žil v domnění, že mě efekt "lítajících pneumatik" už ničím nepřekvapí. Mýlil jsem se. Digitální hvězdice letící přímo do ksichtu jsou zatraceně cool, ostatně jako všechny ty šílené akční scény, prodlouženy minimálně na desetinásobek reálné délky. Příběh, podobně jako ve hrách (které začínají být tak trochu telenovelami), je zato nehorázný výmaz, postrádající logiku (no... vždyť je to vlastně herní adaptace Made in U.S.), dobře napsané dialogy a... no hergot už to sakra ukončete! Ty cliffhangery na konci vážně nesnáším! (30.09.2010)

Já vím, hloupá otázka, ale o čem že to bylo? Kdo a co byl ten pán s červenýma očima? A božínku, proč mají všichni potřebu křížit Yorkšíráky? Hledat logiku v Resident Evil, je jako hledat u mě intelekt, tedy obtížné ne-li nemožné, ale neuškodilo by ji/ho trošku zakomponovat? Chtěla bych toho moc? Je mi jedno, že si obří chlápek se zálibou v sekání lidí, tiše a nepozorovaně napochoduje k nic netušícím hrdinkám (když už jenom jeho chůze musí způsobovat zemětřesení), jestliže se pak nechá tak sexy zabít. Zbožňuji, když si Milla hodí nějaké to saltíčko, přemet, sklouznutí a ustřelí hlavu zombií fešákovi. A udělá mi velkou radost, když Scofield zase uteče z vězení. Ale celá tahle cool estráda s drsnými hláškami a zpomalovačkami nezastíní fakt, že to absolutně postrádá děj, který byste přeci jen už u 4. dílu chtěli naleznout. Tak snad příště :o) (11.11.2010)

Nechci se opakovat, ale Paul Anderson má svá nejlepší léta dávno za sebou a Mila stále kvoká. Film je nepřebernou slátaninou všech možných hloupých zpracování o napadení lidstva zombismem. Hloupost, zpomalovačky, strašlivý děj, nulová invence. 3D verzi jsem neviděl a ani nechci. A ani ten film už vidět nechci. (30.03.2011)

Kamenujte mě, ale i v tradičním rozměru mě to bavilo stejně jako všechny ostatní díly. Nemám pro původní sérii od Capcomu žádnou slabost, ale ta filmová, hýčkaná pekelným béčkařem Paulem Andersonem mi vždy spolehlivě navodí herní náladu, i když děj vlastně neexistuje a pokud jej má něco připomínat, omílá se furt to samé. Nenudí to totiž ani vteřinu, zpomalené záběry neprudí a ten fetiš vykrádané akce, kterou rozpoutávají povětšinou samé holky, je zatraceně důrazný. Subjektivně vlastně nemám co vytknout. 3 a ½ [Mám chuť si tuhle rošťárnu užít v efektu Cameronovy technologie.] (26.10.2010)

Se sérií Resident Evil je to tak: Jednička je hloupá, hraje si na cosi víc a je špatně natočená, dvojka je taky hloupá, ale na nic si nehraje a vypadá o něco lépe, trojka je povedená skoro po všech stránkách... A čtyřka... Je na tom stejně jako číslo dvě. Zánik režírovaný Russelem Mulcahym zkrátka nastavil laťku sakra vysoko a nevím, jak kdo, ale já jsem očekával, že Afterlife bude ještě větší (což neznamená lepší). Nebyl. Dost jsem se vlastně divil, jak komorní podívaná to je. Triky a vizuál sice velice dobré, ovšem to ostatní... Brrr. Začátek s klony nudný, pointa s Aljaškou očekávaná, postavy z losangelské věznice na zabití... A kde je nějaká velká scéna? A proč byl konec naprosto odfláknutý? Andersonovi se tohle zkrátka nepodařilo. Když vykrádá Matrix, dělá to jak nejvíc okatě může (srovnání s vykrádáním všeho možného, viděným v předchozím dílu, které ovšem mělo šťávu a šmrnc, je žalostné), dochází mu nápady.... Jenže co naplat, další díl stejně bude. A já se na něj asi zase podívám. Snad se ale za kameru postaví někdo jiný. (12.11.2011)