Duch ve stroji

Tak skořápka by tu byla, ale kde je ta duše? Ghost in the Shell je výpravný akční letní blockbuster určený pro diváka s mentalitou 14letého chlapce odkojeného počítačovými hrami. Kyberpunková vizáž ale neskrývá kyberpunkovou filozofii. Název vyvolává představu velké konspirace, tajemství, které bude na konci překvapivě odhaleno. Jenže děj je triviální a předvídatelný. Navíc, a tohle opravdu nemám rád, tvůrci se snaží vyvolávat pocit něčeho chytřejšího, co má filozofickou nadstavbu. Naštěstí pro Sandersův snímek, obě dvě pokračování Matrixu, které jsou asi nekřiklavějším příkladem tohohle nešvaru, byla ještě o dvě třídy blbější než Ghost in the Shell. Dokonce ani ten vizuál na mě nepůsobil, jak by tvůrčí tým chtěl. Je to přeplácané a ne dost temně depresivní, jak by se na kyberpunk slušelo. Akce je příliš zběsilá, zkrátka uzpůsobená generaci počítačových dětí. Dvě hvězdičky to ode mě obdrží jen s chlupem a s ohledem na Scarlett. Celkový dojem: 35 %. (22.04.2018)

Stejně jako u Assasina jsem i hrou Ghost in the Shell nepolíbená, takže nemůžu soudit jak moc je tohle veledílo podle hry a jak moc to má společnej max název . Zaručeně ale vím, že možnosti jsou dvě. Buď je ta hra totálně na píču (což si nemyslím když podle ní udělali film) a nebo je tu druhá možnost (a tu si myslím hodně) tvůrci filmu to zas jednou totálně posrali a místo pocty kultu vytvořili sračku nad kterou by jeden blil. Někdo tu velkohubě hlásal, že Scarlett tam lítá skoro pořád téměř nahá, takže se můj zájem o film dostavil celkem rychle. Nyní bych milému blbovi (jsem líná hledat kdo to psal) ráda touto cestou vzkázala, že cca 6 minut v outfitu tělové barvy opravdu není vhodné přeložit jako - Lítá tam skoro pořád téměř nahá. Napsat - Uvidíte pár minut sexy křivky a pak hovno - by to vystihlo daleko líp a já bych na tu píčovinu nechodila do kina. K filmu - Vytunění lidičky, co se jim bortí držtičky se tam jakože kosej s hnusnejma robůtkama GayŠa a podobně. Každej si co chvilku něco někam strká a mezi všema jako nepovedenej Predátor pobíhá napůl neviditelná Scarlett slyšící na jméno Major. Ta má solidní depky z toho jestli je víc člověk a míň robot nebo naopak a sere s tím koho může včetně mě. Jedinej kdo mi nevadil byl bělohlav Batou, co obdrží super vystajlovaný oči aka John Lennon (po bližším zkoumání jsem zjistila, že minimálně to je podle předlohy) . Honí se tam padouch, co není padouch a umí suprově roboťáckým hlasem jednu větu, kterou používá první půlku filmu pořád dokola než mu hárdvér nebo softvér nahraje do mozku i další fráze a borec tak konečně může s Majorovou komunikovat aniž by ho divák chtěl zastřelit. Nakonec ho ale zastřelej stejně. To byl spoiler, co? Pardon, já nerada. Konec je tak dojemnej až jsem málem vytekla a závěrečný titulky mi vehnaly slzy do očí. Ano správně, slzy radosti, jelikož to byl signál, že mám tu píčovinu za sebou a můžu táhnout z kina do prdele nebo ještě líp domů. (23.04.2017)

Prepájanie živého organizmu so strojovými technológiami tu funguje s postupujúcim civilizačným rastom (alebo úpadkom) už stovky rokov. Zhruba rovnako staré je hnutie odporu k technológiám (začiatkom 19. storočia anglickí luddisti, ničiaci novo zavádzané stroje vo fabrikách s odôvodnením, že berú ľuďom prácu). Duch v stroji cez akčnú perspektívu naznačuje, že aj tí najväčší odporcovia sa raz s faktom biotechnohumanoida zmieria. Aby v mene korporácie bojovali s výmyselníkmi, čo majú iné firemné ciele. Lebo myšlienka akéhokoľvek podenkového prežitia zvíťazí vždy nad sebadeštrukciou. Nie je to práve najveselšia perspektíva. A líška v podobe Beat Takešiho, čo vybojuje víťazný súboj so zajacmi, čo sú na ňu poslaní, na tom nič nemení. Konieckoncov túto neveselú perspektívu v  svojich paintbrushových obrazoch zhruba od polovice 70. rokov pomerne jasne ukazoval už geniálny vizionársky švajčiarsky výtvarník Hans Ruedi Giger. O ktorom LSD guru Timothy Leary svojho času povedal: Rudi, Ty vidíš oveľa viac, než my, domestikovaní primáti. (05.09.2021)

Shell without the ghost. Scénografie, design, audivoziuální provedení výtečné, obsazení sympatické, ale z komplexního ducha předlohy zbyla jenom předvídatelná a šablonovitá skořápka o naivních duších, které zneužila korporace. Je celkem jedno, že scénář doslovně cituje některé myšlenky, když z původní meditace o "bytí stroje" nezůstalo vlastně nic, jen tuctová revenge story. Ale to bych oželel. Nikdo nečeká, že si blockbuster za 180 mega vystačí s bezeslovnými záběry na posmutnělé fasády a tváře lidí. Co neoželím, je rozvleklá druhá polovina a to, že Sanders je sice režisér s citem pro efekt a hladkou texturu, ale jeho stylu chybí esence, která by tuhle hezkou cyberpunkovou tapetu přivedla k životu. Mohlo to být horší, souhlasím. Ale mohlo to být lepší, to si člověk uvědomí vždycky, když ve filmu skutečně zableskne duch – ať už v kolébavé chůzi Takeši Kitana nebo smutných očích Pilou Asbæka. Kdyby takhle vypadala adaptace Deus Ex, budu vlastně celkem spokojený. Ale Ghost in the Shell je prostě víc než jenom pozlátko. (29.03.2017)

„My mind is human. My body is manufactured.“ Řekla to Cher? Kdepak, za tímhle citátem stojí majorka ze Sekce 9 potírající kybernetickou zločinnost! Vybělená manga, která se může opřít o mizanscénu, audiovizuální vjemy, scénografii a tradičně hovorného Kitana s účesem Cruelly de Vil. Akorát ten Ghost nepřiShell.. Stejně jako v Under the Skin se mi zdálo, že Scarlettka není ve své kůži.. (08.03.2021)