Mission: Impossible - Ghost Protocol

Film, jehož jedinou objektivní chybou je nevýrazný záporák, který sice získává body v momentě, kdy nastupuje jeho skutečné šílenství, aury, kterou okolo sebe dokázal na polovičním prostoru vybudovat P. S. Hoffman v trojce ale nedosahuje ani zdaleka. Jinak je ale M:I - Ghost Protocol špičkovým popcornem, který tahá z rukávu tolik es, až se z toho jednomu zatočí hlava (zdravíme do Dubaje). Parádní akce, skvělý Pegg a Renner a spousta tvůrčí invence a místy až Spielbergovská gradace absurdit v akčních sekvencích činí z M:I - GH jeden z nejzábavnějších filmů roku a staví ho jenom malinkatý kousíček za Tintinova dobrodružství... (18.12.2011)

Tomík by si měl přiznat, že už za jeho dveřmi klepe Pepíček Kemr a chce pozvat dál. V některých detailních záběrech totiž jeho tvář vykazovala strhanost joja (doporučuji spálit pleťový krém a vyměnit plastického chirurga, nebo naopak) a já mu v příští nemožné misi už jakoukoliv fyzičtější akci prostě neuvěřím.. Birdova M:I 4 je solidně odsýpající jízdou s předčasným akčním vrcholem na dubajském orbitdrapu a na rozdíl od ostatních dílů boduje přesně dávkovaným nadhledem. Na druhé straně stojí lacině vypadající digitální triky (písečná bouře, kremelský výbuch), nejen mentální upozadění Rennera panem producentem, co se bál o své místo na slunci, patetický epilog o zápachu skunka bez základních hygienických návyků a hlavně - do třiceti minut bude vaše vzpomínka na tuto sezónní jednohubku bez milosti zničena.. No nic, alespoň jsem viděl neobvyklou scénu, kdy Sawyer z Lostů zneškodní Šafránkovic Štěpánka - zřejmě díl Jak básnící přicházejí o vědomí.. (09.05.2012)

Všechno, co žádám od akčního filmu. Dobře napsané dialogy, detailisticky vypiplané scény, které si klidně půl hodiny počkají, než zapojí některých z naznačených elementů, vybroušený vizuál, soundtrack, který zrcadlí jemnou ironii a nadsázku celé podívané. Dvě hodiny našlapané dynamikou, invencí a infiltracemi, z nichž každá má víc nápadů, než kterákoli předchozí MI jako celek. Konečně si to nadměrně nehraje na vážnost a sází to jedinou velkou devizu - špionskou zábavu. Nejlepší MI a úhrnem jeden z nejlepších a nejsvéráznějších blockbusterů posledních let. Thumbs up for Brad Bird - vidí akci jinak. Tam, kde by jiní sázeli na monumetalitu a množství, si režisér hraje s dokonalým provedením de facto poměrně sevřených scén, jejichž spektakulárnost nespočívá v množství explozí, ale v inteligentním použití měřítka a vytěžení prostředí. Bird prostě vidí líp. (09.05.2013)

Jak příznačné, že potřebný svěží vítr do akčního žánru propadajícího post-bourneovskému stylu kinematografie chaosu, přinesl režisér, který předtím působil na poli animace. Birdovy pixarovky oplývají úžasnými akčními sekvencemi, které staví na přehlednosti scény, dlouhých záběrech a provázání akce s prostředím a jeho elementy. Stejné kvality Bird přináší i do "Ghost Protocol". Vystřídání animace za hraný film pak vede jen k umocnění předností média, což znamená navrat atrakce fyzické akce. V době, kdy blockbustery představují spíš animáky s naklíčovanými tvářemi živých herců, tak Bird nechal Toma Cruise lézt po průčelí nejvyšší budovy světa. Podobně zdejší bravurně rozvržená a neustále prostorově přehledná honička v písečné bouři představuje výmluvný protipól vůči nepřehlednému bordelu scén skládaných z enormně krátkých záběrů roztřesených kamer, které v posledních letech zaplavily vysokorozpočtovou akční produkci. Navíc oproti potemnělosti, vypjatosti a sofistikovanosti konkurence v čele s komiksovými bijáky, přináší "Ghost Protocol" kýženou velkou dávku nadsázky a odlehčení. Bird navíc všechny řečené elementy dokáže spojit do bravurních sekvencí hýřících nápaditostí, šarmantním humorem, fyzickou akcí, hravou interakcí herců i nevážným nadreálným upgradem technologických hračiček. Jestliže ze třetí "Mission Impossible" v paměti diváků zůstaly hrátky s očekáváními a budování napětí, ale naopak žádné akční sekvence, čtvrtý díl se sice neuchytí svými zvraty či peripetiemi, ale všechny jeho akční pasáže (nejen Burj Dubai a robotické parkoviště, ale i sekvence z vězení či chodby v Kremlu) náleží k naprostým špičkám žánru. (27.08.2015)

To, co mě na současném filmu de nebes dráždí, je že si už nepřijdu na mls ani jako divák-turista. Rád se toulám po vzdálených dálkách, kochám cizím prostředím a žasnu exotickým životem jiných kultur. Zatímco Bourne byl velice vděčným průvodcem po evropských metropolích a doteď mám pocit, že v alžírském Tangieru jsem byl společně s ním, tak Ethan Hunt je průvodcem slepým až humpoláckým. Když Dubaj, tak největší panelák světa, když Moskva, tak Kreml. Na nic jiného než pohlednicové kulisy se tahle cestovní kancelář nezmohla. Ethan Hunt a jeho čtvrtý zářez je klasický příklad amerického turisty s foťákem ne-li za půl mega, havajskou košilí a s otevřenou myslí ve velikosti burského oříšku. Čeho se pak mám chytat, když špionážní zápletky smrdí naftalínem, technické blbůstky mě neba a postavy psal někdo přes průklepák. Tohle je vyloženě klučičí Twillight. (22.12.2011)