Bohové smrti

Soul Eater ve mne na zacatku nevyvolal uplne nejlepsi dojem. Serial se mi zdal zmateny a zbytecne ukriceny. Ale rikal jsem si, ze par dilu jeste vydrzim a uvidim, jestli se to nekam pohne. Zatim to vypada, ze se to pohlo dobrym smerem :-) Ukricene je to sice stale, ale uz jsem se chytil nejake linie pribehu, poznal postavy a jsem zvedavy, co bude dal... (05.05.2010)

Soul Eater je animáciou, vtipnosťou a postavami veľmi zaujímavý počin. Animácia je šialená kde sa aj slnko smeje. Vtipné scénky sú v každom diely spôsobené nie len výzorom daných postáv (Excalibur ; Shinigami), ale aj postavami samotnými. Napriek tomu, že je všetko vtipné, zachováva si vážnu tvár pri boji proti zlu. Dobro reprezentujú Shinigami (bohovia smrti) a zlo sú čarodejnice a Kishin (forma démona). A teraz sa dostávame k tomu zaujímavému. Shinigami aka bohovia smrti majú každý svoje zbrane a tieto zbrane sú tiež dýchajúce bytosti (asi) a sú rovnocennými partnermi. Zbrane dostávajú približne rovnaký priestor a na ich myšlienkach tiež závisí a majú ľudskú a formu zbrane (premení sa na smrtiacu kosu atď). Je to síce umiestnené do školského prostredia, ale toto prostredie nemalo na úroveň žiadny vplyv. Čo ma tiež zaujalo sú hrdinovia ovplyvňovaný pôsobením zla a títo hrdinovia musia zvádzať vnútorný boj. Black Paper Moon je veľmi kvalitný opening a dosť dobrá pesnička (aj prvý opening celkom ujde). Päťdesiat dielov vôbec nevadí a zachováva si kvalitu od začiatku až do konca a hluché miesta vôbec nie sú. SPOILER : Chápem, že veľa ľudí nebavil ten koniec a povedali si čo to má znamenať, ale pre mňa bol takýto koniec dostatočne zaujímavý a lepší ako keby sa vyhralo nejakým super kombom. (12.12.2014)

Soul Eater představuje vymyšlený svět, kde se ti hodní věčně bojují s těmi zlými. Ti hodní jsou lidé se schopností se přeměnit ve zbraň a jejich tzv. uživatelé většinou přebývající ve škole Shibusen pod vedením samotné smrtky, a ti zlí jsou čarodějnice a lidé postihnuté šílenstvím aneb tzv. kishinové. Námět v podstatě nic nového nepřináší, stojí na bojích a zároveň i vnitřním růstu postav. Přesto mě Soul Eater mile překvapil. Krapet infantilní začátek představující postavy, u kterých si člověk klepe na čelo a kroutí hlavou, je nutné prostě přežit. Následně se ukáže něco i z děje a dokonce se nastíní i jeden z předních nepřítelů Shibusenu. A najednou je tu zvrat, který druhou půlku seriálu přemění v temnotu, postavám začnete reálně fandit a závěrečnou bitku dlouze se rozkládající ve více jak 10 dílech zkouknete víceméně vkuse. Postavy hlavních tří uživatelů a jejich zbraní jsou po diskutabilním začátku propracovány a stejně jako v jakékoliv RPG se vyvíjejí ve svých schopnostech i po psychické stránce. Neustále boje jsou proto nejenom s fyzickým protivníkem, ale i se svým vnitřním světem, s vlastními démony, pocity a emocemi. Charaktery jednotlivých postav stejně tak vnášejí do seriálu humor a odlehčenost dokonce i ve velice dramatických scénách, přitom trapností to ani trochu nezavání. Hudba mě také začala zajímat až někde od poloviny série, a to nejenom temně podkresová jako z Temného rytíře, ale i ta pro openingy a endingy. Lze zde objevit odkazy a inspirace Hollywoodem a co musím obzvlášť podtrhnout je skvělá narážka na Twin Peaks (Soul a jeho vnitřní démon). Celkově zhruba za 85 % a jedno z lepších anime za poslední dobu. (25.12.2013)

Začátek nebyl moc povedený, pak se to naštěstí celkem rozjelo a upoutalo, ale na stylizaci seriálu jsem si musel chvíli zvykat. Naštěstí jsem to celé přetrpěl a začal se bavit. Bohužel konec se mi nelíbil a naprosto vyšuměl do ztracena. Proto jsem slabší 4*, ale nemělo to daleko ke třem. Mangu číst zatím nehodlám. (19.10.2012)

Pekne graficky spracované, dobrý nápad s halloweenskym motívom upevňujúcim atmosféru Death City a boja s démonmi. Avšak príbeh mi prišiel v týchto časoch už neoriginálny a pôsobil na mňa ako kópia a mix mnohých iných anime, ktoré vyšli v minulosti. To bol hlavný dôvod, prečo som Soul Eaterovi neudelil viac bodov pri hodnotení. (31.01.2011)