Milý Johne

Hallstromovi kýčovité romance s pokusy o přesah, mám docela rád, protože jsou příjemné na pohled, dobře zahrané a chytré. V případě snímku "Milý Johne" však musím většinu zmíněných přídavných jmen odebrat, protože tentokrát se jedná opravdu jen o kýčovitou a ne moc dobře zahranou romanci, která netrpí na režii, ale hlavně na hlavní představitele, kteří nejsou dobrými herci a jejich postavy jim neuvěříte ani na minutu. (12.04.2014)

Nicholas Sparks umí o lásce, co hory přenáší, psát skvěle. A i když film kvalit odzbrojující předlohy nedosahuje, funguje příběh na menším prostoru stále dostatečně osudově. Channing Tatum sice takhle dobrý výkon už nikdy potom nepodal a Amanda Seyfried ještě v dramatickém žánru nebyla dostatečně kovaná, ale ani to nijak zvlášť nevadí. Co ale s odstupem několika let vadí, to je oproti knize pozměněný konec, který celé auře duševního růstu dělá snad i trochu ostudu a z celého Dear John dělá mnohem více sladký romanťák než co jiného. Pořád těm dvěma rozumím, ale to už je teď i trochu málo. (13.06.2010)

Kráva, dylina, idiot, pipka, blbec, úchyl – ano, tak to jsem všechno já! Můžete mi, prosím, někdo konečně vlepit facku (zájemci nechť mi píšou do pošty), abych se probrala z toho hrozného světa, ve kterém stále jenom brečím? Dear John je prostá romantika, která nejen příběhem, ale i prostředím připomíná Zápisník jedné lásky (můj oblíbený). Tak proč mi vůbec nevadilo, že už jsem to jednou (obrazně řečeno) viděla? Odpověď je jednoduchá. Vždyť jsem přes ty slzy téměř nic neviděla :o) Ale přejdeme k tomu hlavnímu, John - Tatum je krásný mladík, který jako herec začíná rozkvétat, Savannah - Seyfried je nádherná dívka, která již jako herečka rozkvetla. Tito dva se do sebe zamilují a rozehrají příběh s poštou, který citlivky (bohužel mě) rozpláče a zbytek publika…ehm… co je mi do nich?... no nejspíše neurazí. Další z řady romanťáren, u které si obyčejný divák odpočine :o) (27.07.2010)

24.4.2010 ~ Na tenhle film se dost plive, ale zas až tak špatné mi to nepřišlo. ~ Tenhle film není nelogický, jen je to červená knihovna, zasazená do "současné" Ameriky, hodně přitažená za vlasy. Channing Tatum, vycházející hvězda vypracovaného těla a neobvyklého jména, tu upoutá pozornost jedné blondýnky heroickým skokem do klidných vod přístavního mola, kde se dlouze a hluboce potápí pro její smáčenou kabelku, aby ji mohl na dně uchopit a jak Perseus Medusinu hlavu třímat tento smáčený kousek látky vítězoslavně nad hlavou, zatímco jej bičuje klidná hladina (stopro mi tam někde chybí čárka). Slovo dá slovo a je z toho láska jako trám i když jen na dva týdny. Channing je příslušník speciálních jednotek US Army a je tu jen na dovolené, musí zpátky. A tak si oba slíbí věčnou lásku, ona jede zpět na školu (taky má jen prázdniny), on zpátky do služby, ale stále si píší. ~ Channingovi se blíží konec služby a všechno by bylo slaďácky zakončeno, kdyby si to v tu dobu nerozmyslelo napálit do dvou mrakodrapů několik vypatlanců z liščí nory a Channing tak nemusel (vážně musel?) službu prodlužovat. Na jedné z návštěv to ona nenese zrovna s nadšením (no bodejť) a po návratu zpět na bojiště netrvá dlouho a Channing dostává košem, přičemž ona si bere někoho jiného. Do toho umírá Channingův otec, částečný autista, pomalu umírá i její nový manžel, Channing se zachová jako pravý americký hrdina a nezištně pomáhá, načež uběhne nějaká doba a jejich pohledy se znovu střetnou. Takový happy-end nehappy-end, domýšlet si musí divák sám. ~ Ono to není úplně špatné, ale sráží to ta, až přespříliš do očí bijící potřeba být filmem dojemným, až z morku kosti dloubajícím jakékoliv city. Tolik prvoplánově dojemných zvratů a záběrů a dialogů se vidí málokde. Nelehký úděl amerického vojáka, nelehký úděl osamělé americké ženy, oba za pomoci vnitřní síly překonávajíc nástrahy podlého osudu, oba po americku odměněni za výdrž a píli. Prostě taková moderní červená knihovna. Ne úplně pitomá, ale také ne úplně nezapomenutelná. (19.03.2013)

Další klasická romantická slaďárna, která se tentokrát ovšem řadí o třídu výš, už jen kvůli režisérovi Hallströmovi, jehož filmy stojí vždycky za to. Ústřední dvojice mi seděla podstatně víc, než např. u filmu Remember me. Sice jsem u filmu postrádal větší svižnost, ale historky Johna a jeho otce byly příjemným oživením. Takže si myslím, že 75% je slušivých. (with J.) // (31.3.2013) - O 2 roky a 2 měsíce později druhé shlédnutí. Jenom dodám, že fanoušci milostných příběhů si přijdou rozhodně na své. Příběh sice hraje hodně na city, ale přiznejme si, že zejména ženy mají občas rády, když si pořádně u filmu zabulí. Takže to ani panu Hallströmovi nevyčítám. Navíc moje mamka říkala, že samotná kniha je také velmi emotivní a smutná, čili režisér nám jen v obrázkách a zvuku podal to, co pan Nicholas Sparks (autor knihy) vytvořil. Procenta ponechávám. 75% (31.01.2011)