Veřejný nepřítel č. 1

Nádhera, nejednou jsem plesal nad tím, že se konečně vrátila zpět, stará poctivá francouzská škola. Například při scéně útěku Mesrina z kanadského vězení jsem si okousal nehet na prostředníčku i s nášupem, tedy nehtem na malíčku. Nebo po skončení telefonického rozhovoru mezi Jacquesem a Jeanne se rozpůlí obraz a kamera ponechá dlouhý záběr za naprostého ticha do tváří Vincenta Cassela a Cécile De France a přesně tyhle "detaily" dělají ze zapomenutelného filmu, film nezapomenutelný a z obyčejných herců, herce neobyčejné. Když už jsem u těch herců, to je paráda, když se umí hrát, to je žrádlo sledovat Cassela, co? Nechat na sebe působit jeho charisma a současně se nechat ovládat strachem, který on dokáže vyvolat pouhým pohledem či jedním jediným slovem. Zkrátka zase jedna pořádně tvrdá, ale vyníkající dávka filmového umění. Tady to došlo tak daleko, že sám před sebou si musím dokola zdůvodňovat proč jsem ZATÍM nedal pátou hvězdu. Musím se přiznat, že jsem se, se sebou pěkně pohádal, protože film mám v palici, trailoš sjíždím donekonečna a přitom sem plácnu 4* jen proto, že mě děj přijde přilíš zkrátkovitej. Hold někdy jsou chvíle, kdy se citím jako ženská říkám NE, ale myslím ANO. Nikdy jsem si nepotrpěl na oslavu silvestra a vítání novýho roku, nebyl důvod. Zdraží sociálku, zdravotní, kabelovku, plyn, elektřinu, další holky mě opustěj, další vlasy mě opustěj, další úspory mě opustěj a přibudou mě snad jen další kila, ale konečně ten důvod mám !! V roce 2009 mě čeká finále o Jacquesovi Mesrinovi a to je přece pořádnej důvod se zlejt jako dobytek a uvítat tak nový rok strhujícím výkonem na záchodě. 6.1. 2008 - Po shlednutí druhého dílu přidávám poslední, pátou hvězdičku. (16.12.2008)

Jednoznačným tromfom a výhrou filmu, je výber hlavného protagonistu. Vincent Cassel je v koži Mesrina naozaj vynikajúci. Či už ako majster mnohých tvári, či už ako skutočne charizmatická postava vdychuje filmu život. Dej je epizodický, nemá však hlbšiu myšlienku, spojnicu, okrem toho, že Mesrine je fakt magor, ktorý to chce proste všetkým natrieť. Jeho kriminálne eskapády sa vŕšia jedna na druhú. Hlavná chyba je vo viditeľnej neskúsenosti režiséra, celý príbeh je podaný veľmi vlažne a nemá veľmi pevnú štruktúru. (01.01.2015)

Když jsem tu viděl taková vysoká hodnocení, říkal jsem si, že to bude zase nadhodnocené a já z toho budu zase zklamaný, jak se mi to už bohužel poslední dobou stává zvykem. Ovšem chyba lávky přátelé, tentokrát je 82% plně zasloužených. Nejenom parádní režií a scénářem tento snímek oplývá, ale i hereckými výkony, výtečně prokresleným příběhem či chytlavými dialogy. No prostě po dlouhé době zase paráda. (20.12.2008)

Francouzi zkrátka umí točit kvalitní filmy. A tak se může stát, že se s nimi v koprodukci svezou i takoví filmoví školáčci, jakými jsou kanaďané. Příběh je natolik fascinující, že kdyby nebyl zpracován podle skutečných událostí, jen těžko bych mu uvěřil. Skvělé vykreslení horkokrevných jižanských nátur, nádherné ženy, realistické násilné scény a k tomu všemu šedá eminence v podobě Gérarda Depardieu. Tvůrcům se také podařilo vložit do děje spoustu syrového humoru, dodávajícího příběhu ten správný šmrnc. Velmi kladně hodnotím kontrastní střídání scén a citlivou práci s kamerou. I přes značně dlouho metráž skončil film přesně v tom místě, kde skončit měl. Ani o minutu dříve, ani o minutu déle. (08.01.2009)

Francie vyrukovala takřka s tím nejlepším co v současnosti může ze svého filmového skladu nabídnout (snad jen Daniel Auteil chybí). "Jednička" je dynamická, stylová, syrová a ve své strohé zkratkovitosti naprosto strhující. Dvojka je sice také syrová, ale jinak až na úvodní eskapády je poklidnější, rozhodně více sevřenější, atmosférou většinu času všechny nervy do mrtě drásající, ale zároveň i popisnější (nikoli však doslovná). Dohromady jsou to dvě spojené nádoby tvořící jeden čtyřhodinový dokonalý celek, který se v mých očích stává novým referenčním standardem kvality pro poměřování zločineckých ság. ♫ Hodnocení OST: 5/5 (29.01.2009)