Veřejný nepřítel č. 1

Máme tu ďalšiu variáciu na maximálne divácky príťažlivú hru na zlých chlapcov, mafiánov. Pokiaľ si dokážete v hlave prebrať, že občas fandíte masovému vrahovi (napríklad pri úteku z väzenia) a od začiatku budete brať Verejného nepriateľa ako mainstreamovú zábavu, tak Richet vám ju určite ponúka. I keď má na vyrozprávanie celého príbehu režisér dva filmy, niektoré pasáže pôsobia psychologicky značne nedôveryhodne (problém myslím nastal v strižni, nie v scenári). Mesrine sa stane po prepustení na nejaký čas usporiadaným občanom, ale po vyhadzove je hneď v ďalšej scéne brutálnym gangstrom a tak podobne. V mojom prípade film svoj zábavný účel splnil, uvidíme, kam príbeh a celkové vyznenie posunie druhý diel. Scorsese to ale ani potom v žiadnom prípade nebude. (11.03.2014)

Docela jsem byl zvědavý co s tím příběhem nejslavnějšího francouzského gangstera Francouzi sami předvedou, ale příliš se mi do toho nechtělo. Ono už to slovo gangsterka mě příliš nezaujme, ale občas některé překvapí a některé přímo zazáří, jenže tahlencta je furt někde mezi. Rozhodně má scény, u kterých se mi vařila krev, ale také jsem chvílemi nevěděl, kde vlastně jsem a co po mně režisér vůbec chce. Nemůžu mu to mít za zlý, snaží se natočit nejdražší francouzský film jaký kdy snad vůbec natočený byl, a to se mu bezesporu daří, ale že bych z něj byl tak udřený, to se také nedá říct. Rozhodně mě to bavilo, ale závisí hodně na tom, co vlastně od filmu člověk očekává, a od gangsterky já čekám opravdu hodně, hlavně tedy něco, co jsem nikdy neviděl, a co mě dokáže překvapit, a jelikož je tento film o opravdovém gangsterovy, tak se nedokáže zbavit několika scén, které jsou bohužel tak skutečné, že ve filmu by to už nepřekvapilo, bohužel, realita je někdy opravdu hodně často ve filmu využívána tak nejkrutěji, jak to jen jde, a tady to teda jde na plno, a že je to všechno s tak mocnou šlechetností netřeba dodávat, furt je ten zabiják Francouz, a ti to mají trošku v krvi, ale mně prostě Vincent Cassel nepříjde jako pravý charismatický herec, hodný Francouze. Nikdy nebyl a asi ani nikdy nebude, i když tohle je zřejmě jeho životní role... (15.06.2009)

Francie vyrukovala takřka s tím nejlepším co v současnosti může ze svého filmového skladu nabídnout (snad jen Daniel Auteil chybí). "Jednička" je dynamická, stylová, syrová a ve své strohé zkratkovitosti naprosto strhující. Dvojka je sice také syrová, ale jinak až na úvodní eskapády je poklidnější, rozhodně více sevřenější, atmosférou většinu času všechny nervy do mrtě drásající, ale zároveň i popisnější (nikoli však doslovná). Dohromady jsou to dvě spojené nádoby tvořící jeden čtyřhodinový dokonalý celek, který se v mých očích stává novým referenčním standardem kvality pro poměřování zločineckých ság. ♫ Hodnocení OST: 5/5 (29.01.2009)

Scénář: Abdel Raouf Dafri, Jean-François Richet .. Français gangster. Jacques Mesrine. 28. prosince 1936 - 2. listopadu 1979 kráčel tento šarmantní chlapík zejména po Pařížských ulicích a psal svůj bohatý život předního muže zločinu z temného podsvětí. Jeho filmový portrét svojí skladbou obeznámení se s osobou, důvody, vzestupem, apod. nikterak nepřekvapí, ale osobně mi byl potěšením v každičkém úseku, scéně, záběru. Zpracováním, tj. vykreslením dobového odéru, kostýmy i výpravou velice precizní - jde vidět, že se Richetův štáb na tak závažný film patřičně připravil. Totéž předvádí Vincent Cassel, patrně ve své životní roli a náležitě se jí oddává. Nepříliš známý režisér Jean-François Richet pak odvádí poctivou práci a tesá do náhrobku subžánru „zločineckých poct“ další kousek z takzvané povinné četby! ___ Výtečný koloběh mnoha událostí vzestupu, který funguje na 100%. (16.12.2008)

Po zásluze označován největším francouzským gangsterem všech dob, na velkém plátně ale jeho prvotní počínání postrádá větší švih a tah na bránu. Stejně jako v nedávném Baader Meinhof Komplex je násilí prezentováno sexy a přitažlivě, přičemž hlavní zásluhu na tom má divoký a s nikým se nepářivší Vincent Cassel. Chronologicky sledujeme jeho vstup do kalných vod podsvětí i jeho rozporuplnost, jeho zálibu v převlecích i okouzlování opačného pohlaví, přesto jsem nepociťoval nějakou výraznou výjimečnost jeho osudů a nechápal jeho přímou motivaci. Režisérské kuře Jean-François Richet se rozšouplo na hodně úctyhodné ploše a sledovat jeho další počínání bude bezesporu přínosné. Nicméně jsem cítil lenost přijít s něčím novým a několika škobrtnutí se Richet přece jenom nevyhnul – vedlejší postavy bez výraznější stopy, absence hutnějšího napětí i sounáležitosti s hrdinou mě nejednou zamrzely. Jacques Mesrin, který se s vytříbeným smyslem pro spravedlnost stal v očích mnoha Francouzů národním hrdinou, si z ničeho nedělá těžkou hlavu a svou drzostí svým způsobem „plní“ tajné sny obyčejných lidí. Francouzská škola je zpět, ale k výraznějšímu triumfu potřebuje divácky zajímavější PART 2, kde se novodobý Robin Hood ukáže v blyštivějším světle!! Poklona žánru za 60%. (03.05.2009)