Šašek a královna

Osobně jsem nejprve viděl stejnojmenný film, jímž jsem byl tehdy, jako malý kluk nadšen. Ba co víc, byla to asi nejneuvěřitelnější zkušenost s filmem, nový kontinent, neznámý svět... Až o mnoho let později jsem vidět přímo divadelní představení (ze záznamu ČT) a opět jsem byl nadšen. Herectví Chantal Poullain i Bolka Polívky je naprosto excelentní. Těžko říci, kde začíná a končí divadlo. Bolek vytvoří nesmírně silný obraz, aby ho s obrovskou elegancí zbořil a poté zase vybudoval. Děj je přitom strukturován jako dosti neuvěřitelná, zběsilá, nesmírně invenční a hravá podívaná, u níž se jednotlivé významy vrství jako slupky cibule. Jen velmi těžko lze popsat to, co se na jevišti odehrává. Šašek, který si hraje na krále, neboť mu to královna nařídila a přitom je hercem, který své herectví stále zpochybňuje a potrhle provazuje s realitou tohoto světa. Podvratné promluvy, režijní doplňky, hra s významy. Divadelní útvar je prakticky neustále narušován, destruován, podrýván a proměňován a přitom je dokonale naplněn. K dokonalosti přitom stačí jen velmi málo. Snad opakované hrátky se zrcadlem byly číslem poněkud samoúčelným, a také gag s cigaretami si Bolek asi mohl odpustit. To jsou ovšem jen drobné pihy na kráse. Vítejte na prknech, která znamenají svět... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: Kulmon, Morien (03.11.2011)

Bolkovi Polívkovi se povedlo, co u nás málokomu – vzít téma vztahu „nás obyčejných lidiček“ k moci, spojit ho s motivem jiskření mezi mužem a ženou (a že jim to s Chantalkou tenkrát jiskřilo!) do jednoho nedělitelného celku plného barev a přesahů dráždivých politicky (což se líbilo u nás) i „eroticky“ (což zase oceňovali v kapitalistické cizině), celé to zabalit do originální formy meta-divadla a přitom udržet zcela ne-meta-divadelní magickou atmosféru. Zrovna louskám korespondenci V+W a napadá mě, že se Šaška a královny měl dožít Voskovec, silně skeptický k většině toho, co se urodilo na české poválečné scéně „divadel malých forem“ – tady by myslím dostal to, co mu chybělo u Semaforu a podobných, opravdové jevištní cítění, navíc podložené Bolkovou úctyhodnou teoretickou základnou, řemeslnou umanutostí a poctivým přemýšlením o divadle a snahou posouvat jeho hranice. Že to celé ještě ke všemu neskončilo jako odtažitá intelektuálština, ale kus dokonale přístupný „prostému diváku Manéží“ (což nemyslím nikterak hanlivě), je malý zázrak (nejen) nad Vltavou. (23.08.2013)

Neumí čéééésky, neumí čéééésky. Já česky umím a musím říct že čeština královny Chantal mi přijde velmi sexy a tohle představení je opravdu skvělé. Na Bolka se tehdy ještě dalo dívat a byla na něj radost pohledět a Chantal jako znuděná ledová královna byla neméně dobrá. Po skončení představení mám vždy chuť skandovat "Přidat! Přidat!":-) (12.06.2009)

Bylo to jedno z nejlepších divadelních představení, které jsem kdy viděla. Branické divadlo bylo tenkrát úplně našlapané, lidi seděli a stáli po stranách. Na tu dobu opravdu originální zjevení. Úžasná atmosféra, snové efekty se zrcadlem, fakt nás až mrazilo. Bolek a Chantal byli na hereckém vrcholu. Následující film paní Chytilové nebyl špatný, ale divadlo bylo absolutní jednička. (22.01.2014)

Film Věry Chytilové mám rád. Ale toto provedení je mnohem hlubší, ač by tomu mělo být spíše naopak. Je to zvláštní, ale připadá mi, že Bolek Polívka je prostě lepší režisér než paní Chytilová, byť je to profesionálka. Skvělý zážitek - humor s dojetím a vážnými záblesky se střídají jako vrstvy v řezu dortu. (13.06.2009)