Berlin Calling

Miluju muziku, snad proto mám tak rad filmy o muzikantech. Zpravidla je asi dělají nadšenci, a diky tomu je to na těch filmech patrne znat. Další vydarenej kousek, další zajímavej lidskej osud, další porce dobre hudby. Stastnej konec spíše jen zdanlivej, Ickarus na tom podle me nebyl vůbec good, ale za to tu pecku nesundavam. Na patou to u me zkratka nedosahlo, tak moc se mi to zase pod kůži nedostalo. Ale jeste jednou bych si to klidně dal, to každopádně. (12.07.2014)

po dlouhém odkládání sem se nakonec odhodlal a na Berlin Calling se podíval a moje konečné dojmy jsou trošku rozporuplné.Začátek vynikající,Kalkbrenner ač neherec přesný,soundtrack naprosto famózní,ovšem přesto všechno je Berlin Calling od půlky poměrně průhledným a již několikrát viděným příběhem o zlých drogách a následném vystřízlivění,kterému jako by něco chybělo.Budˇ jak budˇ podobných filmů z prostředí EDM moc není a pro její fanoušky zůstane shlédnutí BC povinností...80% (18.09.2010)

Dlouho jsem na Berlin Calling čekal až jsem se konečně dočkal, i když jen s anglickými titulky. I když furt lepší něco než nic a já jsem si i díky tomu dokázal tento film bez problémů užít. Pro fanouška elektronické muziky je tento film ten pravý balzám na duši, a věřím, že pro obyčejnýho diváka to bude průměrná záležitost, kde hlavní roli figuruje muzika, drogy, sex a taková ta klasika. Jenže kdyby muziku nesložil Paul Kalkbrenner a sám by si nezahrál hlavní roli, asi by se tohle nestal kult a já věřím, že tohle kult bude. Dost dobře už je Paul Kalkbrenner v elektronické muzice něco víc, než jen obyčejný producent a DJ a to se může poštěstit skutečně málokomu. Příběh s s ničím nesere, zobrazuje podsvětí Berlína docela razantně, takže tam některé scény dost překvapí a reálnost možná i sledování zprotiví. Jenže je tam furt ona dokonalá muzika v podobě chytlavého a melodického minimalu, která rozhodně nenudí, i když by to tento styl ve většině případů dokázal. Paul Kalkbrenner je prostě něco víc, zvuky hledá v pohybu, při nástupu do metra natáčí zvuk zavírání dveří, rozjezdu metra...všecko to pak zachytává v jeho rukopisech. A to jsem ještě nemluvil o tom, že jsem měl možnost se dostat i do zákulisí tvorby muziky a o tom, co se děje pak, když už je muzika na světě a producent hodlá vydat desku. Berlin Calling pro skutečného fanouška elektronické muziky není obyčejný film, otázka je, co to udělá se zbytkem, který to asi zazdí, ale třeba ne. (27.08.2009)

Producent a DJ elektra je na drogách... hmm... a ještě něco novýho?? Je to nudný, krom Kalkbrennera všichni hrajou strašně, nulová výprava... snad jen ta hudba ujde (no dobře, je opravu dobrá)... Ale to na film nestačí!! Parafráze na Přelet nad kukaččím hnízdem je tu navýsost trapná, stejně jako spousta "emocionálně vypjatejch" scén. To opravdu většině stačí, aby ve filmu byla slušná původní hudba jinýho než klasickýho filmovýho rázu a hned je z toho dobrej film? Není! (05.09.2010)

Vzácný jako diamant, takový je výskyt elektronické hudby ve filmech. A co teprve vybroušený diamant. Takový je Berlin Calling, navíc, když je o světě elektronické hudby, výborně v něm hraje skutečný DJ a producent Paul Kalkbrenner a z filmu zní jeho nádherná hudba, to je potom skutečný audiovizuální požitek a onoho krásného rozpoložení po skončení filmu se nemůžu nabažit. Filmů, jako je Berlin Calling je snad méně, než šafránu, o důvod víc, proč si jej vážit. Navíc fakt, že zemí původu je Německo, která plodí výborné producenty elektronické hudby, ale s filmovým průmyslem už tolik na výši není a přesto všechno vznikne takový šperk, je maximální hodnocení zajištěno. Zkrátka, občas se podaří, občas to vyjde a Berlín si vás přivolá. Nadhodnocuji jednu hvězdu, čistě ze sympatií a výjimečnosti. No a co. (07.01.2010)