Sestra

Ne nadarmo je ústředním motivem zrcadlo, jelikož každý záběr je jako střípek o němž ale bohužel nevíme, kam patří. Každý muž, když poprvé ve svém životě uvidí k sobě padat hvězdu, zavře oči, aby si něco přál. Když je však otevře, uvítá ho jen nekonečná temnota. Bez této zkušenosti by však nikdy nepoznal jaký je skutečný život. Díky Vítovi Pancířovi za tento pokus. Už jen za tu snahu má u mě neskonalý respekt. (04.01.2012)

Jak ohodnotit báseň? To snad ani nejde, spíš se rozhodnout mezi oslovila a nepochopeno. Zůstal jsem někde mezi... Pocity, které ve mě film vyvolaly, byly silné jako milovaní Psí vojáci a osobnost Filipa Topola (pohříchu neznám tvorbu jeho bratra Jáchyma, i když jsou vzájemně propojeni). Ano, jsem zaujatý, přimhuřuji obě oči a nechávám se lákat Poetikou. Za odvahu takovou věc natočit se klaním. Na DVD se vyskytuje dokument "film o filmu", který je jakýmsi volným navazováním atmosféry a nepůsobí ani trochu zbytečně (jako většina mluvících hlav a plácání se po zádech u jiných snímků). Právě naopak. (27.01.2011)

Díky bohu, že čtení Sestry nemá s touhle statickou ilustrací vybraných pasáží nic společného. Mrtvý film, zatuchlý svými postupy, svou plytkostí, svým klouzáním po výjevech z knihy bez jakéhokoliv kontextu. Ukázka toho, jak neadaptovat postmoderní literaturu. PS: K pobavení ze zajímavostí: "Sám režisér přirovnává snímek s dvěma filmy Alaina Resnaise Loni v Marienbadu (1961) a Hirošima, má láska (1959)." Ha-ha-ha. (05.11.2017)

Sfilmování pro mě zásadního románu, jsem si představoval poněkud jinak. Z tohoto ,,pokusu" jsem neměl vůbec nic. Kdo je David, kdo Bohler, Potok atd? Útržkovitě a nepochopitelně slepené útržky z románu bez jasné souvislosti a dějové linky. Nezávislost a tím i levnost filmu neprospěla vůbec. Je mě jasný, že román patří do kategorie ,,nesfilmovatelných", ale to byl například Pán prstenů před pár lety taky. Lepší scénář a delší minutáž a o pár korun víc na výpravu, ještě jenou přečíst a půjde to. Tohleto mě jen přimělo vytáhnout a oprášit starý desky Psích Vojáků a opět si je dostat do hlavy. Takže to vlastně smysl mělo :-). (09.10.2010)

Pancíř má působivou filmovou řeč. Hodně se mi líbí ten jeho styl "sbírky", kdy prostě točí různé věci a pak je buď nějak sestříhá za sebe a z detailů tvoří určitý prostor nehledě na čas, kdy byly natáčeny, nebo dělá montáž určitých záběrů, třeba výhledů z okna ať už Potokova bytu, tak třeba z cesty vlakem. Má to své kouzlo a ačkoli jsem o předloze jen četl, než abych ji přímo četl, přijde mi, že jsem pochopil, oč tam šlo. Jen se Pancířova nápaditost začne postupem času opakovat a bohužel ani nemůžu říct, že by mě nadchlo, co reprezentuje, jelikož je to typický intelektuální pohled na život spodiny společnosti, který je místy podivně idylický, místy vzhlíživý, místy opovrhující a místy přehnaně filozofující, ale v každém případě poněkud mimo, krátkozraký z určité sociální bubliny. Sice mě to nalákalo aspoň na rozečtení předlohy, ale jestli z ní plyne to stejné, co z Pancířova filmu, asi s ní společnou řeč nenajdu. Filmová verze Sestry ale má některými postupy určité staromódní kouzlo, tudíž ji nepovažuji za nepovednou, jen jsem se s tím minul víc, než jsem si ze začátku (který mě upřímně bavilo sledovat) myslel. Slabé 3* (12.07.2024)