Sestra

Zfilmovat "nezfilmovatelné" je vždycky výzva. Vít Pancíř do toho šel a vůbec se nebál. Já se jeho výplodu bála - zbytečně. Sestra je poetická, odvážná, originální, hudební. Obdivuju Jáchyma, miluju Psí vojáky, mám slabinu pro expterimentální tvorbu. Sestra mě okouzlila a taky trochu pobouřila. Ojedinělým, neotřelým způsobem. (23.04.2009)

Pancíř má působivou filmovou řeč. Hodně se mi líbí ten jeho styl "sbírky", kdy prostě točí různé věci a pak je buď nějak sestříhá za sebe a z detailů tvoří určitý prostor nehledě na čas, kdy byly natáčeny, nebo dělá montáž určitých záběrů, třeba výhledů z okna ať už Potokova bytu, tak třeba z cesty vlakem. Má to své kouzlo a ačkoli jsem o předloze jen četl, než abych ji přímo četl, přijde mi, že jsem pochopil, oč tam šlo. Jen se Pancířova nápaditost začne postupem času opakovat a bohužel ani nemůžu říct, že by mě nadchlo, co reprezentuje, jelikož je to typický intelektuální pohled na život spodiny společnosti, který je místy podivně idylický, místy vzhlíživý, místy opovrhující a místy přehnaně filozofující, ale v každém případě poněkud mimo, krátkozraký z určité sociální bubliny. Sice mě to nalákalo aspoň na rozečtení předlohy, ale jestli z ní plyne to stejné, co z Pancířova filmu, asi s ní společnou řeč nenajdu. Filmová verze Sestry ale má některými postupy určité staromódní kouzlo, tudíž ji nepovažuji za nepovednou, jen jsem se s tím minul víc, než jsem si ze začátku (který mě upřímně bavilo sledovat) myslel. Slabé 3* (12.07.2024)

Po delší době český art film. A nadmíru vydařený ! Příběh o muži, který se cítí odcizený v ruchu velkoměsta s krajně pesimistickým pohledem na svět, který mu graduje po zhrzené lásce, leckoho nenadchne. Jasně, je to i pochopitelné. Všechno ale smazává výtvarné pojetí. A že je tu toho dost. Nelze nic vytknout kameře, která si opravdu dělá, co se ji zachce. V některých momentech vytváří velice civilní a autentické záběry, které jsou prolnuty se statickými vsuvkami u kterých je ukázaná syrovost daných situací. Do toho všeho zní skvělý hudební doprovod, který podkresluje význam záběrů. Obrazové pojetí je především cíleno na zobrazování oken všech možných tvarů, zrcadel, nočních světel, skel, střepů, detailů tváří hlavních hrdinů -- to vše dohromady dodává tomuto počinu hlubší význam a produkuje opravdický umělecký zážitek. Mě osobně hodně nadchly pasáže, kdy je naprosto vypnut zvuk a kamera je ve statické poloze. To jsem teda neviděl asi nikde. Monolog hlavního hrdiny, který komentuje dění na plátně je v některých momentech značně krkolomný, ale i tak neurazí. S klidnou myslí dávám ****. Ne za děj, ale za tu úžasnou výtvarnou a uměleckou stránku filmu, která je v celé stopáži. (28.08.2010)

Na sestru som išiel, lebo nemám rád tú knižku a bol som skalopevne presvedčený, že niečo tak mnohovrstevné a odtrhnuté od "reality" nikto nikdy nesfilmuje. Lenže ono to je výborne sfilmované. Úryvky z literárnej predlohy sú doplnené vhodnými zábermi a to až natoľko, že text, ktorý mi pri čítaní knihy pripadal pózerský, je v kombinácii so zábermi filmu geniálny. Veď kto by hľadal vizuálnu metaforu k textu "Láska a smrt jsou sestry a spí u mně v bytě."?? A Pancíř to dokázal. Prvých 30 minút záberov z ulíc mesta (Prahy) bolo skvelých - dynamika, estetika škaredého, odcudzenie sa spoločnosti, kritika súčasného sveta, ktorá na mňa chvíľami doľahla veľmi intenzívne vďaka zvoleným záberom.Čaro jednoduchého strihu a výberu lokácii upadlo v druhej polovici filmu, keď sa autor uchýlil už aj k "trikovým montážam", ale vcelku prekvapivo dobrý a originálny kúsok (05.04.2009)

Díky bohu, že čtení Sestry nemá s touhle statickou ilustrací vybraných pasáží nic společného. Mrtvý film, zatuchlý svými postupy, svou plytkostí, svým klouzáním po výjevech z knihy bez jakéhokoliv kontextu. Ukázka toho, jak neadaptovat postmoderní literaturu. PS: K pobavení ze zajímavostí: "Sám režisér přirovnává snímek s dvěma filmy Alaina Resnaise Loni v Marienbadu (1961) a Hirošima, má láska (1959)." Ha-ha-ha. (05.11.2017)