Sestra

Prevládajúce pocity samoty ovládajú myseľ mnohých mladých ľudí v čase, kedy chú sami zvládnuť svoj svet a dobrovoľne opúšťajú slasť spojenú s dotykom a ochranným závojom materinských pŕs. Osemhran smútku, melanchólie, rozkladu, túžby, spomienok. Po rozchode s prvou veľkou láskou sa tieto pocity vystupňujú. Mladí a talentovaní majú v sebe snahu tieto pocity zakódovať do reči experimentu. Tyc to skúsil so Žiletkami, Pancíř so Sestrou. Okrem odcuzenosti a generačnej spriaznenosti ich spojila aj topolovská poetika vnímania. Rozorvaná romantika smetiskových túžob. Zanikanie panenskej beloby roztápajúcich sa snehových fľakov. Plynutie času v kruhu. Režisér sa miestami veľmi pekne vyhral s obrazom. Len na môj vkus pridlho. Ako polhodinový film ideálne. Ako hodinový snový videoklip Psích vojákov pridlhé. (31.03.2009)

Pancíř má působivou filmovou řeč. Hodně se mi líbí ten jeho styl "sbírky", kdy prostě točí různé věci a pak je buď nějak sestříhá za sebe a z detailů tvoří určitý prostor nehledě na čas, kdy byly natáčeny, nebo dělá montáž určitých záběrů, třeba výhledů z okna ať už Potokova bytu, tak třeba z cesty vlakem. Má to své kouzlo a ačkoli jsem o předloze jen četl, než abych ji přímo četl, přijde mi, že jsem pochopil, oč tam šlo. Jen se Pancířova nápaditost začne postupem času opakovat a bohužel ani nemůžu říct, že by mě nadchlo, co reprezentuje, jelikož je to typický intelektuální pohled na život spodiny společnosti, který je místy podivně idylický, místy vzhlíživý, místy opovrhující a místy přehnaně filozofující, ale v každém případě poněkud mimo, krátkozraký z určité sociální bubliny. Sice mě to nalákalo aspoň na rozečtení předlohy, ale jestli z ní plyne to stejné, co z Pancířova filmu, asi s ní společnou řeč nenajdu. Filmová verze Sestry ale má některými postupy určité staromódní kouzlo, tudíž ji nepovažuji za nepovednou, jen jsem se s tím minul víc, než jsem si ze začátku (který mě upřímně bavilo sledovat) myslel. Slabé 3* (12.07.2024)

Po dlouhé době opravdu originální a intenzivní český počin. Výborně zpracované po vizuální i hudební stránce, navíc dlouhé (spíše krátké) tak akorát, vzhledem k tíži a způsobu sdělení obsahu. Výborně, skvěle, a to nejen pro milovníky bratří Topolů! 9/10 PS: útěk některých diváků z kina jsem zažil také, není se ale čemu divit, toto není film vhodný pro masové publikum, je to typický art, spíš by bylo divné kdyby nahodilí "popkorňáci" reagovali jinak... (23.01.2009)

Pro ty, kdo nečetli předlohu, podle mě absolutně nesrozumitelné, Pancířova Sestra funguje především jako doplněk k Topolovu románu. Perfektní je vcelku pochopitelně hudební doprovod Filipa Topola a taky cameo rolička Jáchyma Topola potěší. Filmu se velmi dobře podařilo využít některé hlavní opakující se motivy románu – různé podoby světla, zrcadla, sny (i když radikálním zkrácením ztratily na svém kouzlu a působivosti), neustálý pohyb hlavních hrdinů (i když není ve filmu ničím motivován). Jiná témata Topolovy hutné prózy zůstávají zcela stranou, úplně ji pravděpodobně zfilmovat nelze, ale já bych radši viděl komplexnější adaptaci. Nejvíc se mi líbila scéna z hračkářství a cestování vlakem kamsi na východní Slovensko za životem na trhu. (22.06.2012)

Zpracování jedinečné jako neloupaný pomeranč v rozkroku hradní stráže, ale zároveň podobně smysluplné. Změna režimu, porevoluční změny - zlo, chlast, děvky, cigarety, žena, vlak. Spousta momentů, ale silná je jen hudba a básně Topola v podání Topola. A občas se to i povedlo vystihnout obrazem, ale většinou ne. Psí vojáky mám rád a tak stačilo poslouchat a byl jsem šťastný, beze zvuku bych zešílel a kombinace je stravitelná. (24.08.2012)