Jezero smrti

A co děti, mají si kde hrát? V navozování bezvýchodné atmosféry naprosto nekompromisní horor, který činí oběti i ze svých diváků. To řezání, bodání, noření do neskutečně odporných sraček (a myslím tím opravdu neskutečně odporných) je podáváno tak sugestivně, že jsem se cítil jako přímý aktér veškerého dění. Ohrožován partou pubertálních výrostků s nulovým, nebo příliš tvrdým rodinným zázemím. Film usiluje o určitou věrohodnost také z hlediska sociologického a neopomíjí poukázat na vliv násilných snímků (Tony Montana, Bonnie a Clyde), případně na potřebu vše zaznamenat. Co není natočeno, nikdy se nestalo, z kteréhož předpokladu vychází sadisticky neuspokojivý závěr. Je špatné, že lidi jsou hovada, je dobré, že filmaři mají odvahu natáčet o tom čím dál méně příjemné filmy. Tento nelze sledovat s tím, že se vás ani trochu netýká. Bude. 85% Zajímavé komentáře: Rogue, Nick Tow (13.11.2008)

Tak takhle psychicky zle mi dlouho nebylo. Jaký otec, takový syn a takhle to dopadá, když je jeden těžce psychicky postíženej a kolem něj deset blbejch. To je hned vidět, že tyhle děti si odmalička nečetli Foglara a nenechali se jím inspirovat k dobrodružným hrám a životu plnému lásky, přátelství a tolerance. Je to sice přehnaný obraz, ale na druhou stranu je pravda, že tohle je problém, který pomalu nabírá na intenzitě a bude se jen obtížně řešit. Alespoň na chvíli dopřáli tvůrci diákovi potěšení v té malé závěrečné satisfakci, ale ...no nebudu spojlerovat. Posuďte a zamyslete se sami. (18.11.2008)

Scénář: James Watkins .. Volná britská variace na Deliverance. A vcelku sympatická, byť se zázraky nedějí a klady/neduhy subžánru exploitation jsou zachovány. Technicky zpracované velice slušivě, hudba výtečná - jen třeba akceptovat nepochopitelnou krutost dětských protagonistů (nebo se smířit s tím, že děti jsou rok od roku nehoráznější, podlé svině) a občasnou hloupost všech zúčastněných (obětí i vrahů). (09.11.2008)

Britská verze, obsahující v menší či větší míře spoustu populárních amerických klišé, a směs všech těch road psychotických hororových thrillerů. Aneb jeden z příkladů, jak se může ve svém volném čase bavit zhovadilá a zkažená mládež, zde v podobě bandy pubertálních hovad. Zvláště pokud jsou poblíž rozlehlé lesy a jeden pár, který se zkrátka ocitl ve špatný čas na špatném místě, netuše, že se jim zakrátko tato idylická dovolená promění v noční můru. Příběh o tom, jak krutě, zběsile a zvráceně se taková zábava může zvrhnout. Kelly Reilly, která byla ve výměnném studijním programu Erasmus pilnou studentkou, se u Jezera smrti stává zoufalou, prchající dívkou, schopnou pro záchranu svého života čehokoliv. Dynamická a efektivní podívaná, která s postupujícím dějem nabírá na intenzitě a místy občas lehce sklouzne k hranici nesmyslnosti. Závěr filmu mi připomínal Texaský masakr - rodina, která vytvoří poněkud špatný druhý dojem, po zjištění jistého nepříjemného faktu, jemuž bude muset hlavní hrdinka čelit. Při takových filmech mě vždy napadá ta stejná otázka a myšlenka. Pokud by člověk prožil něco tak šíleného, dokázala by se s tím jeho mysl vyrovnat? Byl by schopen se opět zařadit do běžného života? Nejspíš není ani možné, aby člověk něco takového prožil, a nezůstalo něco z toho v něm. Něco z těch šíleností a nemyslitelných hrůz se v něm usídlí, aniž by si to sám uvědomoval. Jiní jsou si toho možná, třeba jen z části, vědomi, a je to o to horší, že ví či tuší, že všechny ty myšlenky a události mají ve své hlavě a budou se rozpínat, dokud zcela nepohltí zbytek zdravého rozumu. (20.12.2009)

Šokující žaloba chování dospívajících a lhostejnost jejich rodičů. Snímek debutujícího Brita Jamese Watkinse nedává divákovi pranic zadarmo. Prodlužuje utrpení obětí a na nějaké ohlédnutí či lepší rozhodnutí není čas – je třeba to s hlavní dvojicí protrpět až do závěrečných titulků. Totální bezmoc a beznaděj dvakrát podtrhuje neskutečná finální pointa. Eden Lake je ukázkovým příkladem vývoje dnešní společnosti, ve které mladí lidé prakticky neodlišují virtuální a skutečný svět – reprodukce vlastních negativních zážitků z dětství, vliv televize, internetu, extrémně násilných počítačových her (téměř každý třetí patnáctiletý školák stráví nejméně tři hodiny denně právě hraním počítačových her – březen 2009) a pak jsou z toho masakry ve školách jako již nedílná součást dnešního dění. Ale k ději... Sympatický mladý pár si vyrazí na víkendový výlet k jezeru, kde vedle utajených zásnub půjde doslova o holý život. Skupinka nevychovaných smradů nejen, že nereaguje na „přátelské“ domluvy, nýbrž svým budoucím chováním nahlodává doposud tabuizované otázky!! O přehnanosti bych rozhodně nemluvil, i když netvrdím, že se to děje den co den. Nicméně pár zádrhelů se tu najde (i sebevětší strašpytel by jen tak nesledoval bodající „rituál“ svého milého, ale vzal by cokoliv do ruky a začal by se bít hlava nehlava). Klasické kulisy nekonečného lesa tu fungují (kamera tu pracuje lépe než rovněž „zalesněné“, španělské Chvění), herecké výkony – zejména dle mého brzy velmi vyhledávané Kelly Reilly – směle nakukují do slušné nadprůměru. Sociologicky nekompromisní thriller, který filmařsky nikterak neoslní, ale tématem je doslova alarmující. Nebojte se podívat pravdě do očí. Nebojím se ocejchovat coby žánrovou událost roku 2008!! (03.04.2009)