Ip Man

Bojové umění a bojové sporty přitahují moji pozornost po dlouhá léta a musím říct, že Ip Man je snímek, který navazuje na ty nejlepší kung-fu filmy, ve kterých svoji mrštnost, sílu a um předváděl legendární Bruce Lee. Málo kdo asi věděl, že mistr Ip tohoto fenomenálního bojovníka ovlivnil. Yipův počin je spíše než historický více akční, ovšem to nic nemění na faktu, že příběh se zakládá na skutečných událostech. Donnie Yen předvádí neskutečné bojové výkony, choreografie je neskonale působivá a dechberoucí, jednotlivé scény, při nichž mistr Ip rozdává rány na všechny světové strany, nenechají diváka vychladnout a za podpory fantastické hudby Kenji Kawaie dotváří jedinečný zážitek. Závěrečný doslov doplněný fotografiemi jen podtrhne oněch příjemně strávených 106 minut. Pro fanoušky bojového umění jde o nadmíru uspokojivý film. (23.01.2011)

Neuveriteľné, že aj taký drsný, bojový, ázijský film môže disponovať silným dramatickým potenciálom, a to som vzhľadom na dĺžku a žáner filmu očakávala len akčnú jednohubku na štýl seagalovských rýchlych výplachov. Brutálne a svižné súboje sú kompenzované smutnými dejovými pasážami, ktoré majú pôsobivý náboj. Obzvlášť záverečná bitka neoplýva skratkovitosťou a povrchnosťou, ale dojímavosťou a emocionálnosťou. Donnie Yen v hlavnej úlohe a najmä jeho bojové umenie je vynikajúce. (10.01.2013)

Solidní martial art řežba, u které jsem čekal vrchol žánru a nestalo se. Donnie Yen je sice bezchybný a bezkonkurenční frajer, který nemá s nikým problémy a dokonale ovládá své umění, ale místy lano přehlédnout nešlo, potěší pár skvělých scén (viz. Donnie vs 10 chlapů), ale na 5* mi tu chyběla ta drsnost a brutálnost, která byla například ve Wrath of Vajra. 75% (12.05.2014)

Ip Man vs. 10 japonských černých pásů je jistě nějaký vrchol mezi martial art scénami. Jinak velmi slušný snímek o další legendě Číny, slavném mistrovi wing chun. Donnie Yen se u mně rázem z téměř nezámého stává velmi sympatických hercem, dokonce v některých momentech i sympatičtějším než ti relativně známější jako je Li či další. A charisma taky nechybí. Film se rozjíždí docela zvolna a typicky pomalu rozvíjí Ip Manův příběh, dojde i na první taktéž skvělý zápas proti dalšímu mistrovi, aby pak po půl hodině pohody, právě když se rodina Ip stane populární, vtrhli na scénu Japončíci a všechno zničili. A pak film náhle přeřadí a máme tu prvotřídní dramu z války. Japonci jsou jako obvykle velmi arogantní a nesnášenlivý, takže všichni obyvatelé Foshanu mají co dělat, aby přežili. Docela musím tu Čínu litovat, neměla to v posledních stoletích vůbec lehké a ani dneska to není zrovna ideální. Po technické stránce je film výborný, jak jsem už napsal, bojové scény jsou choreograficky zvládnuté na jedničku (a to wing chun je kvůli dechberoucímu Donniemu naprostá paráda), snad jen ty zpomalovačky tam nemusely být. Hlavní hudební motiv mi bude ještě nějaký čas hrát v hlavě, ostatní jsou taky vcelku povedené a využívané v pravé momenty. Takže v klidu 4 a určitě si seženu další díl, i když těžko říct, jak to bude fungovat bez všudypřítomné bídy a strachu vyvolané okupanty. No, uvidíme. PS: Je fajn pozorovat postupné prozřetí a vývin Ip Mana napříč japonským terorem. hlavně v konfrontaci s tlumočníkem. (14.09.2011)

V ryze fotogenické rovině – souboje, kamera, dekorace, barva – funguje Ip Man výborně. Naopak rovina abstraktní – napětí, příběh, emoce, dialogy – patří spíše do průměru. V této souvislosti je možné položit následující zdůvodnění: Uvážíme-li, že pro současného Číňana a Araba s jejich zcela jinak uzpůsobeným intelektem má filosofie od Bacona až po Kanta nanejvýš hodnotu kuriozity, můžeme onu nefunkčnost příběhu či dialogů svést bez okolků na kulturní hranice. Protože zatímco obraz je transparentní, přenositelný a jasně srozumitelný, u jazyka to již neplatí, neboť jak tvrdí lingvisticko-antropologická Sapir-Whorfova hypotéza, pojetí reálného světa je vystavěno na jazykových zvyklostech konkrétní dané komunity. Zkrátka, jen stěží lze docenit Ip Mana, nejste-li z Hongkongu. ____ Stylistická poznámka: Bojová umění jako jedny z mála - na rozdíl od rozhovorů, automobilových honiček nebo fotbalového zápasu, kde by to diváky mátlo - snesou, a dokonce vyžadují porušování pravidla osy. Tudíž lze akci snímat střídavě z obou stran. Nebo minimálně ve formě prostřihů - to tehdy, zůstává-li jedna ze stran dominantní a prostřih z druhé strany akcentuje cosi neodkladně vzrušivého. (23.02.2009)